Závěrečná debata letošního ročníku ekologického festivalu Take Care, která proběhla 3. října v Dominikánské 8, nesla název Úcta ke stvoření jako duchovní úkol. Diskutující se zaměřili na propojení duchovního života s péčí o životní prostředí a vztah lidí k obývanému světu. Hosty byli Zdenka Sokolíčková, Adam Vrchlabský a Jan Zámečník, moderovala Veronika Sedláčková.
I když je v rámci aplikované etiky a environmentální teologie napříč křesťanskými denominacemi ve vztahu člověka k planetě patrný vrůstající postoj pokory, některé současné proudy křesťanství nejsou vůči ekologii příznivě nakloněny. Tyto důrazy považují za druhořadé nebo je přímo označují za import politicko-kulturní ideologie a tzv. novopohanství.
Klimatická změna, kterou začínáme cítit na vlastní kůži i ve střední Evropě, sice veřejné mínění obecně postupně proměňuje, ale „společenská diskuse se nevyvíjí lineárně k pořád většímu poznání příčin a lepší implementaci řešení,“ konstatuje Adam Vrchlabský, člen ekumenické sítě Společný domov, která propojuje křesťanské iniciativy se zaměřením na environmentální a sociální problematiku. Podobně to podle něho platí o „zelenání církví“.
Všeobecná polarizace je patrná i v této oblasti, přičemž tábory, které proti sobě stojí, se v různých ohledech překrývají. „Najdete lidi, kteří třeba hoří pro životní prostředí a zároveň zastávají předsudečné názory na jiných frontách. Bylo by dobré, kdyby enviromentální téma bylo průřezové, protože je to věc, která se týká bezprostředně všech,“ myslí si sociální antropoložka Zdenka Sokolíčková. Sama se nedefinuje jako věřící, ale vztah k mimolidskému světu pro její vnitřní duchovní život hraje podstatnou roli.
„Otázku po místě člověka ve světě dnes klade člověku příroda sama. Nestačí si ji zodpovědět jako nějaký filosofický problém. Je to vážně otázka na tělo,“ říká Vrchlabský a dodává, že si nedovede představit prohlubování víry oddělené od růstu úcty ke stvoření. „Je to nejenom úkol, ale také dar, díky kterému můžeme pronikat hlouběji do krásy světa kolem nás.“
Koncept antropocentrismu však není jenom jeden. „Vulgární antropocentrismus říká, že všechno mimo-lidské je tady k naší dispozici, můžeme to využít k našemu prospěchu a nemá žádná práva, zatímco lidský život má nejvyšší cenu za všech okolností,“ vysvětluje Sokolíčková. Za realistickou považuje spíše než biocentrické koncepty pozici zdravého nebo pokorného antropocentrismu, která nenutí člověka vystoupit z jeho přirozené subjektivní perspektivy.
Křesťanská tradice může pro formaci mladé generace nabídnout alternativu egocentricky zaměřeného konzumního způsobu života, podněty k vnímavému životu zaměřenému na společenství, zvláště s těmi, kteří jsou osamělí, slabí nebo nějak potřební, říká Vrchlabský z vlastní zkušenosti konvertity a aktivisty. Církev má potenciál být otevřeným prostředím, které podporuje společné podnikání nejrůznějších aktivit, což je také jedno z osvědčených doporučení pro zvládání environmentální úzkosti.
I podle evangelického teologa a faráře Jana Zámečníka je tady velký prostor pro rozvinutí pastorační péče. Její podmínkou však je, že křesťanské prostředí vezme vážně všechny lidské eko-emoce, ať už se jedná o strach z dopadů změny klimatu, hanbu za lidský druh nebo žal nad ztrátou zvířete jako domácího druha.
Celý záznam naleznete na YouTube nebo v podcastových aplikacích Spotify, Soundcloud a Apple podcasts. Platformu Dominikánská 8 můžete také sledovat na sociálních sítích Facebook, Instagram a X.
Autorka: Zuzana Matisovská
