Slabost se dnes nenosí. Jenže právě zranitelnost, empatie a citlivost mohou být tím, co dnešní společnost – a církev obzvlášť – nejvíc potřebují. O vztahu psychického zdraví a duchovního života nejenom mladých lidí v debatě Dominikánské 8 s názvem Vločky v kostele diskutovali psychoterapeutka Hana Polívková, kněz Matěj Jirsa a duchovní doprovázející a psychoterapeutka Klára Maliňáková.
Generace sněhových vloček je obecně rozšířené označení mladých lidí narozených mezi lety 1995 až 2010, které neodkazuje na krásu a unikátnost krystalické struktury těchto ledových útvarů, ale na jejich zvýšenou citlivost, nestabilitu a slabou odolnost.
Diskutující se jednoznačně shodli na tom, že ochota projevit svou zranitelnost a potřeba nastavit si hranice, které současné mladé lidi provázejí ve větší míře, neznamená mentální slabost ani morální deficit, ale spíše naopak, velký potenciál, který předchozím generacím chybí, také kvůli tomu, že se psychickému rozměru člověka ve veřejném prostoru jakož i v prostředí církví dlouho nevěnovala dostatečná pozornost.
Podle Matěje Jirsy jsou právě křehkost a empatie důležitými křesťanskými hodnotami – vlastnostmi, jež různým způsobem prostupují Ježíšův příběh, jehož důrazy se také propsaly do evropské kultury. „Ježíš se narodil jako křehké dítě, jeho moc na kříži není mačistická,“ říká a staví křesťanský obraz Boha do kontrastu s vystupováním některých současných politických lídrů, kteří se nejednou paradoxně prezentují jako obhájci křesťanské tradice. Už ve Starém zákoně přitom Bůh slibuje svému lidu, že mu odejme srdce kamenné a dá mu srdce z masa, což s sebou nutně nese také větší zranitelnost.
Podle Kláry Maliňákové citlivost člověka, a to nejenom ta fyziologicky podmíněná, souvisí se spiritualitou. Ten, kdo je vnímavější na to, co se děje v jeho nitru a zároveň kolem něj, může přirozeně více táhnout na hlubinu a klást si otázky po smyslu a směřování života. „Nemusí to znamenat, že skončí v katolické církvi, nebo že to bude navázané na nějakou instituci,“ vysvětluje. Na druhé straně, Hana Polívková v rámci terapeutické práce s teenegery často naráží na to, že jsou sami. „Církev nabízí společenství, které umí být přijímající, umí nabídnout prostředí, kde jsme jeden pro druhého,“ což vnímá jako významný zdroj.
Zatímco racionální obraz Boha je koncept utvářený tím, co nám bylo řečeno a co jsme se naučili, emocionální obraz zahrnuje naše prožívání, významně určené zážitky z raného dětství a vztahy v rodině. „Tyto dva obrazy se mohou výrazně lišit,“ upozorňuje Maliňáková. Náboženství může mít funkci psychoterapeutického systému i kolektivní neurózy.
„Odpovědnost církve a duchovních, ale také každého člověka, který nechává pronikat náboženství do svého života, je rozpoznávat a léčit se z neuróz, a naopak využít prvky, které mohou budovat resilienci,“ myslí si Jirsa. Přílišné spiritualizování je nebezpečné. Jedním z klíčových faktorů přitom je, aby lidé působící v pomáhajících profesích, včetně kněží a duchovních doprovázejících, poznali své kompetence.
„Terapie je léčebná činnost, která má za cíl, aby se člověku na přirozené rovině ulevilo, duchovní doprovázení má pomoct člověku setkat se s Bohem,“ uvádí základní rozlišení Maliňáková. „Rad a technik je plný internet, ale lidé často potřebují přijít a zažít si něco jiného,“ doplňuje Polívková, čímž poukazuje na jedinečnost každého člověka a komplexnost situací, které život přináší.
Záznam debaty naleznete na YouTube nebo v podcastových aplikacích Spotify, Soundcloud a Apple Podcasts. Platformu Dominikánská 8 můžete také sledovat na sociálních sítích Facebook, Instagram a X.
Autorka: Zuzana Matisovská
