Americké volby odhalily proměnu vztahu mezi náboženstvím a politikou. Křesťané čelí výzvě, zda dokáží překonat tradiční stranické rozdíly a sjednotit se na společných hodnotách. Rostoucí náboženská diverzita kandidátů i voličů naznačuje, že hledání nové rovnováhy je klíčové nejen pro USA, ale i pro globální křesťanskou komunitu.
Považuji se za člověka, který – jako křesťan – vidí ve stabilním postavení USA a Izraele a ve vztahu mezi těmito dvěma zeměmi klíč k udržení světské rovnováhy. Právě proto jsem se letos věnoval sledování amerických voleb, zejména prostřednictvím portálu Dingir, a analyzoval jsem komentáře zaměřené na náboženské pozadí kandidátů i jejich voličů.
Není překvapením, že republikány tradičně podporují silní evangelikálové, kteří v nich vidí ochránce určitých „tradičních“ hodnot, ať už jde o rezervovaný přístup k LGBTQI+ menšinám, pro-life politiku, nebo omezování imigrace do Spojených států. Nicméně současné politicko-náboženské spektrum voličů se postupně rozvolňuje, což dokládá například vznik hnutí „Evangelikálové pro Harrisovou“.
V postfaktické době, kdy sám politiku sleduji méně intenzivně, si však stále uvědomuji důležitost role USA a Izraele ve světovém dění. Tyto státy představují nejen strategické, ale i symbolické pilíře stability, které mají dopad na vnímání světského řádu u mnoha křesťanů. Zároveň se ve Spojených státech mění tradiční rozdělení elektorátu podle náboženské příslušnosti.
Donald Trump byl vychován v presbyteriánské církvi, zatímco Kamala Harrisová má kořeny v baptistické tradici, ovlivněné indickými duchovními kořeny její matky. Její manžel, Doug Emhoff, je Žid. I když by se mohlo zdát, že náboženské zázemí kandidátů hraje při volbách roli, skutečnost ukazuje, že tomu tak vždy není. Veřejné proklamace kandidátů – ať už současné, nebo ty z minulých voleb (Trump vs. Biden, Harrisová tehdy kandidovala jako viceprezidentka) – často neznamenají pro křesťany žádnou garanci. Apokalyptické zabarvení některých projevů spíše varuje, než že by přinášelo jistotu. A i když nám některý z kandidátů mohl připadat „ani studený, ani horký“ (Zj 3:15–16), ukazuje se, že právě ten, kdo působí nevýrazně, může být z dlouhodobého hlediska konstruktivnější volbou.
Donald Trump, který v minulosti využíval náboženský jazyk častěji, si ve své kampani vybudoval jakousi „mesiášskou auru“ – což je pro evropského pozorovatele možná těžko uchopitelné. Přesto ani Trump, ani Harrisová, ani další kandidáti nehráli v letošních volbách otevřeně „náboženskou kartu“, jak tomu bývá například při volbách na Slovensku.
Přestože americké volby ukázaly, jak rozmanité politicko-náboženské spektrum dnes USA nabízí, zůstává otázkou, zda se křesťané dokáží sjednotit kolem hodnot, které přesahují stranické zájmy. Spíše než apokalyptické narativy a lpění na tradičních reflexích je zapotřebí hledání pravdy a reálných řešení. Právě to by mohlo být klíčem nejen k nové rovnováze v Americe, ale i ke sjednocení křesťanské komunity v nejistém světě.
Můžeme snad říci: Our LORD, make America safe again. Jaký vývoj přinese americká politická scéna, ukáže čas. Na závěr nabízím čtenáři k zamyšlení titulek, který se v souvislosti s aktuálním politickým děním objevil: Křesťanský sionista se stane velvyslancem USA v Izraeli…
