„Komunikace české katolické církve k nevěřícím je nesystematická, nestrategická a z pohledu církve marginální,“ píše Barbora Scherf ve své diplomové práci, kterou ukončila studium strategické komunikace na Fakultě sociálních věd UK. Právě její výsledky byly impulzem pro debatu Dominikánské 8 s názvem Mediální obraz církve. Spolu s Barborou Scherf, která přednedávnem začala pracovat pro pražské arcibiskupství, diskutovali novinář Josef Greš a kněz a publicista Jan Hanák, moderovala novinářka Anežka Hesová.
Práce mj. představuje data o tom, jak nejčtenější česká zpravodajská média (tn.cz, Deník, Seznam Zprávy, novinky.cz) psala v posledních 5 letech o katolické církvi. Z 833 unikátních článků bylo 60 % neutrálních – zmiňovaly církev v souvislosti se svátky, jako jsou Vánoce a Velikonoce, nebo v historickém kontextu; 28 % bylo negativních – týkaly se především sexuálních a finančních skandálů; a jenom 12 % bylo pozitivních – ve většině případů šlo o texty v regionálních mutacích zmíněných médií, které pojednávaly o místní práci charity nebo o opravě kostela a nejednalo se o nic celostátně relevantního.
„Kladu si otázku, jestli mediální obraz církve vůbec může být jiný. Je to instituce, kterou máte z podstaty věci jako novinář kontrolovat, všímat si primárně toho, co nedělá dobře, protože má moc,“ říká Josef Greš. Sám prošel mnohými redakcemi a v žádné z nich se nesetkal s apriorní institucionalizovanou předsudečností vůči církvi. Všichni přítomní se naopak shodli na tom, že to samé není možné říct o vztahu církevních představitelů k novinářům, kteří proto svou aktivitu většinou redukují na bezpečný prostor křesťanských médií. „Křesťané dávají křesťanům křesťanský obsah pro křesťany, kteří to čtou,“ glosuje současný stav Scherf.
„Jestli jsem se potkal s nějakou jednotnou mediální strategií ze strany církve, byla to snaha zabránit tomu, aby se o čemkoliv mluvilo,“ popisuje Greš. V církvi se evidentně ještě nepovedlo systémově transformovat po staletí pěstovanou mentalitu udělování nihil obstat a imprimatur a v prostředí, které očekává transparentnost a partnerskou diskusi se mnozí hierarchové cítí ohrožení. Scherf přitom poukazuje na to, že legitimní cestou, jak mít mediální výstupy pod kontrolou, je poctivá příprava a profesionalizace postupů. Ta je podle ní zatím nedostatečná a někteří zástupci biskupství jsou zcela mimo dosah mediálního týmu.
„Příkladů lidí z církve, kteří rezonují v sekulární společnosti, je poměrně dost,“ připomíná Hanák vysoké procento katolíků aktivních ve veřejném životě vzhledem k celkovému počtu lidí, kteří se k církvi hlasí. Zároveň zdůrazňuje, že církví jsou všichni věřící, nejenom establishment. „Mediálních obrazů církve je skoro nekonečné množství, (...) jenomže výstup kohokoliv, kdo je postavený výš a má zodpovědnost, bude zcela logicky vnímaný jako relevantnější,“ myslí si Greš.
Podle Hanáka je klíčová autenticita, která úzce souvisí s důvěryhodností. „Jde o to umět téma využít co nejlíp, i když je to průšvih,“ říká a vysvětluje, že cílem nemá být reklama ani popularita za každou cenu, jak je to v případě politiků tančících na Tik-toku. Neočekává ani bezchybné výstupy a stoprocentní výsledky, ale přiznání si vlastních limitů a nezamlžování chyb. Je však „rozdíl mezi autenticitou a nepřipraveností,“ doplňuje Greš. Přijít nepřipravený na rozhovor je stejnou drzostí jako improvizovat na kazatelně.
Záznam naleznete na YouTube nebo v podcastových aplikacích Spotify, Soundcloud a Apple podcasts. Platformu Dominikánská 8 můžete také sledovat na sociálních sítích Facebook, Instagram a X.
Autorka: Zuzana Matisovská
