Od útoku Hamásu na Izrael v roce 2023 antisemitismus v Evropě i v zámoří sílí. Postupně odcházejí poslední přeživší holokaustu a odpovědnost za paměť přechází na historiky, umělce a lidi v duchovních povoláních. Proč by křesťané měli znovu zhlédnout Lanzmannův dokument Šoa a číst kardinála Martiniho?
Od roku 2023, tedy od útoku Hamásu na Izrael, nepozorovaně vzrostl antisemitismus, a to nejen v Evropě, ale i v zámoří. Ještě nedávno se zdálo, že jde jen o izolované ostrůvky nenávisti, která někde zasahuje i křesťanské prostředí. Postupným odchodem přeživších holokaustu se odpovědnost za to, aby se neztratila paměť této tragédie, přesouvá na historiky, spisovatele, umělce a lidi v duchovních povoláních.
Rostoucí antisemitismus by neměl nikoho nechat netečným. Dějiny ukazují, že etnická a náboženská nenávist vůči Židům se dříve či později rozšíří na další etnika, národy, skupiny i jednotlivce a že jí nakonec unikne jen málokdo. Obětním beránkem se může stát kdokoli jen proto, že je, jaký je, přestože nikomu neubližuje a pro společnost, v níž žije, je naopak požehnáním.
Hluboké kořeny nenávisti i odporu
Křesťanský antisemitismus má hluboké kořeny. Hluboké kořeny má ale i odpor proti nenávisti vůči Židům, za nímž stály mnohé osobnosti křesťanského života, od laiků přes řeholníky a řeholnice po papeže.
Přeživší šoa, například spisovatel Primo Levi či básnířka Edith Bruck, mluvili i po svých poválečných návštěvách Osvětimi o tom, že se šoa alespoň v evropské civilizaci nezopakuje. Postupně si ale oba uvědomovali, že antisemitismus a nenávist, o nichž vyprávěli lidem a zvláště mládeži, budou mít jinou podobu, a že ji už mají. Bruck je dnes téměř stoletá. A nemýlili se.
Po 7. říjnu 2023 a útoku Hamásu na Izrael jsem se ponořil do archivů americké USC Shoah Foundation, kterou v roce 1994 založil režisér Steven Spielberg s cílem uchovat svědectví těch, kdo šoa přežili. Zároveň byly zveřejněny hodiny dosud nezveřejněných rozhovorů, které s přeživšími i pachateli vedl francouzský režisér Claude Lanzmann (1925–2018) pro svůj dokument Šoa. Ten má v sestříhané verzi více než devět hodin. Ani do něj se nedostaly všechny záběry, přesto jde o jeden z největších dokumentů o vyhlazování Židů. Lanzmann věřil, že pomůže změnit lidské myšlení a pohled na to, co se při šoa dělo a co se nesmí opakovat.
Lanzmann zpovídal desítky, spíše stovky lidí: přeživší, dozorce koncentračních táborů, ty, kdo přežili vzpouru v Treblince, historiky holokaustu, diplomaty i Poláky žijící poblíž Osvětimi, Sobibóru či Treblinky. Vznikla pestrá mozaika lidských osudů. Ukazuje, jak těžké, ba nemožné bylo pro některé vyrovnat se s tím, co dělali nebo čemu přihlíželi.
V některých výpovědích se objevují stopy latentního antisemitismu vůči „těm zlým Židům“, kteří „dostali, co si zasloužili“. Občas nebylo zřejmé, zda si i více než třicet let po válce všichni uvědomují, k jak strašné dehumanizaci a průmyslovému zabíjení došlo. O to smutnější je, že přihlížející i ti, kdo se na vyhlazování židovského národa podíleli, se hlásili ke křesťanství. Nikdo to neřekl naplno, ale z natočených reakcí je patrné, že někteří považovali šoa za „spravedlivé“.
Proměna církve
Po válce, zvláště po Druhém vatikánském koncilu, prošla proměnou i římskokatolická církev. Najdeme v ní řadu skutečných hrdinů a hrdinek, kteří se kvůli své víře dostali do koncentračních táborů a kvůli křesťanským postojům přišli o život. Najdeme v ní ale i ty, kdo po válce, jako například rakouský biskup Hudal, pomáhali nejhorším nacistickým zločincům utéct do Jižní Ameriky.
Snad i díky Lanzmannovu dokumentu si lidé, včetně těch, kdo se tvářili neutrálně a nezúčastněně, uvědomili, že jediná kapka iracionální nenávisti se dokáže bleskem proměnit v moře, jehož vlny nakonec pohltí všechny, kdo „nejsou jako my“.
Inspirativním symbolem katolického vztahu k židovství je biblista a teolog kardinál Carlo Maria Martini, který prožil značnou část života v Jeruzalémě. Chceme-li skutečně porozumět tomu, jaký má být postoj křesťana vůči jeho starším bratrům a sestrám ve víře, čtěme Martiniho a studujme Lanzmannův dokument Šoa. Kdo netrpí psychickou patologií, bude po jeho shlédnutí v něčem jiný, obezřetnější vůči verbálním projevům nenávisti i jakémukoli násilí.
