Doba velikonoční ukazuje učedníkům, jak se nyní budou setkávat s Kristem. Budou ho potkávat v cizincích – jako apoštolové na cestě do Emauz. Bude k nim přicházet skrze zavřené dveře jejich strachu. Ve zraněných lidech, v krvácejících srdcích a zlomených životech potkáme Krista, když budeme soucitní a pomáhající. Když budeme zavírat oči a srdce před ranami našeho světa, s Kristem se mineme.
Slavnost vzkříšení je sice vrcholem, ale není závěrem velikonočního liturgického okruhu. Ten začíná Popeleční středou a končí Slavností seslání Ducha svatého. Velká noc vzkříšení je počátkem padesátidenní velikonoční doby. Byla to doba, kdy si apoštolové uvědomili, že kříž a smrt nebyly koncem Ježíšova příběhu, že jeho život pokračuje.
Ježíšovo vzkříšení není žádná resuscitace, reanimace, pouhé oživení mrtvého těla, není to pouze jeden z řady zázraků, o nichž čteme v Bibli. Není to návrat zemřelého do tohoto světa a tohoto času, něco na způsob oživení Lazara nebo Jairovy dcery. Je to proměna. Proměna, která má proměňující sílu. Víra ve Vzkříšení je skutečná a živá, pokud proměňuje život věřícího, jeho mysl a srdce, jeho hodnoty, jeho styl života a jednání.
Víra ve vzkříšení je účastí na pokračujícím tajemství vzkříšení, je prostorem proměněného a proměňujícího života Kristova. Ježíš neleží v hrobě minulosti, nýbrž žije ve víře své církve. Vzkříšený, živý Kristus, je přítomen v životě věřícího, je jeho přítomností a jeho věčnou budoucností.
Kristus přichází změněný
Doba velikonoční ukazuje učedníkům, jak se nyní budou setkávat s Kristem. Budou ho potkávat v cizincích – jako apoštolové na cestě do Emauz. Když pozvou cizince ke svému stolu, tak jako to udělali v Emauzích, pozvou Krista. Bude k nim přicházet skrze zavřené dveře jejich strachu. Když zůstanou uzavřeni do sebe, když zůstanou jen mezi sebou, když je bude ovládat strach, pak se s ním minou. Když překonají strach a budou mít otevřenou mysl a srdce, On bude uprostřed nich.
Bude se legitimovat svými ranami jako pochybujícímu Tomášovi. Ve zraněných lidech, v krvácejících srdcích a zlomených životech potkáme Krista, když budeme soucitní a pomáhající. Když budeme zavírat oči a srdce před ranami našeho světa, s Kristem se mineme. Bude k nám přicházet natolik změněný, že budeme podléhat pochybnostem jako učedníci na lodi: Je to opravdu On, nebo vidí jen ducha-strašidlo? Odpověď dostanou jen tehdy, když odvážně vstoupí na hladinu jako Petr, do rozbouřených vln našeho neklidného světa.
Dokud neprojdeme branou smrti, nebudeme vědět, co to znamená Vzkříšení. Vzkříšení je a vždy bude překvapení. Nemá smysl spekulovat o vzkříšení, představovat si ho - nechme se překvapit! Víra ve Vzkříšení nespočívá v oblasti našich představ, fantazií, přesvědčení a teorií.
Spočívá v otevřenosti, ve vnímavosti vůči mnoha novým a překvapujícím způsobům, jimž proměněný Ježíš vstupuje do našeho světa a našeho života a proměňuje ho.
Přiznám se, že článku autora nerozumím. Bible uvádí, že J.Kristus se po své obětní smrti zjevoval svým apoštolům a učedníkům omezenou dobu a to tak, že buď hned, nebo později s určitostí poznali že je to on. Ukazoval jim, že je živý a poskytoval jim poučení o Božím království a o jejich odpovědnosti, kterou měli jako jeho učedníci a následovníci. To se dělo po dobu asi čtyřiceti dnů a poté v jejich přítomnosti vystoupil na nebesa. Za deset dní poté došlo k vylití Božího svatého ducha na jeho 120 shromážděných učedníků, který J.Kristus slíbil. Od té doby J.Kristus působí ve světě zejména prostřednictvím těch, kteří jsou jeho následovníci a obdrželi od něho Božího ducha. V Bibli není nikde uvedeno, že Kristus se bude lidem legitimovat svými ranami, že jej budeme potkávat ve zraněných lidech, v krvácejících srdcích a zlomených životech. Autor má pravdu, že víra ve vzkříšení nespočívá v oblasti našich představ, fantazií, přesvědčení a teorií. Je však třeba zdůraznit, že spočívá především na víře v evangelium, které je uvedeno v Božím slově, Bibli.
Děkuji.