„Svoboda není definitivní pojem. Můžete ji čerpat víc, nebo míň a záleží také na příležitostech, které dostáváte, abyste se mohl rozvinout a svobody užívat,“ otevřela debatu s názvem (Ne)svoboda žen v médiích novinářka Veronika Sedláčková. Tentokrát nebyla v roli moderátorky v našem prostoru pořád běžného manelu, tj. panelu obsazeného pouze muži, ale jednou ze tří hostek debaty, kterou platforma Dominikánská 8 pořádala v rámci Týdne svobody. Diskutovaly také investigativní novinářka a dokumentaristka Tereza Engelová a vedoucí redakce kulturního zpravodajství Českého rozhlasu Michaela Vetešková. Moderoval Martin Groman.
Z dotazníkového šetření o problémech české žurnalistiky, který letos provedl spolek Ženy v médiích na vzorku 472 novinářů a novinářek, vyplynulo, že 83 % dotázaných má problém s nízkým platovým ohodnocením; 76 % se považuje za pracovně přetížené; většina si stěžuje na prekariátní smlouvy a nestabilitu pracovního postavení, přičemž 24 % novinářů a novinářek pracuje jako OSVČ, a kdyby si mohli vybrat, téměř 70 % z nich by se nechalo zaměstnat; třetina respondentů zvažuje odchod z redakce a 28 % chce kvůli pracovním podmínkám změnit profesi. Data v debatě představila spoluzakladatelka spolku Sedláčková. Ačkoli průzkum mapuje situaci lidí pracujících v médiích nezávisle na pohlaví, na ženy doléhají tyto problémy specifickým způsobem nebo naráží na další překážky a skleněné stropy.
„Když chcete v současné době v novinářské branži v Česku uspět, musíte být neustále flexibilní, vždy může přijít – a většinou se to děje – nějaký úkol navíc. (…) Ženy se musí rozhodnout, jestli budou mít děti a málokterá v těchto končinách najde muže, který se s ní chce dělit o rodičovské povinnosti,“ říká Sedláčková. „Na mateřské byl můj manžel,“ ilustruje Vetešková na vlastním příběhu podmínky pro získání místa vedoucí redakce.
„Bylo mi řečeno, že normálně se tam ženy neberou, protože ženy nemůžou dělat zahraniční zpravodajství,“ popisuje Tereza Engelová situaci v České televizi, když na přelomu století začínala. Děti, emoce, nebezpečí a další stereotypy zaznívali z oficiálních míst jako konečné argumenty. „Neustále mě všichni tlačili do toho, abych moderovala. Měli pocit, že každá žena, která přijde do televize, chce být ksicht na obrazovce.“
Překonané rozdělení genderových rolí dosud určuje nejenom typ práce, ale také finanční ohodnocení novinářek. „Poměrně nedávno jsem dostala argument, že muž musí živit rodinu,“ poukazuje Vetešková na situaci, kdy žádala o zvýšení platu a přidáno dostal její kolega. „Jako redaktorka automaticky počítáte s tím, že dostanete míň peněz, protože vám je neustále tvrzeno, že to jinak nejde a ti chlapi ty peníze potřebují,“ doplňuje Engelová.
„Ženy, které mají nižší platy a jsou zaměstnané na smlouvy, které se dají vypovědět bez jakékoli diskuze, budou vždy ohroženější,“ upozorňuje Sedláčková na cíleně udržované prekariátní zaměstnanecké poměry. „Lidé, kteří teď vedou česká média, tam jsou dlouho,“ poukazuje na současný stav, který způsobila bezprecedentní plošná výměna garnitur v devadesátých letech. „Stala se z nich nová nomenklatura, a to je strašně těžké prorazit.“ Jenom jedno české médium přitom vede žena.
Záznam naleznete na YouTube nebo v podcastových aplikacích Spotify, Soundcloud a Apple podcasts. Platformu Dominikánská 8 můžete také sledovat na sociálních sítích Facebook, Instagram a X.
Autorka: Zuzana Matisovsá
