Vlnu spekulací vyvolala nedávná slova papeže Františka o útocích krokodýlů. Mnozí vnímali varování metaforicky a vztahovali jej na lecjaké téma, ať už jako kritiku neziskových organizací nebo korupce. Nakonec se ukázalo, že šlo spíše o vzkaz obyvatelům Východního Timoru, o němž papež opakovaně prohlásil, že si ho získal svou srdečnou a upřímnou spiritualitou i náturou místních obyvatel.
Během své nedávné cesty po Asii, vůbec nejdelší ze všech dosud uskutečněných, navštívil papež František Indonésii, Papuu Novou Guineu, Východní Timor a Singapur. V závěru mše sloužené na Esplanádě Tasitolu, východotimorské pobřežní planině, krátce promluvil mimo oficiální program. Svěřil se posluchačům, že slyšel o rostoucím počtu útoků krokodýlů, kteří přicházejí na pláže. Vyzval přítomné, aby byli opatrní, dávali pozor na ně pozor a drželi se od nich dál, protože koušou, a to hodně. Dodal, že takoví krokodýli chtějí změnit místní kulturu a historii.
Toto varování nezůstalo bez povšimnutí. Papež rád mluví v obrazech a média spekulovala o možném významu jeho slov. Podle názorové orientace pak některá média vykládala toto upozornění například jako varování před aktivistickými neziskovými organizacemi, jiná zase upozorňovala, že papež použil španělský termín, který může kromě zvířete znamenat i úplatky.
Problém s útočícími krokodýly ve Východním Timoru skutečně existuje. Místní většinově pokládají krokodýla za posvátné zvíře, protože podle legend se kdysi dávno jeden krokodýl obětoval a z přátelství k malému chlapci se proměnil v ostrov, který dítěti poskytl domov. Během koloniálního období byli krokodýli bez pardonu loveni, ale od doby, kdy Východní Timor získal nezávislost, převládla jejich ochrana. Počet útoků těchto predátorů proto v posledních letech výrazně vzrostl. Představují skutečně vážné nebezpečí, ze záznamů vyplývá, že asi třetina útoků byla smrtelných.
Během tiskové konference při návratu do Říma se jeden z novinářů zeptal papeže, co myslel svým varováním před krokodýly. František objasnil, že krokodýly přicházejícími na pláž myslel nápady, které mohou přijít zvenčí a zničit místní harmonii. S úsměvem dodal, že se do Východního Timoru zamiloval pro jeho prostou, rodinnou radostnou kulturu, kulturu života, pro přítomnost mnoha dětí.
Politici napospas krokodýlům
Další klíč k objasnění „krokodýlí metafory“ poskytl papež v projevu na symposiu konaném k desátému výročí prvního Světového setkání lidových hnutí. Povzbudil v něm ty, kteří se zasazují v boji proti strukturální nespravedlnosti a nerespektování práv. Kritizoval hromadění bohatství a servilní postoj k ekonomicky mocným. Přítomné vybídl, že „je třeba pomáhat politikům, aby se nevydávali napospas krokodýlům.“ Hovořil o soucitu, jednom ze tří Božích atributů, společně s blízkostí a milosrdenstvím. Soucit slouží jako protilátka proti odlidštěným ideologiím, které podporují kulturu vítěze. Papež ocenil aktivity lidových hnutí a děkoval jim, že se nesmířila s úlohou poslušných obětí, ale byla schopná jít kupředu.
Východní Timor je jedním z nejmladších států světa. Nezávislost vyhlásil poprvé v roce 1975, ale vzápětí byl okupován Indonésií, která krvavě potlačovala tamější partyzánskou válku a nebrala ohled ani na civilisty. Stáhla se až po mezinárodním tlaku. Od získání nezávislosti v roce 2002 se země snaží rozvíjet ekonomiku a rekonstruovat infrastrukturu. Patří mezi solidně hodnocené demokracie. Hospodářsky Disponuje ale také ložisky ropy a zemního plynu, v současnosti jedněmi z hlavních zdrojů jejích příjmů. Kvůli nerostnému bohatství se tak zde střetávají zájmy USA, Austrálie a Číny.
