Pokud se ve způsobu svého života rozhodneme chovat zodpovědně vůči stvoření, můžeme tím svému okolí ukázat, že milujeme stvoření, protože milujeme jeho Stvořitele.
Francis Schaeffer jednou vyprávěl o návštěvě komunity hippies, kterou uskutečnil, když měl přednášet na křesťanské škole. Komunita a škola se nacházely na opačných stranách rokle a světonázory těchto dvou institucí nemohly být odlišnější. V komunitě hippies si osvojili pohanské praktiky a oslavování přírody. Když si s nimi Schaeffer povídal, všiml si výrazného rozdílu mezi vzhledem komunity a křesťanské školy.
Obyvatelé komunity pracovali na zvelebování a udržování přírodních krás své země. Když se Schaeffer podíval přes roklinu na školu, řekl: „Stál jsem na pohanské půdě, podíval se na křesťanskou komunitu a viděl ošklivost.“ Na pozemcích kolem budov kolegia nebyly žádné stromy a projevovala se malá péče o integritu stvoření.
Největším úkolem každého křesťana je dostat evangelium až na kraj Země. Při plnění tohoto poslání bychom však měli pracovat na tom, abychom přinesli hloubkové uzdravení do všech oblastí světa včetně stvořeného řádu. Jak jasně řekl Schaeffer, způsob, jakým zacházíme se stvořením, odhaluje náš světonázor i náš charakter.
Krásný světonázor
Den Země se koná jen několik týdnů po Velikonocích. Toto datum sice nebylo zvoleno s ohledem na Ježíšovu smrt a následné zmrtvýchvstání, ale je zcela vhodné, aby si křesťané připomínali dobro hmotného světa ve stínu oslavy Kristova vykoupení. Pro pohany může Den Země znamenat den uctívání samotné přírody. Pro materialistické vědce to může být čas na zkoumání vědy o ekologii. Sekulární humanisté mohou naříkat nad lidským zneužíváním přírody nebo oslavovat možná řešení dosažená lidskou vynalézavostí.
Křesťané mají příležitost poukázat za hranice stvoření až na Stvořitele, který stvořil svět, udržuje ho svou mocí a svou krví na kříži vykupuje vše hmotné i duchovní (Kol 1:16-20; Řím 8:22-23). Aspekty některých oslav Dne Země jsou v rozporu s ortodoxní křesťanskou teologií. Minimálně v jednom bodě však mají věřící s nevěřícími společnou věc. Společně potvrzujeme, že materiální svět je dobrý a stojí za to ho dobře spravovat.
Pro křesťany je vztah ke stvoření dán vztahem ke Stvořiteli. V knize Genesis 1 Bůh označuje stvoření za dobré, protože jej stvořil a odráží jeho dobrotu. To Bůh dokazuje také svým vtělením a nakonec zmrtvýchvstáním. Tyto dvě události – stvoření a vzkříšení – jsou významným základem pro správné pochopení našeho místa ve světě. Ostatní lidé se dívají do budoucnosti a vidí jen marnost, ale jako křesťané si díky vzkříšení můžeme pro Boží stvoření uchovat naději.
Plodný charakter
Mnozí křesťané umí jmenovat ovoce Ducha z listu Galaťanům 5. Tento seznam obsahuje nelehkou ctnost trpělivosti a končí nejnáročnější ctností, sebeovládáním. Na závěr seznamu Pavel připomíná tuto věc: „Ti, kdo patří Kristu, ukřižovali tělo s jeho vášněmi a žádostmi“ (Ga 5:24).
Tyto ctnosti právem vidíme v protikladu ke smyslným neřestem, které Pavel odsuzuje jako skutky těla ve verších 19-21. Ale ovoce Ducha, které se projevuje trpělivostí a sebeovládáním, se v našem životě projevuje nejen vyhýbáním se sexuální nemravnosti a hněvu. Tyto ctnosti jsou znakem obnovy, protože ukazují naději křesťana přesahující požitky tohoto světa.
Schaeffer věřil, že projevování duchovního ovoce je rozhodující součástí péče o stvoření. Uprostřed velkolepé alpské země, která obklopovala L'Abri, Schaeffera zarazilo, jak lidé někdy ignorují integritu stvoření v honbě za okamžitým pohodlím. Horské vesnice, které byly po celé generace bez elektřiny, tak spěchaly, aby měly nejnovější vymoženosti civilizace, že ignorovaly škody, které snaha o tuto pohodlnost způsobila. Schaeffer napsal:
Elektriku mohou mít asi za tři měsíce: stačí vše pokácet, les roztrhat na kusy, přes všechno natáhnout velké, těžké dráty a z toho, co bylo krásné, vytvořit ošklivost. Nebo mohou na svou elektřinu počkat několik let; mohou s kabely a lesy zacházet opatrněji, skrýt to, co potřebují skrýt, a brát ohled na integritu životního prostředí, a nakonec dostanou něco nekonečně lepšího.
Elektrifikace a výhody technologie a lidské vynalézavosti, které přináší, jsou dobré. Avšak i o taková bychom měli usilovat ctnostně – s trpělivostí a sebeovládáním. Ve světě prosyceném „zelenými“ poselstvími budou křesťané, kteří se vzdají vymožeností a odloží uspokojení v zájmu poctivého spravování Božího světa, ukazovat cestu k hloubkovému uzdravení celého stvoření.
Možná se nás lidé budou ptát, proč nám na tom záleží. Tím, že se ve způsobu života rozhodneme chovat zodpovědně vůči stvoření, můžeme ukázat, že milujeme stvoření, protože milujeme jeho Stvořitele. Když žijeme jako ti, kteří mají naději v nadcházející obnovu stvoření (Římanům 8:18-25), můžeme také dostat příležitost nabídnout obhajobu naděje, která je v nás (1 Petrova 3:15).
Autor: Andrew Spencer
Zdroj: Spoločenstvo evanjelia
