Prevence žádá péči a pozornost, musí se na ni myslet. A myšlení, jak známo, bolí. Rozhovor dvou starších dam v trolejbusu o drahém zubaři se může stát podnětem k přemýšlení o lecčems – nejen o cenách plomb, ale i o prevenci, odpovědnosti a svobodě ve vztahu k majetku.
Městská hromadná doprava je nepřeberným zdrojem inspirace. Člověk tam zaslechne ledacos a o mnohém z toho se vyplatí přemýšlet. Nedávno jsem tak třeba v trolejbuse vyslechl hovor dvou starších dam, bavily se o zubařské péči. Zdála se jim předražená a zlobilo je to.
Na první dobrou by jim člověk dal za pravdu. Péče o zuby je velmi důležitá, jeden by nevěřil, co všechno mohou ovlivnit nemocné zuby. Zůstat bez zubaře pokládám za neštěstí. A ceny za zubařské výkony opravdu vyrostly do nebetyčných výšek, není snadné je zaplatit, když se ošetření stane aktuální nutností.
Jenže: Dovedeme realisticky zhodnotit, jaká část ceny je důsledkem lékařské zlovůle a jaká je prostě důsledkem kvality použitých materiálů? Nebo náročnosti pracovních postupů, které současné poznání vyžaduje, aby práce nebyla odfláknutá? Zažil jsem zubaře, kteří v některých mimořádných případech dopláceli ošetření pacienta ze svého. Udělali byte to na jeho místě?
Možná řeknete, že není třeba pracovat podle nejposlednějších metodik, že by vám levná amalgámová plomba úplně stačila. Že stačila tolik let a tolik generací, proč se jí teď tak rychle zbavovat? Tehdy se ale nevědělo, co zlého rtuť z amalgámu působí. Teď to víme. Budeme lidem škodit dál jen proto, že jsme jim škodili už tak dlouho, až jsme si na to zvykli? Prostě proto, že jsme o škodlivosti daného materiálu neměli tušení? A nejde jen o samotné nositele amalgámových plomb, rtuť se touto cestou dostává do životního prostředí a škodí mnoha lidem, zejména dětem. Pomaličku, ale spolehlivě.
Jak se ale vyrovnat s tím, že takové částky, jaké by na ošetření svých zubů potřeboval, člověk prostě nemá? Jsou dva způsoby, potřebné současně: Prevence a šetření.
Prevence žádá péči a pozornost, musí se na ni myslet. A myšlení, jak známo, bolí. Představa, že já si budu žít, jak chci, a je pak na lékaři, aby napravil všechny důsledky, očividně není úplně rozumná. Co rozumná, je dětinská! Potkávám ji ale každou chvíli.
A šetření? Cožpak v evangeliu není psáno: Nedělejte si tedy starosti o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost na svém trápení? A také: Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde je zloději vykopávají a kradou?
Je to tam tak napsáno. Jako v případě všech biblických textů, i tady je třeba dobře rozumět, co se tím vlastně říká. Prvoplánové a povrchní čtení vede většinou ke zkratkovitým omylům.
Prostá otázka: Byl Ježíš chudý, nebo bohatý? Prvoplánová odpověď: Byl chudý, je to tak psáno: Byl bohatý, ale pro vás se stal chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli. Na tomto světě neměl ani kde by hlavu složil!
Podrobnější pohled do Písma ovšem odhalí, že nosil nesešívaný šat, utkaný v jednom kuse. Někteří vykladači říkají, že to bylo, jako by jezdil mercedesem. Luxus.
Ano, ve srovnání s tím, jak žil v nebi u nebeského Otce, na zemi zchudl. Co je ale podstatné: Zřetelně na ničem nelpěl, kromě lidí, ty měl rád, těm dával sám sebe. Nestaral se ale ani o věci ani o majetek ani o svoji pověst. Ve vztahu k majetku byl svobodný. Podobně apoštol Pavel o sobě píše: Naučil jsem se být spokojen s tím, co mám. Dovedu trpět nouzi, dovedu mít hojnost.
O to jde, o tu svobodu. Zůstat sám nad sebou pánem, dobře zhodnotit možnosti, které mám, a ty dobře využívat. Šetřit, abych měl na ty zuby, a ono je vždycky na čem šetřit, ale klidně se těch úspor zříct, když ty peníze bude někdo potřebovat víc a nebude to notorický flink nebo lenoch. I Josef v Egyptě šetřil, když věděl, že přijde sedm let hladu.
Nenechat majetek, aby nade mnou vládl. A nebát se drahých věcí, pokud je cena odrazem jejich kvality jako třeba u zubařských materiálů; nakonec, kdo kupuje jen, co je levné, skončí chudý. Dobré věci jsou darem Božím, je správné je užívat a být za ně Hospodinu vděčný, jen se jimi nikdy nenechat svázat. Umět je mít, umět je ale klidně i nemít.
Za Rádio 7: Petr Raus