František během návštěvy i po ní dával najevo obdiv k této podle něj „usměvavé zemi“, k její cestě hrdinství, víry, odpuštění a smíření, které se podařilo nastolit po letech krvavého útisku, jenž se dotkl prakticky každé rodiny. Na bohoslužbu, kterou zde sloužil, dorazilo více než 600 tisíc lidí, prakticky každý druhý obyvatel. Papež neskrýval radost z jejich upřímné prosté zbožnosti. Právě ona se nejspíš stala inspirací pro spontánní varování před krokodýli – aby si Timořané zachovali místní kulturu a nenechali se kolonizovat bohatšími zeměmi. Nájezdy na zdroje chudších zemí papež opakovaně ostře kritizuje. Na druhé straně si je dobře vědom, že přírodní zdroje mohou nabídnout místním „možnosti nebývalého rozvoje“. Apeloval však na to, aby se podařilo zachovat součinnost všech sil, a to občanských, náboženských a sociálních, aby tyto zdroje mohly být využity v zájmu obecného dobra.
Klimatické změny akcelerují zranitelnost
Situace ve Východním Timoru ilustruje napětí, jež bude v budoucnu dále narůstat. Na jedné straně klimatická změna a s ní související přijaté mezinárodní závazky nutí jednotlivé státy přijímat opatření pro snižování emisí skleníkových plynů, na druhé straně zvláště chudé státy potřebují zdroje na rozvoj ekonomiky. A ty pro Východní Timor plynou z těžby fosilních paliv. Mladí lidé v zemi si tento paradox velmi dobře uvědomují. Ostrovní stát se nachází v pásmu cyklonů, které se se změnou klimatu stávají silnějšími. Rozsáhlá pohoří vytvářejí trychtýře odvádějící srážky z extrémních bouří do přívalových povodní. Země je proto ohrožena záplavami. Před třemi lety zabily povodně v hlavním městě desítky lidí a zničily několik tisíc domů. Živobytí chudých lidí závisí na přírodních cyklech, pojištění neexistuje, nebo si ho nemohou dovolit. Přírodní katastrofa pro ně představuje vážné existenční problémy.
O všech uvedených problémech hovoří Isaura Baptista Barros, spoluzakladatelka a národní koordinátorka hnutí Laudato si‘, která vede programy pro zvyšování povědomí o životním prostředí a zorganizovala ve Východním Timoru konferenci mládeže o změně klimatu. Před příjezdem papeže zahájila společně s dalšími mladými kampaň Jeden strom pro papeže. Během setkání s Františkem ji hluboce oslovilo jeho poselství, v němž zdůraznil, že skutečná svoboda není jen možnost jednat podle našich přání, ale spíše svoboda převzít odpovědnost.
Situace Východního Timoru ilustruje vážné obtíže chudých zemí, které jsou nesmírně zranitelné právě krokodýly, o nichž mluví papež – bezohlednými nadnárodními korporáty, které si bezohledně zabírají přírodní bohatství země, často i za spolupráce domácích úplatných politiků. Sami Timořané jsou kuriózně přesvědčeni, že jejich vlastní krokodýli na ně neútočí, vinu dávají krokodýlům migrujícím z Austrálie. V tomto paradoxním kontextu by tak varování papeže mohli rozumět.
I pro nás je Východní Timor inspirativní. Svým úsilím o nastolení smíru navzdory tolika bolesti způsobené mnoha lety krvavého útlaku. A také připomínkou, že musíme brát rizika vyplývající z klimatické změny vážně. Poloha naší země je v tomto ohledu nesmírně komfortní, což ale neznamená, že unikneme důsledkům klimatických změn. Krokodýly ale máme i u nás, a to zájmy fosilního průmyslu podporující bagatelizaci klimatických rizik. Často omílaná fráze, že jedině v Evropě přijímáme opatření na snižování emisí, kdežto rozvojové země na to kašlou, jen je prázdnou floskulí. Právě naopak, tyto země už dnes pociťují dopady klimatické změny intenzívněji a v rámci svých možností se snaží o změny.
