Písničkář Pavel Helan se v knize Mega dobrá zpráva: Evangelijní příběhy jazykem generace Z (Doron, 2026) pokouší přiblížit Ježíšův příběh dnešním teenagerům. Evangelia proto plní „aurou“, „hejtem“, „delulu“ i dalšími výrazy mladých. Výsledkem je svébytný experiment, který překvapivě dobře aktualizuje některé biblické příběhy, ale zároveň ukazuje, jak ošemetné je vůbec mluvit o jednom jazyku generace Z. Nakonec možná vypovídá stejně mnoho o starších generacích jako o té nejmladší.
Mega dobrá zpráva patří do žánru převyprávěných biblických příběhů, konkrétně evangelií. V tom drží v tuzemsku prim Parabible, která loni vyšla již ve čtvrtém, navíc aktualizovaném vydání. Na rozdíl od Parabible, která se snaží přiblížit Ježíšův příběh dnešnímu čtenáři, dělá Mega dobrá zpráva v jistém ohledu opak. Evangelia převádí do slovníku generace Z, který je většině současné populace ještě vzdálenější než starozákonní hantýrka. Co knihu zachraňuje, je skutečnost, že mluva mladé digitální generace není všeobjímající.
Jazyk generace Z může průměrného čtenáře zmást. Pokud má mladší děti, možná si nanejvýš vybaví, že to či ono slovo samy používají. K orientaci slouží rozsáhlý slovník na konci knihy, který čítá téměř tři sta hesel. Zároveň ale ani ten nevysvětluje všechno (opomíjí třeba použité „baller“).
Písničkář Pavel Helan, autor knížky a sám příslušník generace X, podal obdivuhodný výkon a mnohé výrazy Gen Z použil trefně, a to nejen jednotlivě, ale i v kontextu. Uznejte, že takové věty vnesené do úst Jana Křtitele zní poutavě, i když zrovna nejste uživatelem této slovní zásoby: „Vy delulu tryhardi, co tady flexíte? Koukejte dropovat ovoce pokání!“ Anebo když Ježíš jakožto Game Changer (doslova Měnitel pravidel hry) pronáší své kázání na hoře, tedy pardon, svůj mega speech: „Aura těm, kdo jsou mid v duchu, neboť jim bude dán nebeský hood. Aura těm, kdo failujou, neboť budou zase v topíku.“
Mluví takto opravdu generace Z?
Přesto je znát, že Helan používá jazyk mladší generace zvenčí. To ovšem běžného čtenáře zároveň chrání před úplnou nerozluštitelností textu. Mnohé věty jsou zcela běžné, bez jakéhokoli výraziva mladých. To se promítá i do názvů jednotlivých příběhů, některé jsou „cool“ (Minus aura farizeům), jiné zcela běžné (Milosrdný Samaritán). Je to autorův záměr, aby byl původní evangelijní text alespoň trochu čitelný? Nebo jen nemá dostatečnou slovní zásobu Gen Z?
Zároveň Helan užívá obraty včetně anglicismů, které s generací, jejímž jazykem se snaží mluvit, příliš nesouvisejí. „Chálka“, „někomu se rozsvítí žárovka“ anebo „sbírat lajky“ a „ice bucket challenge“ nepatří mezi aktuálně populární slova mladých. První dva výrazy dokonce sahají hluboko do 20. století, u druhých dvou narážíme na problém užívání pojmu generace Z.
Podle Cambridgeského slovníku jsou příslušníci této generace ti, kdo se narodili od pozdějších devadesátých let minulého století do roku 2010. Ale když média píšou o slovech jako „skibidi“, „delulu“ nebo „six seven“ a spojují je s touto generací, zahrnují tím do ní i ty, kteří takovým slovům rozumějí stejně špatně jako starší. Řečeno opačně, sousloví jako „sbírat lajky“ a „ice bucket challange“ jsou pro mladší část generace Z, řekněme narozenou po roce 2005, už spíš ranou internetovou prehistorií.
Nakonec tedy Helan nemá k Parabibli zas tak daleko. Jistě, věty jako „Hej bro, tohle je kinda sus“, kterou v jeho verzi pronáší Samaritánka od studny, trefně vystihují slovník mladých. Na druhou stranu počítá se čtenářem mimo cílovou generaci. Taky počítá s nekřesťanským čtenářem. Ježíšova podobenství vždycky uvede vysvětlením, kterému nechybí styl: „Ježíš dal emotional story – totální masterpiece!“
Současně Helan používá taková slova i příměry, že je knížka přístupná širšímu publiku. I díky tomu zůstává kniha přístupná. Vedle nesrozumitelných pojmů generace Z tak autor sleduje i opačný cíl: evangelia srozumitelně aktualizovat. Jednoznačnými příklady takového výsledku jsou třeba modlitba Otče náš nebo příběh o Zacheovi, zkorumpovaném daňovém CEO, který čachroval na darknetu s bitcoiny a je vysoký sotva jako Ed Sheeran.
Kdo tu vlastně schytává „hejt“?
Skutečnost, že výrazy generace Z nepokrývají celé části příběhů, může naznačovat, že netvoří komplexní slovník, ale mají jen funkci oslovení či výplně. Možná to uklidní alarmisty, kteří spílají tomu, jak se čeština řítí do záhuby.
Chtě nechtě se Helan vyjadřuje k současnosti, byť ne tak otevřeně jako Parabible. Třeba Ježíšovo odpuštění hřešící ženě, kterou chtěli ukamenovat, nelze vnímat nepoliticky: „Nikdo tě necancelnul? Ani já tě necanceluju.“
Pavel Helan přitom nezesměšňuje. Ani mladé generace Z, ani jejich slovník. Výslovně vzdává úctu evangelijním textům a zdůrazňuje, že se jim v žádném případě nevysmívá. Za cíl si klade přilákat k Ježíšovu příběhu teenagery – aby si s chutí přečetli jeho verzi a časem se třeba dostali k originálu. Škoda, že funkčnost svých příběhů testoval jen na „věřících“ z křesťanských kempů a táborů. Mohlo by být zajímavé vyzkoušet, zda fungují také mezi mladými nekřesťany.
Koho možná autor nakonec přece jen zesměšňuje, jsou boomeři, tedy generace starší než on sám – a v jistém ohledu možná všechny generace předcházející té na konci abecedy. Nenápadně je všechny spojuje s těmi, od nichž Ježíš v Jeruzalémě „schytává hejt“. Jindy je přímo přirovnává k farizeům a zákoníkům, kteří chtěli Ježíše nachytat a nakonec ho přibili na kříž. Helan tak stojí poněkud nečekaně na straně generace Z a současný stav světa vkládá na bedra jejích předchůdců. Slovy jeho Krista: „Proto se tahle generace [boomeři] bude zodpovídat za krev všech Božích influencerů, prolitou od stvoření světa…“
