Popkultura není jen odrazem společnosti, ale i silným nástrojem, který formuje její hodnoty a myšlení. Jak se k ní může vztahovat teologie a proč ji nelze přehlížet? O tom diskutovali odborníci v Dominikánské 8, kde zaznělo, že popkulturní fenomény, jako je Hra o trůny, mají vliv na naše vnímání světa a je důležité je zkoumat. Má smysl popkulturu reflektovat teologicky nebo ji raději ignorovat?
„Populární kultura je nedílnou součástí dnešní společnosti a široce ovlivňuje naše myšlení, hodnoty i způsob života. Zabývat se jí znamená nejen poněkud jiným způsobem porozumět současnému člověku, ale také otevřít prostor pro nové a neotřelé interpretace teologických témat,“ píše teolog Tomáš Sixta v editoriálu čísla revue Salve 3/24 o popkultuře.
Právě tomuto v našem prostoru neobvyklému předmětu systematické reflexe byla věnovaná také „nepopíková“, ale přesto velmi svěží a zajímavá debata v Dominikánské 8. O tom proč a jak populární kulturu reflektovat s Tomášem Sixtou mluvil literární vědec Petr A. Bílek a bohemistka Eva Krásová, moderoval Martin Bedřich.
„V rámci internetové kultury a tzv. demokratizace internetu se ukázalo, že některá díla jsou pro lidi závažnější, než jsme si my, literární vědci, mysleli,“ říká Eva Krásová. Sama se aktuálně zabývá seriálem Hra o trůny, který patří k dílům, jež přesáhla magickou hranici popularity a stala se globálními fenomény.
Právě taková díla mají podle Krásové vzhledem k svému masivnímu dosahu schopnost formovat hodnotový systém společnosti, a to prostřednictvím prvků, které kódují jako přirozené a samozřejmé. „Zabývám se tím proto, že některá díla se svých recipientů hluboce dotýkají, mění jim život.“ Krásová vysvětluje, že právě proto je potřeba je zkoumat, což nutně nemusí znamenat doporučovat – alespoň ne určité věkové kategorii nebo jako hlavní program ve veřejnoprávní televizi.
„Co mají Atény společného s Jeruzalémem?“ cituje Tomáš Sixta slavný Tertuliánův výrok, na němž ilustruje jednu z možností, jak se s kulturou obecně vyrovnává náboženství – zaujme postoj lhostejnosti nebo přímo moralizujícího odsouzení. Jiní chápou umění jako užitečný zdroj informací o tom, co trápí současného člověka, aby mu pak mohli nabídnout adekvátní křesťanské odpovědi na jeho existenciální otázky. „Pak jsou teologové, kteří vnímají, že ani tady nejde o skutečný dialog a jsou přesvědčeni, že i umění nám může vyjevit něco o smyslu našeho pobytu ve světě,“ popisuje Sixta. „Jde o hledání významu toho, čím lidé žijí. Popkulturou jsme natolik obklopeni, že ji nemůžeme ignorovat.“
„Popkultura je něco, k čemu se může vztahovat každý,“ jmenuje jeden z jejich plusů Petr A. Bílek. Myslí si, že díky tomu má potenciál být nástrojem rozvíjení senzitivity u lidí, pro které jsou tzv. vysoké žánry z různých důvodů nedostupné. „Někdy vzniká divná představa, že když se vystavíme cenným dílům, které nám nabízí úžasné a doporučované obrazy světa, tak budeme lepší a lepší,“ kritizuje Bílek a poukazuje na to, že historická zkušenost takový vývoj nepotvrzuje.
Popkultura, jak ji chápeme dnes, totiž vzniká až po industriální revoluci a nedá se říct, že by lidstvo do té doby skvěle vyspělo. Ani hrůzné obrazy světa nenabízí jenom dnešní počítačové střílečky, ale stejně tak velká díla světové literatury. „Mnohem podstatnější je, že i pokleslejší dílo rezonuje a umožňuje nám ocitnout se v situacích, které jsme si vůbec neuměli představit. Ať už to pak chceme realizovat v reálném životě, nebo si řekneme, že tohle fakt ne,“ dodává.
Záznam debaty naleznete na YouTube nebo v podcastových aplikacích Spotify, Soundcloud a Apple podcasts. Platformu Dominikánská 8 můžete také sledovat na sociálních sítích Facebook, Instagram a X.
Autorka: Zuzana Matisovská
