První rok pontifikátu a první encyklika. Lev XIV. má za sebou dvojí premiéru, která ukazuje, zda je jen kompromisní papež po Františkovi, nebo už samostatný hráč s osobitými důrazy. V bonusovém Týdnu bez filtru o tom mluví církevní analytik Imrich Gazda z Konzervativního deníku Postoj s moderátorem Martinem Strašákem.
Jak se papež Lev XIV. popral se svým dvojím poprvé – prvním rokem v úřadu a první encyklikou Magnifica Humanitas? Podle Gazdy se po roce ukazuje, že nový papež není revolucionář, který by Františkovu éru zastavil nebo přepsal. Naopak. „Lev je stabilizátor Františkova odkazu. Umí být tichou silou,“ zaznívá v rozhovoru.
Gazda tím nemyslí pasivitu. Spíš papeže, který Františkovy podněty nebourá, ale snaží se jim dávat koncovku. „Papež František nás uvykl na překvapení tak intenzivně, že jakékoli Lvovy novoty nás už ani nerozruší,“ poznamenává. Právě proto mohou některé kroky Lva XIV. působit méně výbušně, než ve skutečnosti jsou. Podle Gazdy na Františka nenavazuje jen slovníkem a myšlenkami, ale také gesty: jmenováním žen-laiků do úřadů, cestami za vězni, migranty a obětmi sexuálního zneužívání.
Hlavní pozornost bonusové epizody se ale soustředí na první Lvovu encykliku Magnifica Humanitas, tedy Vznešené lidství. Encyklika podle Gazdy připomíná, že tento typ papežského textu už dávno není určen jen biskupům a kněžím. Od Jana XXIII. se záběr rozšiřuje „všem lidem dobré vůle“, tedy i těm, které může poselství církve oslovit mimo čistě katolické prostředí.
V čem je Magnifica Humanitas nová? Gazda za její originální přínos označuje především kritiku transhumanismu. Lev podle něj sociální nauku církve překládá do doby umělé inteligence, digitální ekonomiky, sběru dat a technologické moci. V rozhovoru se proto mluví i o tom, proč technologie podle encykliky nejsou nikdy úplně neutrální: mohou pomáhat, ale také vytvářet nové formy kontroly, vyloučení nebo vykořisťování.
Zajímavá je i Lvova práce s kulturními a biblickými odkazy. Encyklika staví proti sobě Babylónskou věž a znovuzbudování jeruzalémské zdi u Nehemjáše, tedy dvě odlišné podoby budování světa, první založená na sobectví a odstrčení Boha, druhé ve spolupráci, v jehož centrum je nejen týmovost a péče a všechny, ale i Bůh. A když Lev cituje Tolkienova Gandalfa, dá se to podle Gazdy číst také jako chytrý vzkaz figurám typu Musk, Bezos nebo Thiel. Vedle toho papež nabízí i konkrétní motiv „půstu od AI“: technologie dál rozvíjet, ale zasadit je do etického rámce.
V závěru se debata vrací k samotnému papežství. Gazda připomíná, že papež už není „pánem světa“, který by mohl nařizovat. Je spíš mužem nabídky a alternativy. Projevilo se to naplno ve Lvových pokojných, ale jasných reakcích na útoky Donalda Trumpa. Právě v tom může být síla Lva XIV.: jasnost bez okázalosti, rozhodnost bez politických přestřelek.
Více v Týdnu bez filtru.
Autor: Martin Strašák
