Musíme čelit něčemu, co podle mnohých do 21. století nepatří. Válce. Kruté a nevyprovokované. Pociťujeme strach, úzkost, obavy, beznaděj. Je v pořádku, pokud pociťujeme různé emoce. Je to přirozená reakce na nestandardní situaci.
V první řadě je důležité nevyhýbat se těmto pocitům. Je třeba je přijmout. Pozorovat se. Naše prožívání nám totiž toho toho může říct. Nemusíme všemu rozumět. Pokud nám nedávají určité reakce smysl, nebojme se požádat o pomoc. Přátelskou nebo odbornou. Nezůstávejme sami. V žádném případě neodsuzujme sebe ani jiné.
Nevíme-li jak reagovat na prožívání druhého, nebojme se mu to říct. Lidsky. Například: „Vidím ve tvých očích slzy, hněv, třeseš se. Pokusím se být v tom s tebou, i když to neumím vyřešit“. Častokrát lidé kolem nás nepotřebují naše „vysvětlující“ slova. Potřebují obejmout, potřebují vyslechnout – to má v takové situaci největší význam. Ve stejném duchu píše i apoštol Pavel: „…plačte s plačícími.“ (Římanům 12:15b) Projevme si navzájem soucit a podporu.
Další důležitou věcí je omezit sledování zpráv na minimum, například jednou za dva, tři dny. Nebojte se, nic důležitého nám neuteče. Situace se nezmění. My nejsme ti, kdo to „řídí“. Věnujme svůj čas svým zálibám, blízkým, přátelům, vnímejme okolní krásu, přítomný čas. Pokud jsme přesvědčeni o tom, že něco přece jen musíme udělat, tak se zapojme. Pomáhejme druhým s konkrétní věcí - jako dobrovolníci. Opět platí, že méně je více. Každý z nás má různé dary.
Nezapomínejme být vděční. V těžkých časech se nám velmi snadno může stát, že reptání vyhradíme příliš mnoho prostoru, čímž sami sebe více znejistíme. Rozšiřme svůj obzor pozornosti. Zamysleme se, za co nebo koho jsme vděční. Každý zajisté může najít ve svém životě nějaký důvod k vděčnosti.
Věřící lidé mají navíc další podpůrný nástroj pro svůj život. Věří, že jsou součástí příběhu, který je přesahuje. Jejich život je zakotven ve víře skrze praktikování čtení Bible a vyslovování pravidelné modlitby. I uprostřed bolesti a nezodpovězených otázek, nacházejí v Ježíši Kristu nejosobnější vysvětlení na bolest a utrpení. Právě osobní víra a důvěra v Ježíše Krista dává jejich životu i smrti perspektivu, která přesahuje pozemský život (Jan 11:25-26).
Mgr. Lucia Lukáčová pracuje jako psycholog v Domě třetího věku v Bratislavě. Je to největší zařízení sociálních služeb v Bratislavě, kde jsou klienti ve věku 64 až 100 let. Její práce zahrnuje nejen péči o samotné klienty, ale i jejich rodinné příslušníky či známé.
Zdroj: Idea-List
Zdroj: Uday Mittal/unsplash
