Příspěvky od autora
85 příspěvků
Tomáš Halík (* 1. června 1948 Praha) je český katolický kněz, teolog, religionista, sociolog, psycholog, a filozof. Přednáší na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Je farářem akademické farnosti při kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze a prezidentem České křesťanské akademie. V červnu roku 2008 mu papež Benedikt XVI. udělil čestný titul monsignore – prelát Jeho Svatosti. V kruhu svých známých používal krycí jméno Kalypton. V roce 2014 se stal prvním českým laureátem Templetonovy ceny, když byl oceněn jako „mezinárodně uznávaná osobnost obhajující dialog mezi různými vyznáními a nevěřícími, která se v době okupace Československa zasloužila o budování náboženské a kulturní svobody“. V roce 2015 se stal viceprezidentem mezinárodní vědecké rady pro výzkum hodnot a filozofie – Council for Research in Values and Philosophy.
Ti, kteří náš předešli, žijí v naší paměti. Víra k tomu dodává naději, že každý z nás je stále a navěky ukládán do oné všeobsáhlé paměti bytí, které říkáme Bůh. Důvěra v tuto nezrušitelnou…
Sdílet
Advent už pomalu končí a s blížícím se vánočním časem si část naší společnosti začíná uvědomovat, že tyto svátky nějak souvisejí s křesťanstvím. Proto jsou do médií na chvíli, avšak…
Sdílet
Bible není román nebo detektivka, kterou můžeme odložit, protože jsme už odhalili, oč tam jde, už známe konec. Jinak čteme týž biblický text v mládí, jinak ve stáří, jinak na dovolené…
Sdílet
Stojíme nyní na prahu nového církevního roku, zahajujeme dobu adventní. Advent má ale ještě mnohem hlubší smysl, než je pouze příprava na slavnost Ježíšova narození. Neznáme přesné datum, kdy se…
Sdílet
Na desetitisíce civilních obětí izraelské armády nelze cynicky reagovat tím, že je nám to sice líto, ale že je přece v každé válce normální, že trpí i nevinní civilisté. Všechnu vinu nenese pouze ten, „kdo si začal“, nýbrž i ten, kdo nedokáže včas přestat roztáčet spirálu odplaty a pomsty, píše v komentáři Tomáš Halík.
Sdílet
Popeleční středou jsme vstoupili do velikonočního okruhu, do předsíně největších křesťanských svátků, do přípravné kající doby postní. Na Popeleční středu nebo na první postní neděli si necháme na čela vepsat popelem znamení kříže. Není to „křížek pro štěstí“, nýbrž zcela specifické žehnání: znamení zasvěcení do díla pokání, proměny, metanoia, obrácení.
Sdílet
Jak je možné napodobovat Krista, aby to neskončilo trapnou karikaturou? Jde o něco dynamického, tvořivého a dobrodružného – o to vydat se na cestu následování, jít za Kristem a s Kristem. Každý skutečný křesťan se tak stává interpretem Krista a každá tato intepretace má svou originalitu.
Sdílet
V radikálně pluralitním světě může obstát jen ekumenické křesťanství. Z úzkého „katolicismu“ je třeba vyjít na cestu katolicity, všeobecnosti, otevřenosti, univerzality, která spočívá právě v jednotě různosti. K tomu patří také vytrvalá snaha o porozumění druhým a ochota hledat k sobě navzájem cestu.
Sdílet
Při předvánoční tragédii na Filozofické fakultě jsme se zblízka setkali s radikálním zlem, vymykajícím se racionálnímu pochopení. Řadu polemik vzbudila růže za vraha přinesená na oltář během zádušní mše společně s růžemi za oběti střelby. Odpuštění však nelze přinášet zástupně za druhé. Odpuštění není růže bez trní.
Sdílet
Karel Schwarzenberg měl jako politik na mysli a srdci především to, aby bylo ve společnosti dobře. Nebyl jen politikem, který se snaží urvat pro sebe a svou stranu co nejvíce moci, nýbrž státníkem, který cítil zodpovědnost za dobro státu a společnosti jako celku.
Sdílet








