Proměna Ježíše na hoře Tábor není kouzlem, ani žádnou magickou hříčkou, ale je přípravou na něco, o čem učedníci v tu chvíli nemají ani tušení. Horský prožitek jim ale má pomoci, aby vydrželi to zdánlivé zklamání i bolest.
Musel to být šok pro ty tři rybáře Petra, Jakuba a Jana, když viděli slávu Pána Ježíše při proměnění na hoře Tábor. Petr byl úplně vyvedený z míry a měl nevýslovnou radost i bázeň. O dojmech Jakuba a Jana evangelista Marek nemluví. Byl to nevšední prožitek Boží blízkosti, a tak ten namáhavý výstup na horu Tábor za to stál. Viděli, co je lidskému oku skryté. Co bylo na hoře, to už nebyla víra, ale nazírání.
Pro nás tato událost v sobě nese významnou symboliku: Petr, Jakub a Jan patřili k nejbližším Ježíšovým učedníkům. Hora je v Bibli symbolem blízkosti Bohu. Zářivě zbělený oděv a svědectví, že by jej žádný bělič na světě nedovedl tak vybílit, naznačuje život budoucího věku, kdy všechno uvidíme ve světle Boha.
Mojžíš a Eliáš, byli největšími postavami izraelských duchovních dějin a každý Hebrej věděl, že oni jsou předchůdci Mesiáše. Proměna Pána Ježíše na hoře Tábor není kouzlem, ani žádnou magickou hříčkou, ale je přípravou na něco, o čem učedníci v tu chvíli nemají ani tušení. Za nějaký čas totiž uvidí v šeru Getsemanské zahrady svého Mistra, který se potí krví a trápí se nezměrnou úzkostí, že zemře tou nejstrašnější smrtí – přibitím na kříž. Horský prožitek jim má pomoci, aby vydrželi to zdánlivé zklamání i bolest.
Zanedlouho vidění mizí a oni spatřují Pána Ježíše samotného v jeho obvyklé lidské podobě. Tato „troška“ evangelia není předzvěstí hrůzy, ale je pro nás posilou, abychom ve chvílích zdánlivých proher nepochybovali a vždy věřili, že nás Bůh volá k záchraně a ke štěstí.
To, že se v našem bytí střídají prožitky Boží blízkosti i sucha duchovního života, svědčí o tom, že na této zemi nebe není. Nádherné okamžiky, které už zde zakoušíme, nám mají dodat odvahu, abychom v těžkých chvílích neztráceli hlavu.
Chiara Lubichová kdysi řekla: „Kdyby Bůh člověku ukázal všechny bolesti, které mu v životě určil, padl by a zemřel. Kdyby mu ukázal všechny radosti, které má v životě prožít, padl by a zemřel. Bůh to ví a rozděluje. Člověk to neví a dává se Bohu, který ho miluje.“
Pán Bůh nás má rád. Jen je třeba to umět vidět.
