Evropu zachvátila vlna bezprecedentních veder. V Paříži bylo tepleji než v Mekce a čtyřicetistupňové teploty byly naměřeny i na území Česka, Polska, Rakouska a Německa. S vlnou veder lze na evropském území ke konci posledního červnového víkendu údajně spojit až 1 300 úmrtí. Za poslední čtyři roky přitom podle WHO v souvislosti s horkým počasím zemřelo na našem kontinentu až 200 tisíc lidí.
Na řadu dní jsme byli uzavření v tzv. „tepelné kopuli“. Na pozadí této sdílené zkušenosti se ale jenom znovu ukázalo, že obýváme rozdílné světy. Různá těla totiž reagují na vedra různými způsoby a stejně tak teploty odkryly rozdíly mezi těmi, kdo mohou pracovat, bydlet a trávit čas v bezpečných podmínkách, a těmi, kdo takové možnosti nemají. Zdálo by se, že se v takové situaci z celé věci přirozeně stane politikum. Přitom jsme se u řady političek a politiků setkali s mlčením, banalizací nebo s neochotným rekapitulováním základních pokynů, jak se chovat v horkém počasí.
Stačí ale ve vedrech dbát na pitný režim, stín a odpočinek? Není potřeba říct, že schopnost zvládnout extrémní výkyvy teplot závisí především na možnosti obývat dobře izolované či klimatizované bydlení, pracovat v odpovídajících podmínkách a pohybovat se ve veřejném prostoru, ve kterém je dost míst pro vydechnutí, ochlazení, hydrataci a hygienu?
Ve Španělsku zákony regulují venkovní manuální práci v horkých dnech. Ve Francii je veřejnosti a ohroženým skupinám nabízen zadarmo vstup do klimatizovaných kin, muzeí a knihoven. V Nizozemsku lze najít nejenom sítě „ochlazovacích míst“ se zázemím pro veřejnost, ale například i automaty, které zdarma poskytují opalovací krém k prevenci rakoviny kůže.
Opatření ze zahraničí zkrátka jasně ukazují, že zvládání veder je věcí veřejného zájmu a solidarity, ne čistě individuální záležitostí, jakkoliv je osobní zodpovědnost důležitá. Vhodné podmínky je potřeba připravovat systematicky. Pomůže také jasné pojmenování příčin namísto tvrzení, že v létě je zkrátka horko.
Jak v Evropě reagují církve a věřící
Francouzský katolický portál La Croixtéma veder explicitně spojil s klimatickou změnou a poskytl prostor ekoložkám a ekologům, jejichž texty varují před opakováním a zesílením vln veder v budoucnu a před jejich ničivými důsledky pro ekosystémy, stejně jako pro zemědělství a další důležitá odvětví.
Mahaut a Johannes Herrmannovi si všímají důležitého rozporu v zájmech prosazovaných katolickou církví ve Francii. Zatímco se biskupská konference aktivně vyjadřuje k probíhající debatě o zákonu o asistovaném úmrtí a věřící jsou vybízeni k modlitbám za úctu k životu a jeho obranu, nelze vidět srovnatelné snahy o adresování problematiky klimatické změny, povzbuzování k solidaritě s jejími obětmi a ke společnému hledání řešení. Církev přitom ve svých bioetických stanoviscích hovoří o důstojnosti a hodnotě životů nemocných a osob ze starších generací; právě v těchto skupinách zároveň horko zabíjí nejvíce lidí.
Zarámování současných teplotních extrémů do kontextu klimatické změny je důležité, přesto je však nutné jít ještě dál a poukázat na její zásadní příčinu, tedy na spalování fosilních paliv, jak to například ve své exhortaci Laudate Deum důrazně vyjádřil už papež František. Tato souvislost dlouhodobě neuniká organizaci Christian Climate Action, která v Británii bojuje za snižování emisí, za odklon od investování do fosilních paliv a od spolupráce s aktéry, kteří podporují fosilní korporace. Během horkých červnových dnů členky a členové Christian Climate Action například pokračovali ve svém tichém protestu proti fosilním palivům ve formě pravidelných vigilií před budovou parlamentu.
V neposlední řadě bývá zvykem v létě lákat do příjemného chladu kostelů na bohoslužby nebo kulturní akce. Je ale možné a i potřebné jít ještě dál. Německá evangelická církev tak například v publikovaných výzvách v rámci kampaně Kühle Kirchen vybízela k otevření kostelů či jiných vhodných prostorů veřejnosti. Mezi tipy výzva uvádí, aby byly příchozím podle možností nabídnuty nejenom studené nápoje či možnost rozhovoru, ale také třeba prostor pro coworking nebo vzdělávání. Pomoc druhým se těmito cestami může propojovat s vytvářením vazeb mezi sbory, farnostmi a komunitou nebo místními organizacemi. Jde o další cestu, jak se církve mohou otevřít lidem a navázat rozhovor.
Opravdové osvěžení?
Tíživá zkušenost s letošními vedry má pro řadu z nás hned několik rovin. Vedle osobní nepohody a a zdravotních rizik spojených s extrémním počasím je tu obava z budoucího vyostřování klimatické změny a stejně tak i soucit se všemi, kdo kvůli tomuto stavu ve světě trpí – často mnohem více než my. Ubíjející nejsou jenom odpolední teploty, ale taky letargie a přehlíživost, které se objevují tam, odkud bychom čekali, že přijde iniciativa k řešení nebo alespoň zmírňování potíží. Tím spíš, když je vidět, že jinde je to možné, ba dokonce i samozřejmé.
Často jsem musel myslet na obrazy „živé vody“ z 47. kapitoly knihy Ezechiel, které byly vybrány jako tematický text pro letošní Dobu stvoření. Hospodin tu provádí proroka řekou vytékající z chrámu, voda je mu nejprve po kotníky, pak po kolena a po bedra, až se z ní stane velký potok a prorok ji vidí vtékat do Mrtvého moře, do kterého voda zázračně vnáší život. I na březích vyrůstají věčně rodící ovocné stromy. Obrazy brodění se řekou, která přináší život do krajiny, dnes působí mimořádně silně. Nejde jen o chvalozpěv na životodárnost vody, jde o symbol Boží péče o lidi a svět, o obraz navrácení pokoje a spravedlnosti.
Utrpení z veder a dalších projevů klimatické změny, které nás zasahuje na osobní rovině i ve vztahu k druhým a budoucnosti, jde léčit jenom podobně celistvým osvěžením. Právě projevy péče, solidarity a pochopení širšího kontextu jsou tím, co nám umožňuje procházet současnými krizemi s nadějí.
Autor: Adam Vrchlabský
