Příspěvky od autora
320 příspěvků
Vystudovala pedagogickou fakultu obor čeština, hudební výchova. Pracovala jako redaktorka hudebního časopisu Opus musicum, korepetitorka v divadle, umyvačka oken, archivářka, učitelka, redaktorka knižního vydavatelství a domácí učitelka. Pro rozhlasovou stanici Trans World Radio psala a nahrávala příspěvky, čtyři roky vysílala pravidelnou relaci Zadáno pro dámy. V 90. letech byla ředitelkou konference pro křesťanské umělce Hrejte dobře a zvučně. Pravidelně publikuje. Nyní provozuje knihkupectví a galerii. Je vdaná, má dvě dcery, žije v Brně.
Capkala jsem temnou ulicí domů. Byl večer, pondělí třetího adventního týdne. Za okny některých bytů blikala světýlka. Na pruzích trávníku při silnici se bělaly zbytky sněhu. Ještě nemrzlo, ale možná už se to chystalo.
Sdílet
Během karantény a zavřených dveří kostelů i sborových budov se nejspíš dost ovcí ztratilo. Prostě se nepřipojovaly na online bohoslužby a jinak se nedalo poznat, jestli ještě jsou účastné nebo ne. Jejich pastýři toho obecně měli moc.
Sdílet
V naší samoobsluze se dost často střídají prodavači. Většinou jsou tam všichni otrávení a nepříjemní. Bojuji proti tomu a zdá se, že účinně. Nahodím vždy konverzační udičku a pak naslouchám. Najednou znám jejich bolesti a začínám rozumět, proč jsou protivní nebo milí. Zjišťuji, že tihle lidi, kteří mi zpočátku připadají hrozní, ve mně probouzejí něco Božího.
Sdílet
Všimla jsem si mediální přestřelky o trapném patosu oslav výročí sametové revoluce. Trošku mě to zarazilo. Kdy už jindy je vhodné být patetický, ne-li na výročí událostí, které patří v historii k nejvýznamnějším? Slovník tvrdí, že patos znamená hluboké pohnutí mysli, dojetí a vzlet.
Sdílet
Jen tak jsem večer po příchodu z práce otevřela Facebook a zjistila, že moje kamarádka má narozeniny. Potěšilo mě, že jsem to ještě stihla a můžu jí blahopřát. Naťukala jsem obligátní Všechno nejlepší! A nějak jsem to nemohla odeslat.
Sdílet
Kdybych měla vyjmenovat deset nejoblíbenějších věcí v životě, adventní kalendář by mezi nimi zaručeně byl. Hlavním důvodem může být to, že je zhmotněným těšením se. Možná i díky tomu, že se používá jediný měsíc v roce. A dozajista proto, že může mít nejrůznější podoby.
Sdílet
Občas se mi stává, že podléhám malomyslnosti. Myslím si o sobě, že jsem neužitečná, že nic z toho, co dělám, nemá smysl, protože to nikoho nezajímá. Je to hloupé, já vím.…
Sdílet
V kterési parfumerii jsem dostala darem k nákupu průhledný igelitový deštník. Nesla jsem si jej domů a přemýšlela, jestli jsem si takový dárek vůbec měla brát. Vždyť já už deštník mám. Připadal mi takový levný a zdálo se mi dětinské radovat se z toho, že uvidím, jak padá déšť. Doma jsem ho zastrčila do stojanu k ostatním a zapomněla jsem na něj.
Sdílet
Září je pro mne vždy prvním měsícem nového roku. Kam se hrabe leden! Všechny nové procesy, všechna předsevzetí, nové rozvrhy, to všechno začíná v září. I loučení s prázdninami se mi zdá přesvědčivější než loučení s Vánocemi.
Sdílet
Různí lidé se mě občas ptají, jak rozumím duchovnímu rozměru toho koronaviru a všem těm omezením s ním spjatým. Má to vůbec duchovní rozměr? Lichotí mi, že chtějí znát můj názor, ale vlastně si nejsem jistá, co jim mám říct.
Sdílet









