Vatikánští sportovci ukazují, jak pomáhat lidem bez domova

Sportovci dobře vědí, co znamená solidarita, vzájemná pomoc, úcta a konec konců také potřeba dobré výživy. Proto také vatikánský sportovní klub každoročně pořádá setkání s lidmi bez domova. Lidé z Athletica Vaticana dokazují, že sport není pouze bezduchou rekreační činností nebo aktivitou určenou výhradně pro děti, ale tím, co dokáže člověka dělat v řadě ohledů lepším a citlivějším k potřebám druhých. 

Ten, kdo dělá nějaký sport nebo se o něj zajímá, jistě zaregistroval, že existuje také vatikánský sportovní klub Athletica Vaticana. Založen byl roku 2019 a jeho sídlo se nachází v budově San Calisto v Trastevere. Toto sportovní centrum bylo otevřeno v roce 2023 a požehnáno kardinálem Josèm Tolentino de Mendonçou – prefektem Dikasteria pro kulturu a vzdělávání, jemuž papež František svěřil pastoraci sportovců v okrsku Svatého stolce. Otevřela se tak možnost, aby se v budoucnu některý občan státu Vatikán mohl účastnit oficiálních sportovních podniků nebo třeba olympiády či paralympiády.

Athletica Vaticana je součástí Italské atletické federace a dalších sportovních struktur. Nejviditelnější je prostřednictvím nemalého počtu cyklistů a běžců, ale silné zastoupení má též taekwondo, kriket, fotbal či padel (sport příbuznému tenisu či squashi). Athletica Vaticana sdružuje jak zdravé, tak hendikepované sportovce a pořádá, spolupořádá nebo se účastní mnoha závodů. Současným prezidentem klubu je Giampaolo Mattei, sám sportovec a novinář z vatikánského deníku L’Osservatore Romano. 

Velkým příznivcem sportu a klubu je rovněž nově kreovaný kardinál, alžírský arcibiskup a dominikán Jean-Paul Vesco (nar. 1962), jenž se dlouhá léta věnuje běhu. Jeho nejlepší maratonský čas je 2 hodiny 52 minut, a tedy zlatá amatérská meta „sub3“ čili maraton uběhnutý pod tři hodiny. O běhání řekl nedávno jednu zajímavou myšlenku: „Běhání je svoboda, protože proměňuje každou cestu, dokonce městskou, v široké prostory. Pouhé obutí si bot na běh stačí k tomu, aby vnitřní a vnější vesmír překonal své limity. Svatý Augustin říká, že kdo zpívá, modlí se dvakrát. Nevím, co by řekl, kdyby byl běžec, ale pro mě je běhání místem meditace a zvláštní vnitřní dosažitelnosti.“

Sportovci hledají cesty, jak pomoci bezdomovcům

Na žádost papeže Františka, který tím navazuje na tradici Jana Pavla II., jenž byl sám sportovec a sportu přál, se 8. prosince uskutečnilo ve Vatikánu společné setkání vatikánských sportovců a lidí bez domova a jinak bezprizorních, z nichž někteří nocují v Berniniho kolonádě na Náměstí svatého Petra. Správce papežské almužny kardinál Konrad Krajewski, kterého papež také několikrát poslal na Ukrajinu jako svého osobního zástupce, byl pověřen, aby pomohl toto setkání ve spolupráci s komunitou Sant’Egidio (jejím výrazným členem je boloňský arcibiskup, kardinál a předseda Italské biskupské konference Matteo Zuppi) zorganizovat a aby spolu s římskými úřady hledal možnosti, jak těmto lidem, jichž přibývá, v dlouhodobém hledisku pomoci. 

Vatikán jako takový nemá prostory, kde by mohl takové množství lidí trvale ubytovat. Spolupracuje tedy s italskými úřady a snaží se každému jednomu člověku pomoci. Ne všichni však tuto pomoc přijímají. Ubytovny pro lidi bez domova nejsou nikde na světě pěkné a přívětivé, takže někteří lidé je úmyslně míjejí. Jídlo však mohou dostat i v samotném Vatikánu, v prostoru bývalého Oratoria svatého Petra, kde v pravidelný čas rozdávají Sestry Matky Terezy jídlo a léky potřebným. Při službě jim někdy pomáhají další vatikánští rezidenti včetně biskupů a kardinálů. 

Někteří lidé bez domova nechtějí z Berniniho kolonády odejít, protože chtějí být papeži nablízku a vědí, že jim od něj nehrozí žádné nebezpečí. Policie je edukována, aby těmto lidem nebránila se v prostoru kolonády vyspat. Těžký čas se jim církev ve středu města snaží ulehčit také tím, že kromě jídla, ošacení a lékařské péče pořádá několikrát za rok společný oběd či večeři. Také letos dostali setkání v Palazzo Migliori na starosti vatikánští sportovci. Právě tady otevřel papež v roce 2019 Centrum přijetí (Centro di accoglienza), které se v denních i nočních hodinách snaží pomoci těm, kteří si přijdou říci o nějaký druh asistence.

Účast na bolesti druhých

Sportovci totiž dobře vědí, co ve sportu znamená solidarita, vzájemná pomoc, úcta a konec konců také potřeba dobré výživy. Není bez zajímavosti, že členové Athletica Vaticana a její příznivci se veřejně zasazují také o otázky míru, který je pro sportování dětí, mládeže a dospělých nezbytný. Mottem vatikánské solidarity s potřebnými není solidarita „pro“, ale solidarita „s“ druhými. Toto „s“ má jasně ukazovat, že chudí, opuštění a bez domova jsou součástí církve jako všichni ostatní křesťané a že je nelze odsouvat někam za hradby a z dosahu našich očí jako problém. Díky papeži se tak nejedná pouze o nějakou externí, nasmlouvanou či dočasnou pomoc, ale o hmatatelnou a živou účast církve na bolesti a strádání druhých a o pomoc v rozsahu, jaké je církev této doby schopna. 

To se mi zdá v kultuře této doby naprosto klíčové. Lidí, kteří budou potřebovat materiální a sociální pomoc bude geometrickou řadou přibývat. Prodlužování věku dožití a velké hospodářské a celosvětové otřesy dříve nebo později zapříčiní, že se každý z nás bude starat o někoho, kdo by byl bez pomoci odkázán k živoření. Setkávání všech lidí dobré vůle a mezi nimi i sportovců, ať už je jejich postavení v církvi a společnosti jakékoliv, je dobrou příležitostí, jak se na takovou budoucnost připravit. Lidé kolem nás, uvědomuje si papež (a sportovci), nejsou „oni“. Jsou jedni z nás. Sportovec, pro kterého není sport pouze způsob, jak vydělávat peníze, by toto měl umět vnímat všemi smysly. Lidé z Athletica Vaticana dokazují, že sport není bezduchou rekreační činností nebo aktivitou určenou výhradně pro děti, ale tím, co dokáže člověka dělat v řadě ohledů lepším a citlivějším k potřebám druhých.