Podle televizních záběrů se zdá, že se poslanci jen hádají, jdou si po krku a bolavě intrikují. To je ale výsek z celého obrazu. Mezi tím, co sledujeme v „přímém přenosu“ zpravodajů anebo přímo ze sněmovních kamer, se děje mnoho konstruktivních debat ve výborech a komisích, dokonce i v plénu, kde si poslanci navzájem naslouchají, občas si poděkují či dovedou hlasovat napříč koalicí a opozicí o návrzích, které jsou pod hladinou pozornosti. Kdo by totiž sledoval zákony, u nichž se nedá řečnit o zlotřilé vládě a nekonstruktivní opozici?
Sněmovna udělá spoustu neviditelné práce. Praporečníci opozice a vládní koalice si podrží dveře v úzkých koridorech a kolikrát se na sebe usmějí, popřejí si a zahlédnete i galantní polibek tváří na tvář. Nevěřili byste, ale tak to je.
Ano, mnoho stránek politiky je komplikovaných a složitých. Je v nich napětí a politické pábení. Neúčastním se politického zápasu ani na jedné straně, ani na druhé. Nebudu nic z rozhodnutí obhajovat, ale když slyším tón rozhovoru, vidím ochotu si naslouchat a vyjít si vstříc, otevřít se i veřejnosti, která na výborech může mít svůj hlas, tak je mi někdy do breku. A děkuji do nebes. Je pravdou, že někdy k nebesům úpím.
Nejvíce mne děsí, jak lehko se dají ty ostré řeči kopírovat. Rozumnou reakcí na to je, že to zlé řečnění vydržíme bez hnutí brvy. Někdy víme, co za tím vším je, a někdy nevíme, a tím spíše je dobré si slova uložit, pozorovat mimiku i řeč těla. A s tvorbou názoru nad stránkami novin anebo u obrazovky počkat.
Zaručeně se nesmí věty a postoje ze sněmovny zopakovat doma v kuchyni anebo v ložnici. Ale, řekněte, to je tak osvobozující, když to z pusy vylétne promaštěné tím, že to udělal ve sněmovně ten anebo onen. Má to ozvěnu!
Tak, jako jsou předsedové senátu či Sněmovny na ústředních schodištích vyobrazeni na fotografiích, tak každý z nich a jím vedená komora Parlamentu udělala spoustu dobré práce, za kterou se není třeba stydět. Proto jsou hrubosti a netaktní poznámky zbytečné. A hlavně marné. Vysmívat se pohlaví, orientaci a tělesným rozměrům poslanců a poslankyň, to už je úplně pod úroveň, kam bychom se neměli zajít.
Máte to tak: Buď se necháte naočkovat tím, že Brouci byli skvělí čtyři kamarádi a složili spoustu skvělých písniček, anebo máte informace, že se stále hádali a přeli. Film Let It Be vám pak pak dopoví příběh posledních dnů Beatles a ukáže, že se jen nehádali…
Autor je kaplan Parlamentu ČR