Rozum je součástí toho, jak Bůh stvořil člověka. Bůh sám přemýšlí a je racionální bytostí. Neexistuje žádné biblické opodstatnění k tomu stavět rozum do protikladu k víře. Důvody ke křesťanské víře totiž nejsou slepé, ale racionální, historické i zkušenostní.
Jedna maminka na semináři o kritickém myšlení prohlásila: „Moje dcera má velmi rozvinuté kritické myšlení. V jednom kuse něco kritizuje!“ Pozor! Něco kritizovat není znakem kritického myšlení. Možná je to přehnaně kritický postoj, ale to ještě není kritické myšlení.
Kritické myšlení je racionální proces, ve kterém pomocí logiky vyhodnocujeme informace, abychom zjistili, zda se jim vyplatí věřit. Jde o snahu pochopit informaci v co nejširších souvislostech. Někdy se v křesťanských kruzích můžeme setkat s podezřením, že jde o čistě sekulární aktivitu, která nemá s pravou křesťanskou vírou nic společného. Bohužel ve společnosti už zdomácněl narativ, že rozum a víra stojí proti sobě. I nemálo křesťanů akceptovalo tuto uměle vystavěnou dichotomii.
Toto je však hluboké nedorozumění. Rozum je součástí toho, jak Bůh stvořil člověka. Bůh sám přemýšlí a je (mimo jiné) racionální bytostí. Křesťanství poskytuje filozofický základ pro racionální myšlení, které je základem i vědeckého poznání. Věda by nemohla fungovat bez přesvědčení, že ve světě platí jistá pravidla (zákonitosti), a tak je svět poznávatelný.
Křesťanství říká, že je tomu tak proto, že svět stvořil Bůh, který do něho vložil tato pravidla. Svět není náhodný a iracionální, ale svým řádem (přírodními zákony) odráží Boha. Náhoda jako činitel vzniku světa neposkytuje dostatečný filozofický základ pro jeho poznávání. Přemýšlení by proto mělo být vlastní každému křesťanovi. Neexistuje žádné biblické opodstatnění k tomu stavět ho do protikladu k víře.
Kritické myšlení je (i) pro křesťana důležité, protože pomáhá rozlišovat pravdu od nepravdy, a tak napomáhá zorientovat se ve složitém a komplexním světě, který se neustále mění. Kritické myšlení je plně využíváno v křesťanské apologetice.
My lidé máme rádi jednoduchost. Komplexní věci nás příliš zatěžují, a proto upřednostňujeme jednoduché odpovědi na komplexní otázky. V Bibli najdeme jednoduchost i komplexnost. Evangelium je na jedné straně tak jednoduché, že mu může plně porozumět i dítě, ale zároveň tak komplexní, že se v něm může ztrácet profesor filozofie. Upneme-li se jen na jednoduchost, můžeme snadno sklouznout k tomu, že si osvojíme pouze velmi zjednodušenou verzi křesťanství.
Pochybnosti však v žádném případě nejsou znakem naší malé víry či dokonce odpadnutí od víry. Stačí se podívat například na Jobův zápas s pochybnostmi o Bohu. Také Natanael pochyboval o Ježíši (Jan 1:46), Tomáš o jeho vzkříšení (Jan 20:25) a mnozí učedníci o něm pochybovali dokonce i tehdy, když jim dával Velké misijní pověření (Mt 28:17). Když Židé v Berii kriticky porovnávali zvěst o Ježíši s proroctvími v Písmu, je to hodnoceno kladně (Sk 17:11).
Křesťanská víra není slepá ani iracionální
Apoštol Pavel často argumentuje ve prospěch křesťanské víry také odkazy na svědky a fakta (1K 15:5nn) nebo na filozofii (Sk 17:22nn). Křesťanská víra není založena na slepé víře. Není to víra bez důvodů. Ty důvody jsou racionální, historické i zkušenostní. Není to víra navzdory rozumu, ale v souladu s rozumem.
„Pojďte, podívejte se…!“ , byly vyzvány ženy, které přišly k prázdnému hrobu a měly povzbudit i ostatní učedníky, aby se přesvědčili o prázdném hrobě (Mt 28:6). Na Areopágu Pavel předkládal ve prospěch víry v Ježíše filosofické argumenty. Při rozhovorech v synagogách se odkazoval na Písmo. Pokaždé je v tom však zapojeno myšlení.
Křesťanství se šířilo v pluralitní společnosti, uprostřed množství kultů, filozofií a náboženských konceptů. Apoštolové a misionáři jednali nejen zázraky, ale předkládali ve prospěch evangelia také racionální argumenty (Sk 18:4; Sk 28:23).
V Nové smlouvě je několik výzev ke kritickému zkoumání věcí a také jisté směrnice k tomu, jak to dělat. Je zde výzvav všechno zkoumat, ale držet se toho, co je dobré (1 Te 5:21). Křesťan má zkoumat, co je Bohu milé (Ef 5:10), nemá všemu věřit, ale zkoumat, co je za tím (1J 4:1). Při konfliktních věcech má upřednostnit poslušnost Bohu a ne lidem (Sk 4:19 a Sk 5:29).
