Jaký je Bůh? Jaký je Ježíš? Jakou má povahu? Můžu ho aspoň trochu pochopit? To jsou otázky, které si kladu celkem často a jistě nejsem jediný. Dost toho o sobě zjevuje v Bibli, ale přiznávám, že často mi to nestačí. Bible jej zjevuje v určitém čase v určité podobě. O dvacet století později se mi dost špatně daří vcítit se do historických podmínek, kterým úplně nerozumím a pochopit, jak se zjevil oněm lidem v oné době a jak oni tomu rozuměli. Naštěstí rád přichází i nyní a jeho navštívení a oslovení jsou tak skutečná, že není pochyb, že je to opět On a že se rozhodl něco ukázat.
Nedávno jsem se věnoval jedné docela špinavé práci kolem domu. Připojoval jsem nový okap a při té příležitosti jsem se rozhodl vyčistit taky trativod. Náš dům byl postaven před šedesáti lety a nevím, zda děda, který jej stavěl, někdy trativody čistil. Tak jsem si vzal montérky, rukavice, pod kolena něco měkkého a strčil jsem dovnitř ruku. Byla tam spousta hlíně podobné hmoty. A tak jsem několik dlouhých minut vytahoval takový ne moc pěkný materiál, který nakonec naplnil jedny kolečka.
A taky jsem odtamtud vylovil několik zajímavých pokladů. Například měděné písmeno M, které netuším, kam patřilo a jak se tam mohlo dostat. A v dolních vrstvách byly také tři zelené badmintonové košíky v různém stádiu rozpadu. V tu chvíli jsem si vzpomněl, jak jsme tady u dědy jako malí kluci badminton hrávali a ano, košíky nám často končily na střeše a pak tedy v okapu. A tady je opět máme po více než třiceti letech. Zajímavé nostalgické setkání… ☺
V jednu chvíli jsem si uvědomil, že čištění trativodu, které právě provádím je činností velmi symbolickou. Samotný proces čištění mě tentokrát tak nezaujal, jako spíše to, jak u toho vypadám já. Moje původně nové a čisté rukavice po chvíli vypadaly hrozně, stejně tak blůza. Uviděl jsem to a řekl jsem si, „Pane Bože, vypadám jako prase. Takhle bych se před tebou asi ukázat nemohl, že? Mám na sobě montérky, vybírám špínu z díry, jsem od toho celý zadělaný, to jsi nezažil, že?“
„Myslíš?“, ozvalo se tiše. „Co myslíš, že dělám dnes a denně? Od pondělí do neděle očišťuji lidi od hříchu. Povídej mi něco o špíně…“
Musím přiznat, že Ježíš ve špinavém pracovním oblečení mi nezapadal do představy, kterou o něm mám. Od dětství ho vídám vyobrazeného vždycky v čistém bílém plášti, s učesanými vlasy a jemnou světlou kůží na štíhlých až téměř ženských rukou. Řekl bych ale, že takhle nevypadal palestinský tesař začátku prvního tisícíletí. Nevím, kolik z tesařského řemesla si přenesl taky do svého království. Něco mi ale říká, že i tam usilovně pracuje a při práci se leckdy umaže. Připravuje nám tam přece příbytky a snímá hříchy světa… co já vím, co všechno a jak tam dělá.
Ale Ježíš v umazaných montérkách je mi blízký, více než modrooký dlouhovlasý hubeňour zahleděný do transcendentna s dvěma prsty vztyčenými k pozdravu. Takovému Ježíši, který se neštítí špinavé práce, tomu asi rozumím trochu lépe.
Moment! Vypadá to, že mi chtěl říct, ještě něco.
„Jo, Tome, mám tady ještě něco, abys mi líp porozuměl. Ty máš rád auta, že? Tak to pochopíš, když ti řeknu, že mám autodílnu, nebo autoservis, říkej tomu, jak chceš, a sám v něm pracuju. Ale není to lecjaký autoservis, umím s auty všechno, dokonce jim umí i znovu dát správný směr. Ty máš starého golfa, že? Hele, kdykoliv se ti ten tvůj pekáč zase rozteče, nebo ti zase něco upadne, přivez ho ke mně. Fakt se vyznám a dám ti ho do pořádku. Pamatuješ, že to já jsem ti ho před lety dal, že jo? Vím o něm všechno co mu je, i to kam s ním jezdíš a jak mu dáváš na frak. No jasně, bude s ním práce a jo, umažu se u toho, ale co bych pro tebe neudělal, že? Vždycky tě tady rád vidím.
Ale jak se ti teď na něho dívám, řekl bych, že je pomalu čas na novou káru, ne? Jo, já vím, že k tomu staříkovi máš citovou vazbu, ale… Koukni před barák. Ten meďour co tam stojí, může být tvůj, co na někoho říkáš? Líbí? Chceš novou káru? Tak ber. Golfa mi tu prostě nech. Já ho nejdřív samozřejmě protáhnu myčkou, pak ho dám na kanál a mrknu, cos mu provedl. Na, tady jsou klíče. Vem si medvěda, je tvůj! Je to libovka ve vůni, ten ti bude sloužit ještě hodně dlouho, ostatně to budeš potřebovat. Sedneš dovnitř, jen to nahodíš, všecko šlape jak má a navigace ti ukáže novou cestu. Tak ber a jeď. Jo, a nádrž máš plnou. Kdyby cokoli, hned volej. Ale klidně zavolej i jen tak. Rád si poslechnu, kde s ním zrovna lítáš. Máš před sebou dlouhou cestu a spoustu práce. Tak se měj…“
Ne, nedostal jsem od Ježíše skutečný nový mercedes ☺. Stále jezdím tím starým golfem. Ale tuhle jeho dobrotu a srdečné přijetí už jsem vícekrát zažil, když jsem k němu přišel s rozbitým životem, ztracený, bezradný a špinavý. Vzal si ode mě ten rozmlácený vrak a já dostal novou šanci, nový směr, novou sílu.
Můj Ježíš nosí montérky a má servis, kam můžu kdykoliv přijet. A jak vypadá ten váš?
Autor: Tomáš Samiec
Zdroj: Přítel/Przyjaciel
