Pronikavé úvahy nad aktuálností Ježíšových slov. Tak by se daly shrnout dialogy Petra Vaďury s Petrem Benešem, uspořádané do knihy Kázání na hoře. Oba jakožto erudovaní ctitelé evangelia a současně lidé neodtržení od běžného praktického života uvažují nad poněkud rozsáhlým Ježíšovým proslovem, známým jako Horské kázání, a seznamují s dobovým významem jeho celku i jednotlivých částí. Především však usilují o to předat Ježíšova sdělení současnému světu, společnosti a konkrétnímu člověku.
V předloženém knižním rozhovoru, publikovaném v nakladatelství Vyšehrad v rámci edice Rozhovory nad Biblí, kde již navázali dialogy Jan Sokol, Pavel Hošek, Ladislav Heryán a další, dochází k postupnému a podrobnému probrání tří kapitol Matoušova evangelia, pohromadě známých jako Horské kázání.
Metodistický kazatel a redaktor Petr Vaďura chronologicky předkládá úryvky z páté až sedmé kapitoly matoušovské radostné zvěsti. Podnětnými a mnohdy neotřelými dotazy směřovanými na Petra Beneše, katolického kněze a literárního historika, autora titulu Vzhůru srdce (Portál, 2023), se snaží poodkrýt poselství jednotlivých Ježíšových výroků a také kázání na hoře jako celku.
Hned úvodem se čtenářům dostává stěžejních obecných a praktických informací vztažených k probíranému biblickému textu: Horské kázání bylo sestaveno z různých Ježíšových promluv za účelem vyjádření základního poselství celého Matoušova evangelia. To podle Petra Beneše spočívá v naplnění, nikoli zrušení židovského Zákona – životem a učením Ježíše Krista. Zároveň podotýká, že toto naplnění netkví ve vnějším dodržování pravidel, ale v jejich tvůrčím zapojení v životě. Horské kázání je dle autorů nejkonkrétnějším ze všech Matoušových textů. Neúkoluje, nýbrž konstatuje: Takto se žije v Božím království a už teď na zemi jej můžeme zakoušet.
Skrze Ježíšovo vtělení se toto království zpřítomňuje v tomto světě. A právě skrze Krista je možné zažívat skutečnost Božího království už teď a tady, nikoli až ve vzdálené budoucnosti posmrtného života. Horské kázání tedy nepopisuje jakousi utopickou vizi, naopak ukazuje, jak můžeme Boží království vnímat a uskutečňovat již nyní. Tím nám tento Ježíšův projev dává nahlédnout do uvažování Boha. Varuje nás před rozdílností hodnot a měřítek Božích na jedné straně a lidských na straně druhé.
Podněty ke kontemplaci
Konkrétněji se pak rozhovory točí okolo ústředních Ježíšových výroků, jež byly v těchto místech evangelia zaznamenány. Dotýkají se významu blahoslavenství, podobenství o soli, pozastavují se nad smyslem jednotlivých pasáží modlitby Otče náš, zamýšlí se nad tím, jak se podle Krista máme postit, a nad mnoha dalšími aspekty Ježíšovy řeči.
Stranou nejsou ponechány ani komplikované či pro někoho kontroverzní pasáže, kupříkladu Ježíšova zmínka o nastavení druhé tváře. Kniha je ve svém celku myšlenkově náročná a bohatá z hlediska četnosti i hloubky. To je spojeno s jejím původem vyvěrající z rozhlasových pořadů odvysílaných v covidovém roce 2020. Knižní rozhovory ovšem nelze s rozhlasovým pořadem zcela ztotožnit. Beneš provedl pro knižní verzi důkladné a pečlivé změny. Kniha je vhodná spíše k pomalému a třeba i výběrovému čtení, po němž je radno umístit pozastavení k zamyšlení či kontemplaci.
Třebaže se rozhovory týkají tří Matoušových kapitol, nejsou úzkoprsým zkoumáním Bible a doby jejího vzniku či tvorby. Nechybí sice náčrt dobového kontextu a důraz na historickou podmíněnost novozákonních textů, ale dělení Horského kázání je promítáno do aktuálního světa a autoři se zamýšlejí nad tím, jak dnes tyto texty působí a co nám chtějí a můžou předat.
Výklad s pokorou
Beneš se zasvěceně a zodpovědně zaměřuje na zkoumané texty a přesvědčivě se snaží vyložit poselství celku i jednotlivých částí, jejichž posloupnost zkušeně koriguje Vaďura. Přesvědčivost ovšem u Beneše není v žádném případě blízká nějaké proklamační laciné sugesci – prezentuje své názory s notnou dávkou opatrnosti a pokory.
Ač se nejedná o autobiografický rozhovor, díky hlubokému tematickému vhledu a úrovni tajů, do nichž se oba autoři v dialozích noří, se mnohé dovídáme o autorech samých, především o Petru Benešovi. Ten v první řadě není biblistou, tudíž v Kázání na hoře neprovádí odborný exegetický rozbor, ale čtenář je přizván k přemítání a úvahám literárního historika a muže kněžské, tedy i pastorační praxe. Obě tyto roviny jsou v rozhovorech působivě patrné, avšak ani jedna není přetížená. Kupříkladu literatura (jejímž velkým znalcem je i Petr Vaďura) je k rozebíranému matoušovskému textu vztahována citlivě čili občasně a srozumitelně. Literární znalost, jakou disponují oba autoři, není žádaným limitem pro čtenáře.
Kázání na hoře ztělesňuje východisko (chcete-li referenční bod) této knihy a současně tvoří měřítko pro tehdejší i dnešní společnost. V tomto prostoru – dobového významu a vnímání této části evangelia, obecného poselství Ježíšova proslovu a celého množství jeho zcela konkrétních podnětů pro dnešní svět – se odehrávají úvahy hovorů. Nejmocněji tak kniha působí při zcela konkrétních, do morku kostí jdoucích postřezích a výzvách vztahujících se k dnešnímu člověku, s nimiž Petr Beneš při ohledávání Horského kázání umně přichází.
