„Neznám nikoho, kdo léta touto cestou šel a chtěl by zpátky,“ řekl teolog Jan Šedivý o kontemplaci neboli nehybném setrvávání ve vybrané tělesné poloze a vytrvalém odkládání všech myšlenek, které přichází. Sám se jí věnuje už mnoho let a je také jednou z vůdčích osobností tohoto živě se rozrůstajícího duchovního proudu v Čechách a na Moravě. Nyní navštívil Dominikánskou 8, kde o své cestě mluvil s Petrem Vizinou v rozhovoru s názvem Kontemplace den co den.
„Sedni si, uvolni se, při každém vdechnutí přijmi všechno, co teď je, a při každém vydechnutí zas pusť všechno, co můžeš,“ popisuje Jan Šedivý na pohled banální instrukce, které dostal od svého učitele, když s kontemplací začínal. Sám je křesťanem a tato praxe se v křesťanské tradici rozvíjela jako forma modlitby, tedy prostředek setkání s Bohem.
Poznání, že systematické vnitřní ztišení a fyzické uvolnění působí v člověku pozitivní změnu na různých rovinách, však není specificky křesťanské, ale prostupuje různá náboženství a kultury. „Je to něco velmi lidského – zkušenost, kterou děláme my lidé všude na světě, ve všech dobách, v nejrůznějších situacích.“ Rozdíly se objevují, když se lidé tento prožitek následně pokouší reflektovat a komunikovat druhým, jelikož jsou nutně odkázáni na prostředky své vlastní kultury a náboženství.
„Kontemplace je cesta, jak uskutečnit své lidství,“ říká Jan Šedivý, což musí každý udělat svým vlastním jedinečným způsobem. „Jde o to si uvědomit, jakým člověkem chci být.“ Kontemplace tak člověku pomáhá nejenom objevit, s čím se identifikuje, ale také vytváří příznivé podmínky, aby to mohl realizovat. Výzva konat lidsky je podle něj jádrem duchovního života a nejdůležitějším úkolem naší doby. „Žít znamená přijmout místo v tomto světě, které nám bylo dáno,“ což vůbec neznamená rezignaci nebo pasivitu. Jako křesťan Šedivý chápe Ježíše Krista jako toho, kdo své lidství plně uskutečnil.
„Naše vnímání není schopné pojmout plné bohatství reality kolem nás.“ Ego předkládá každému člověku určitý výsek skutečnosti, na jehož základě vytváří představy o celku. Tato schopnost selekce je na jedné straně užitečná pro orientaci a nacházení opěrných bodů k porozumění světu a našeho místa v něm. Na druhé straně nás snadno uvádí do omylu, protože nám sugeruje, že za tím, co aktuálně vnímáme a prožíváme, nic dalšího není. V duchovním životě nejde o to, snažit se ego zničit nebo tzv. umrtvit, ale ztišit ho a dát mu místo, které mu v celku našeho lidství náleží. „Rád ho srovnávám s domovníkem, který má v domě důležitý úkol, ale není pánem domu.“
Naším hlavním problémem často není to, co se děje kolem nás, ale to, jak tyto skutečnosti sami interpretujeme. Praxe cíleného odkládání všech myšlenek v pravidelně vymezeném čase, kterému učí kontemplace, tak mj. umožňuje získat větší odstup, budovat vnitřní svobodu a předcházet závislému lpění. Kontemplace se pak postupně může stávat celkovým způsobem života, kdy „neděláme nic navíc, ale děláme všechno jinak“. Pro věřícího člověka je to zároveň proces, jímž se celý jeho život stává modlitbou, a den co den všechno prožívá v Boží přítomnosti.
Záznam debaty naleznete na YouTube nebo v podcastových aplikacích Spotify, SoundCloud a Apple podcasts. Platformu Dominikánská 8 můžete také sledovat na sociálních sítích Facebook, Instagram a X.
Autorka: Zuzana Matisovská