Tak jako strom známe podle jeho ovoce, tak podobně je to i s lidmi (Mt 12:33 a Lk 6:44). Ne každý, kdo má ústa plná víry, je opravdu Ježíšovým následovníkem (Mt 7:21), protože i ďábel se převléká za anděla světla (2K 11:14). V Bibli nalezneme také varování, že lidé nebudou ochotni poslouchat pravdu, ale budou si vyhledávat učitele podle vlastních zájmů (2 Tim 4:2-3). V knize Přísloví najdeme poučení, abychom si nedělali názor jen podle jednoho zdroje (Př 18:17).
Ježíš učil učedníky nejen duchovní teze, ale především to, jak mají o duchovních věcech přemýšlet. Kladl jim otevřené otázky, povzbuzoval je k vyjádření vlastního názoru, který pak korigoval. Používal rabínské metody diskuse a vyučování, když na otázku reagoval protiotázkou.
Ježíš o sobě řekl, že on je pravda (J 14:6) a že pravda osvobozuje (J 8:32). Proto by pro každého Ježíšova následovníka mělo být poznávání pravdy kriticky důležité. Někdy může člověk zaujmout zdrženlivý postoj, protože nikdy neznáme stoprocentní pravdu. Takový postoj se však může stát nezdravě alibistickým.
Francis Schaeffer správně poukazuje na rozdíl mezi absolutním poznáním pravdy, což pro nás zde na Zemi není možné, a pravdivým poznáním pravdy, což možné je. To, že neznáme o dané problematice všechna vyčerpávající fakta, ještě neznamená, že nemůžeme danou věc znát pravdivě. Hledání pravdy se křesťané nemusí bát, protože všechna pravda je zároveň i Boží pravda.
Jak tedy pomoct někomu, kdo podlehl dezinformacím? Odpověď není jednoduchá, ale bohužel komplexní. Je dobré mít racionální argumenty, ale zároveň je třeba počítat s tím, že argumenty samotné druhého člověka pravděpodobně nepřesvědčí. Jedná se o dlouhodobý proces. Člověk, který podléhá dezinformacím, k tomu má často hlubší, emocionální důvody, které nejsou na první pohled zřejmé.
Například člověk, který je znechucený z "mravního úpadku Západu", může mít tendenci přehlížet chyby vůdců, kteří mají konzervativní rétoriku, ale jsou ve skutečnosti nebezpeční, protože potlačují osobní práva, svobodu projevu i svobodu náboženství, nemluvě o populismu a často nenávistným projevům vůči vybraným skupinám. obyvatelstva.
Aby byl ten druhý ochoten poslouchat naše argumenty, musí nám nejprve začít důvěřovat. A to se nestane, budeme-li se mu vysmívat, ponižovat ho nebo jím pohrdat. Otázkou je, jestli jsme ochotni kráčet trpělivě touto cestou?
Mohlo by vás též zajímat: Populizmus ako výzva pre kresťanstvo
Zdroj: Idea-List
Bůh přemýšlí? On není vševědoucí? Já myslel, že ví, nepotřebuje přemýšlet.
Když něco víte, znamená to že o tom přestáváme přemýšlet?
Já nejsem vševědoucí, tak MUSÍM přemýšlet. Když si myslím, že něco vím a začnu o tom přemýšlet, znamená to, že mám o tom pochyby. Bůh má pochyby? Pak nemůže být vševědoucím.
A ještě ukázka boží vševědoucnosti. Hospodin dále pravil: „Křik ze Sodomy a Gomory je tak silný a jejich hřích je tak těžký, že musím sestoupit a podívat se.“ (Genesis 18:20)
jj, lidi když uvažují jednoduše, je to vyhovující. Lze z toho odvodit data. Jenže naštěstí jsou lidé kteří publikovali, a tam je ten zdroj informace. To že se dnes svět odkazuje na bibli a lidi s biblí spojené, to je utopie. Je potřeba vnímat věci komplexně tek, jak je ta jejich organizace praktikovala. Fakt se trestal smrtí. To v praxi znamená upálení například za vědecké poznání, které dnes je výzkumem prokázané. Nezáleží na stavu mysli, záleží pouze na výsledku evoluce. A tomu žádná zločinecká organizace zabránit nemůže. Církev společnost vždycky rozdělovala, kastovala, a příkladně ukazovala kdo je na špici pelotonu. Jenže ne všichni jim papáme tu jejich polívčičku 🙂 Ten jejich příběh je zcela zkreslený už jen proto, že současná realita a důkazy, pro ně jsou spíše něco jako ohrožení 🙂 Myslím si že lidi dávno víc věří vědě výzkumu a poznatkům. Ty středověké bláboly jsou k smíchu. Mimochodem, kdybych chtěl spekulovat, tak na počátku času bylo co? Nikdo neví. Takže šipka času psychologická i ta termodynamická směřují stále stejným směrem, a to se nedá církevně ojebat že ? 🙂
Pane Jiří. Přečetl jsem text Ondreje Kolárovského a žádnou zmínku o církvi, vůči které se v komentáři tak silně vymezujete jsem nenašel. Pokud církev nebo spíš církve (nevím zda máte zrovna na mysli římskokatolickou) chcete kritizovat, měl byste si najít text, který pojednává o vlivu církví ve společnosti nebo něco podobného. V opačném případě děláte ze sebe ….
Zde máte protiargumenty do aleluja.
https://www.i-ateismus.cz/