Péče o planetu je jedna z klíčových křesťanských povinností. Mělo by se víc mluvit o tom, jakou zodpovědnost vůči Zemi máme. Dokonce bych uvítala i debatu o nové kategorizaci hříchu, protože pokud se vůči planetě chovám nezodpovědně a ničím ji, je to, jako bych ubližovala svým bližním, říká v rozhovoru vedoucí ekologického festivalu Take Care Marie Dvořáková.
Jak vnímáte vztah mezi spiritualitou a ekologií?
Čím dál více si uvědomuji, že pokud chci autenticky žít svou křesťanskou spiritualitu, nelze tyto dvě oblasti oddělovat. Líbí se mi myšlenka z židovské tradice, že Bůh se po stvoření světa ukryl do Stvoření, aby ho lidé mohli hledat právě tam. Vnímám, že v každé bytosti je kus Boha a z přírody se můžeme mnohému naučit, pokud se zastavíme a staneme se vnímavějšími.
Festival Take Care zdůrazňuje „ekologickou konverzi“. Co to znamená?
Festival Take Care vznikl jako reakce na encykliku papeže Františka Laudato si‘, která se věnuje právě této otázce. Papež František vnímá planetu jako náš společný domov, který sdílíme všichni. Když se na Zemi začnu dívat jako na dar, který jsem zdědil, uvědomím si, že je na mně, zda se o něj postarám. Pokud mu nebudu věnovat pozornost a nechám ho chátrat, zničím ho a nepředám dalším generacím. Je to výzva k osobní odpovědnosti a ohleduplnosti vůči Stvoření. Tento přístup mě vede k tomu, abych do péče o náš společný domov vložila aktivitu a snahu o jeho zachování.
Eko-konverze je o mindsetu
Jak se tento obrat u vás projevuje v praktickém životě?
Když chci dosáhnout nějaké velké změny, musím začít drobnými kroky. To může zahrnovat třeba zpomalení tempa života, větší skromnost a vděčnost. Nedávno jsem se přestěhovala za Prahu a před pár týdny nám tu na nějakou dobu vypnuli elektřinu a netekla ani voda. Zapomněla jsem se na to připravit a nejdřív jsem si říkala, že je to nepříjemné, ale pak jsem si uvědomila, že to vlastně může být výzva – možnost vidět nedostatek jako příležitost a zjistit, co mi tato situace ukáže. V tomto přístupu pro mě spočívá podstata ekologického obratu – vidět i v nepříjemných situacích příležitost.
Nejde jen o přístup k životnímu prostředí, ale i o celkový životní mindset. Pokud bych měla zmínit nějaké praktické projevy. Tak se hodně snažím vyhýbat kultuře „Použij a vyhoď. Takže např. oblečení a další věci nakupuji převážně z druhé ruky, když se mi něco rozbije, snažím se najít cestu, jak to opravit. Kupuji větší balení trvanlivých potravin. Sbírám padaná jablka podél cest a vyrábím z nich domácí ocet, křížaly atp. Peču kváskový chleba, občas provozuji dumpster diving, omezuji maso a snažím se jíst jen to z domácích chovů. Převážně využívám veřejnou dopravu, kolo nebo chození pěšky. Inspiruji se od dalších živých forem, třeba hub. A kontempluji krásu stvoření.
Jaký přínos má pro ekologické hnutí umění?
Vnímám umění jako další kanál nebo jazyk, kterým můžeme předávat i velmi těžká témata jiným způsobem. Lidé mohou být vůči verbálnímu pojmenování environmentálních témat už otupělí, ale umění dokáže tyto věci sdělovat jinou formou a dotknout se hlubších vrstev v člověku – umí zprostředkovat nejen informace, ale i zážitek. Člověk si může uvědomit: „Takhle se chovat nechci, nechci přispívat k drancování přírody.“
Myslíte, že křesťanství jako náboženství dostatečně reaguje na klimatickou krizi?
Myslím, že křesťanská tradice má co nabídnout, ale církev je v některých oblastech docela zamrzlá. Na druhou stranu, papež František je v tomto směru hodně pokrokový. Přijde mi skvělé, že i ve svém věku aktivně bije na poplach ohledně klimatické krize a o tomto tématu otevřeně mluví. Říká, že musíme něco dělat, jinak planeta prostě shoří.
Klimatický hřích
Kde vidíte v církvi prostor pro zlepšení?
Celá katolická církev by potřebovala zásadní ekologický obrat. A to nejen mezi věřícími, ale hlavně u těch, kteří ji vedou. Loni vydal papež exhortaci Laudate Deum, v níž velkou část věnuje kritice těch, kteří klimatickou krizi popírají, včetně těch uvnitř církve. To je něco, co se stále děje. Někteří říkají, že na tom nezáleží, protože „stejně brzy umřeme“ nebo že „vždycky byly nějaké problémy. “ To mě hluboce mrzí.
Mělo by se víc mluvit o tom, jakou zodpovědnost vůči Zemi máme. Péči o planetu považuji za jednu z klíčových křesťanských povinností. Dokonce bych uvítala i debatu o nové kategorizaci hříchu, protože pokud se vůči planetě chovám nezodpovědně a ničím ji, je to, jako bych ubližovala svým bližním.
Festival propojuje lidi různých vyznání a pohledů. Jaké výzvy přináší snaha o dialog mezi tak rozdílnými skupinami?
