Postapo nemusí být jen krvavá vyvražďovačka. Může jít i o melancholické zamýšlení nad životem po konci světa. O něco takového se ve svém nejnovějším snímku Vzhlížet ke hvězdám pokouší osmaosmdesátiletý režisér Ridley Scott. V příběhu, kde opakovaně zaznívá otázka „Co jsi dělal před koncem světa?“, využívá klasické postapokalyptické rekvizity překvapivě úsporným způsobem.
Nikdo neví, kolik lidí vlastně přežilo blíže neupřesněnou pandemii. Ti, kdo zůstali naživu, o sobě zpravidla nevědí – a vlastně se ani nechtějí potkat. Jak je totiž známo, ti dobří umírají jako první.
Opuštěné letiště v Coloradu tak společně obývají jen mladý mechanik Hig (Jacob Elordi) se svým věrným psem Jasperem a Bangley (Josh Brolin), bývalý vojenský specialista na přežití. Mentalitou jsou si na míle vzdáleni, což je však nijak neruší.
V tomto drsném světě se od parťáka vyžaduje jediné: musí na něj být spoleh.
Bangley se o jejich bezpečnost dokáže postarat zcela nekompromisně. Hig zase se starou Cessnou zvládá létat do Denveru pro chybějící proviant. V liduprázdném městě zbyla řada užitečných zásob včetně benzínu a léků. Cestou zpátky se Hig občas zastaví s výpomocí u nedaleko žijící malé komunity mennonitů, kterou vede Aaron (Benedict Wong). Nedbá přitom na Bangleyho nelichotivé poznámky na jejich adresu.
Srdce vs. nekompromisní obrana
Zatímco Bangley soustředí veškerou pozornost na promyšlené zajištění bezpečí, melancholický Hig v doprovodu psa Jaspera pozoruje noční oblohu a vzpomíná na zemřelou manželku a dítě. Je soucitný, touží vidět dál za horizont a ve skrytu duše doufá, že někde ještě žijí lidé, s nimiž je možné sdílet dobro.
Naopak Bangley nekompromisně chrání vymezený prostor proti komukoliv, kdo by se do něj odvážil vstoupit. Naději na setkání s někým, kdo neztratil lidství, v sobě neživí. Kdo má v ruce zbraň, je nepřítel. „Nejdřív střílím, pak zjišťuju, kdo to byl.“ A není pro něj podstatné, že cizincova puška třeba ani nebyla nabitá.
Zlom nastává ve chvíli, kdy Hig během svých přeletů zaslechne ze sluchátek hlas. Je mizerně slyšitelný, ale nakonec se mu daří identifikovat lokalitu: volání přichází z Grand Junction, kam by mohl se svým otlučeným letadlem doletět. Touží se vydat na cestu, protože pouhé přežívání na letišti mu nedává perspektivu. Bangley však chce zůstat. Situaci má pod kontrolou a svět osamělého vlka mu ke spokojenosti stačí.
Hig naopak věří, že lidé tam venku nejsou jen nepřátelé. Vynucené přistání kvůli technické závadě ho přivede na malou farmu, kde se o pár zvířat stará Cima (Margaret Qualley), jež kvůli pandemii nedokončila studia medicíny, společně se svým otcem Popsem (Guy Pearce). Zdejší idylku však vystřídá brutální zásah zvenčí, který je donutí společně pokračovat v cestě za slibně znějícím hlasem.
Podmanivá kamera i otázky lidství?
Náladu filmu skvěle podtrhuje kamera Erika Messerschmidta. Ta zobrazuje jak ponurou, rozlehlou a drsnou krajinu s dalekými výhledy, tak i opuštěný Denver. Město pomalu zarůstá divokou trávou a náletovými křovisky, která však ještě zcela nezakryla nepohřbená těla. S touto spouští kontrastuje obývák v Higově bývalém domě, který prošel jen minimální změnou a kde si hlavní hrdina pravidelně oživuje vzpomínky na rodinu. Ve střehu však musí být i zde – volně pobíhající psi totiž nejsou tím největším nebezpečím.
Hlavní otázkou, na kterou se Ridley Scott snaží nalézt odpověď, není zda lze přežít, ale za jakých podmínek. Kolik lidskosti si v sobě protagonisté dokážou uchovat? A mají ještě naději, že se z budoucího světa nestane jen nehostinná divočina, v níž vítězí ten nejsilnější?
Kritici snímku vyčítají melancholii, málo akce a příliš zasněných pohledů. Upřímně: pokud neznámá nemoc vyhladí většinu lidstva, nebude asi na denním pořádku neustálý boj s nepřítelem – jednoduše už nezbylo tolik lidí. Stejně palčivým problémem se stává otázka budoucnosti. Kvůli komu a čemu má smysl žít? A čemu lze věřit – lákavému volání neznáma, nebo těm, kteří jsou blízko, i když si s nimi zas tak nerozumíme?
Scott se násilí nevyhýbá ani omylem. Brutální prvky nasazuje přesně v okamžiku, kdy se zdá, že je veškeré nebezpečí zažehnáno. Nepopírá ani nezbytnost nekompromisní obrany, byť nechává otevřenou otázku, kde leží její meze. Je snad jen škoda, že hlouběji nerozpracoval některé scény se silným potenciálem – jako je například samotné kouzlo vzdáleného hlasu, při němž si člověk nechtěně vzpomene na stejnojmennou píseň Karla Kryla.
Na filmu je však třeba ocenit, že nerezignuje na naději ani na víru, že i mírumilovná komunita mennonitů má co říct drsným bojovníkům o přežití.
Ridley Scott (* 1937)
Britská režijní legenda: I ve svých osmaosmdesáti letech točí v neuvěřitelném tempu a střídá velkolepé historické eposy s komornějšími sci-fi dramaty.
Otec žánru sci-fi: Zásadním způsobem proměnil filmovou vědecko-fantastickou tvorbu snímky jako Vetřelec (1979) nebo Blade Runner (1982).
Vizuální mistr: Jeho filmy jsou proslulé precizní výtvarnou stránkou, důrazem na realističnost prostředí a nekompromisním budováním atmosféry.
Nejslavnější snímky: Gladiátor, Černý jestřáb sestřelen, Království nebeské, Marťan či Napoleon. Snímek Vzhlížet ke hvězdám (The Dog Stars, 2026) natočil podle postapokalyptického bestselleru Petera Hellera (v ČR vyšel pod názvem Psí hvězdy). Do hlavních rolí si přizval mladou hvězdu Jacoba Elordiho a osvědčeného Joshe Brolina.
