Josef Beránek pro časopis Universum shrnuje novou studii, publikovanou v únoru v odbornému časopisu Lancet. Ta porovnávala připravenost na pandemii ve 177 zemích světa a našla klíčový prvek úspěchu: důvěru.
Před rokem 2020 se Vietnam zdál být vůči jakékoli pandemii obzvláště zranitelný. Země jihovýchodní Asie s téměř sto miliony obyvatel a autoritativní vládou dosahovala v mezinárodním hodnocení zdravotního zabezpečení slabé výsledky. Nemluvě o relativně nízkém počtu nemocničních lůžek.
Přes to všechno se ale Vietnam stal v prvním roce příkladem úspěšného zvládnutí pandemie. Dlouho poté, co se koronavirus začal šířit v sousední Číně, si Vietnam udržoval nízkou úroveň infekcí a úmrtí, a to i v době, kdy už bohaté země s robustnějšími zdravotnickými systémy, včetně Spojených států a Evropy, s pandemií zápasily ze všech sil.
Thomas Bollyky, jeden z autorů studie, uvedl pro deník Washington Post, že podle tradičních modelů měl Vietnam v boji s koronavirem selhat. „To, co Vietnam má a co se zdá být pravděpodobným vysvětlením toho, co se stalo, je, že lidé mají vysokou důvěru ve svou vládu – jednu z nejvyšších na světě,“ uvedl Bollyky, vedoucí odborník na globální zdraví v americkém think-tanku Council on Foreign Relations.
Na studii, která je výsledkem desetiměsíčního výzkumu, se podílelo několik desítek odborníků z různých institucí včetně univerzit. Cílem bylo nalézt odpověď na „epidemiologickou záhadu“ pandemie, a sice proč koronavirus zasáhl některé země mnohem více než jiné?
Vzhledem k tomu, že pravděpodobnost dalších pandemií není malá, mnohé země hledají způsoby, jak zvýšit svou odolnost vůči takovým situacím. To bylo také úmyslem autorů studie. „Nenašli jsme žádné souvislosti mezi dopady pandemie a demokracií, populismem, efektivitou vlády, všeobecnou zdravotní péčí, metrikami pandemické připravenosti, ekonomickou nerovností nebo důvěrou ve vědu,“ uvedl Bollyky.
Tyto faktory byly přitom klíčové v předkoronavirových žebříčcích, jako je Global Health Security Index, kterým v roce 2019 vévodily Spojené státy a Velká Británie, zatímco Vietnam obsadil až 74. místo ze 117 zemí. Z aktuálních srovnání vyplývá, že lepší výsledky v potírání pandemie jdou ruku v ruce s vysokou mírou důvěry ve vládu a spoluobčany. S horšími výsledky naopak souvisela míra korupce veřejné správy. Výzkumníci důvěru vyhodnocovali pomocí údajů z průzkumu veřejného mínění World Values Survey a Gallupova ústavu.
Rebecca Katzová, ředitelka Centra pro globální zdravotnickou vědu a bezpečnost při Georgetownské univerzitě, uvedla, že výsledky výzkumu dokládají to, co mnozí zdůrazňují už delší dobu, a sice že důvěra ve vládu a zapojení komunity jsou pro schopnost adekvátně zareagovat ve prospěch veřejného zdraví rozhodující. „Odborníci z mnoha oborů poukazují na význam komunikace o rizicích, zapojení komunity a důvěry jako na klíčové pro komunikaci a realizaci politik v oblasti veřejného zdraví.“
Autoři studie se zabývali tzv. standardizovanou mírou infekce v jednotlivých zemích. Pokusili se přitom odstínit faktory, které vláda nemůže ovlivnit, jako je například věk obyvatelstva. Pak hledali známky toho, jak si vlády vedly. Například Spojené státy měly druhou nejhorší standardizovanou míru infekce ze všech zemí s vysokými příjmy. Výpočet, který ukázal standardizovaný poměr počtu nakažených a úmrtí, umístil Spojené státy doprostřed skupiny.
Americká vláda se snažila přesvědčit obyvatele, aby respektovali opatření v boji proti šíření viru, ať už šlo o sociální distanci nebo o očkování. Četné průzkumy veřejného mínění nicméně ukázaly, že Spojené státy mají ve srovnání s jinými zeměmi s vysokými příjmy relativně nízkou důvěru ve vládu a vysokou míru politické polarizace. „Důvěra ve vlastní vládu nebo důvěra v druhé silně souvisí s mírou očkovanosti,“ konstatoval Bollyky.
Studie časopisu Lancet odhaduje, že kdyby každá země měla stejnou úroveň důvěry ve vládu jako Dánsko, což je jedna ze zemí s nejvyšší důvěrou mezi vysokopříjmovými státy, nakazilo by se koronavirem celosvětově o 13 procent méně lidí. „Pokud by totéž platilo i pro důvěru v ostatní, bylo by snížení ještě výraznější: o 40 procent, tedy o 440 milionů nakažených méně během 21 měsíců hodnocených ve studii,“ citoval Bollykyho Washington Post.
Studie má pochopitelně určitá omezení. Autoři srovnávali dostupné údaje s faktory sledovanými před pandemií. Navíc pozdější vlny nákazy zpochybnily některé původní předpoklady o tom, jak si některé země vedly. Například premianti v prvních vlnách jako Nový Zéland nebo zmíněný Vietnam zaznamenali v posledních měsících nečekaně vysoký nárůst výskytu kovidu.
Michael Petersen z Aarhuské univerzity výsledky studie komentoval slovy, že odpovídají jeho představě o tom, jak na krizi reagovala země s vysokou důvěrou, jako je Dánsko. Upozornil však, že jeho vlastní výzkumy zaznamenaly během pandemie pokles důvěry obecně. Pandemie podle něj „podkopala důvěru ve vládu“ a „problém, který tato studie identifikovala, pandemie ještě zhoršila“.
Autor: Josef Beránek
Zdroj: Universum