Jedním z hlavních cílů festivalu je vytvářet prostor pro dialog a bourat předsudky a mýty, které mezi různými skupinami existují. Setkávají se tam lidé různých vyznání a názorů, což přináší příležitosti k dialogu a narušování bublin, ve kterých se často pohybujeme. Jsem ráda, že se nám daří propojovat lidi nejen mezi různými křesťanskými denominacemi, ale i s těmi, kteří jsou mimo církev. Občas narážím na nedůvěru u skupin či jednotlivců, kteří mají nedůvěru vůči aktivitám spojených s křesťanstvím. Tam je pak největší výzvou ochota k dialogu a naslouchání. Často se pak stává, že zjistíme, že nám jde o stejnou věc, jen o ní mluvíme jiným jazykem. Proto jsme i jako letošní motto použili citát z encykliky Laudato si „Spojeni toutéž starostí“.
Co podle vás brání jednotlivcům i společnosti v hlubší změně přístupu k životnímu prostředí?
Zejména pohodlnost a plýtvání. Společnost je ukolébána neustálým pokrokem, zrychlováním a konzumním stylem života, kde se klade důraz na neustálé nakupování. Když se začneme dívat na věci udržitelnějším pohledem, narazíme na to, že náš způsob života s tím není úplně kompatibilní. Mnoho lidí se změně brání právě kvůli tomu, že by to znamenalo přehodnotit a změnit velkou část svého života – od toho, jak nakupují, přemýšlí, vaří, nakládají s odpady, až po to, jak vybírají oblečení. S tím souvisí i začarovaný kruh zisku a reklamy, který těží z této naší konzumní závislosti. A bohužel to blokuje systémové změny jako změny zákonů a různé regulace, které by mohly řešení ekologické krize urychlit.
Co si myslíte o kritice, že ekologické hnutí je někdy příliš elitářské a nereálné pro běžné lidi?
Lidé, kteří jsou do ekologie a environmentálních otázek hluboce ponořeni, mohou používat složitý jazyk nebo být tak zapálení pro věc, že pro běžného člověka mohou působit odtrženě od reality, intelektuálně nebo až příliš radikálně. Nicméně péče o životní prostředí je vlastně velmi prostá a přirozená věc, se kterou může každý začít kdykoli. Když se podíváme, jak žili lidé před pár staletími nebo i desítkami let, vidíme, že byli mnohem více napojení na přírodu a její přirozené rytmy. Myslím, že jsme jen ztratili tento přirozený vztah. Ekologie není složitá nebo elitářská, naopak jde o obnovu něčeho, co je nám ve své podstatě velmi blízké. Znovu přijmout svoji odpovědnost za péči o život. Péči o sebe, druhé a planetu.
Jak řešíte na festivalu téma udržitelnosti a ekologické odpovědnosti v praxi?
Základním principem festivalu je sdružování míst a iniciativ, které už podobné aktivity realizují, místo toho, abychom sami vytvářeli další programy navíc. Kromě zahájení a ukončení festivalu nejsme hlavními tvůrci programu, ale propojujeme existující aktivity pod jednu platformu. Tento přístup snižuje nadbytečnou produkci a zároveň podporuje komunitní spolupráci.
Řešíme samozřejmě i praktické věci, jako je třídění odpadu. Festivalový merch vyrábíme převážně upcyklací materiálů. Letos jsme se například potýkali s nedostatkem sklenic při zahájení, ale místo jednorázových kelímků jsme si půjčili od blízkého podniku znovupoužitelné, které jsme jim pak vrátili. Vzájemná výpomoc je základem naší filosofie. Snažíme se každým krokem hledat způsoby, jak festival organizovat co nejšetrněji.
Na co se můžou návštěvníci těšit, co již proběhlo a co máte v plánu?
Festival je právě v plném proudu, jsme zhruba v jeho polovině. Náš program je rozdělen do pěti hlavních kategorií: umění, workshopy, spiritualita, slovo (přednášky) a aktivismus.
Z akcí, které už proběhly, bych zmínila zahájení na nádvoří kostela Panny Marie Sněžné na Jungmannově náměstí, kdy se uprostřed Prahy mohli lidé setkat, poslechnout si hudbu, zhlédnout výstavu, opéct si buřty a dát si pivo. Minulý týden v komunitním prostoru Smíchov proběhla přednáška Rozálie Haškovcové o Green Dealu, což přilákalo mnoho zájemců.
Ve středu 25. září pořádá Artbiom akci „Hranice udržitelnosti“ – promítání dvou audiovizuálních esejí na téma udržitelnosti. Na začátku října se v Dominikánské 8 uskuteční panelová diskuse s názvem „Úcta ke stvoření – duchovní úkol“ , což slibuje být velmi podnětnou debatou.
Celý program festivalu je k dispozici na našem webu, kde si ho můžete filtrovat podle kategorií nebo termínů. Festival uzavřeme 4. října piknikem a ekumenickou bohoslužbou s uměleckými intervencemi v Rajské zahradě u dominikánů, kam zveme všechny, kteří by se s námi chtěli potkat a rozloučit se s festivalem.
Dobrý den. Věřím že člověk má dosáhnout osobní dokonalosti mezi lidmi, dokonalosti rodiny vůči společnosti a dokonalost lidstva péčí o naši zemi a celé stvoření. Nemyslím si však, že je cesta skromnosti a šetření jedinou cestou jak o planetu pečovat. Stejně jako strom shazuje listí a vytváří si pod sebou kompost, stejně jako ptáci pozřením plodů roznášejí semena,. je třeba vytvářet systémy jak na úrovni života rodin, tak na úrovni až globální. První co je asi důležité, je mít povědomí a ukazovat dětem co se děje s odpadem. Pak už bude jednoduché jim vysvětlit ekologické chování a zapojit jejich chování do systému. Až z nich budou inženýři bude pak pro ně samozřejmost vytvářet ekologické projekty navazující a zlepšující stávající systémy.