Ptávali se nás svého času zbožnější kolegové, jestli je demokracie od Boha, když nám na ní tak záleží. Popřípadě jestli jsme z jejího příchodu opravdu tak nadšení. Samozřejmě, že ne. Ale je to to nejlepší, co jsme zatím byli schopni vymyslet.
Demokracie je lidské zřízení, pěkně se dnes říká ústavní pořádek, tedy uspořádání lidmi promýšlené, stále vylepšované i kritizovatelné – ale jakožto lidské zřízení je opravdu pro lidi. A co se na tom křesťanu může líbit obzvláště? To, že umožní nejvíce respektu k lidem nejrůznějšího zaměření, sociálního postavení, bohatství, původu, politických preferencí, sexuální orientace a v neposlední řadě náboženského vyznání i nevyznání.
I když demokracie není od Boha, jakožto křesťan si jí považuji právě jako lidského pořádk, zřízeného k tomu, aby bránilo špatně-činícím a projevovalo uznání dobře-činícím. Viz příslušné novozákonní oddíly jako Římanům 13 a 1 Petrova 2. Právě k tomu máme dneska skvělý ústavní pořádek, kde to, co je dobré a lidské, určují lidská práva.
Aby to nemohli ti, kdo byli z vůle jediného suveréna, totiž nás všech čili lidu, zvoleni, svévolně ohýbat v manipulovaných procesech a účelově vydávaných zákonech, k tomu má demokracie další skvělé lidské zařízení: oddělení moci výkonné, zákonodárné a soudní. Takže z trestní odpovědnosti se dnes nevyvleče například ani premiér.
Vznik Československa si nejen evangeličtí křesťané mohou připomínat s několikanásobnou vděčností: Za to, že do vínku té státní samostatnosti nám jako zakládající princip nebyl vložen nějaký monarcha, a ovšem ani národ či národnost, ale demokratické uspořádání, vláda lidu, patřičným ústavním pořádkem upravená a kultivovaná.
Demokracie je politické vyjádření lásky k bližnímu, humanity, pravil zakladatel této podoby naší samostatnosti. Lepší zřízení, které by vytvářelo prostor pro hledání toho, co je dobré, a bránilo tomu, co je zlé, zatím lidé nevymysleli a nevytvořili.
Naléhavě to připomíná válka proti Ukrajině, jejíž podoba a důsledky děsí a bolestně zasahuje ty, jimž nepřestalo na lidskosti záležet. Na tuhle agresi začal moskevský imperátor zadělávat už v době, kdy ukrajinský lid na Majdanu hlasitě volal po takovém uspořádání věcí veřejných, které omezí moc všech, kdo si svévolně určují, co je dobré a co zlé, a právo trestat a odměňovat účelově ohýbají podle vlastních momentálních zájmů. Že ten lid přitom nehleděl do Moskvy, ale na opačnou stranu, s demokracií hodně souvisí.
Abychom demokracii nebrali jako samozřejmost, o niž není třeba pečovat, připomeňme ještě jednou slova apoštola: "Všecky ctěte, bratrstvo milujte, Boha se bojte, krále v poctivosti mějte" (1 Petrova 2,17). Pro nás dnes bych to tlumočil takto: Respektujte lidství všech bez rozdílu. Projevujte kristovskou solidaritu těm, na jejichž potřebnost v životě bezprostředně narážíte. Jen Bohu buďte cele a bez výhrad oddaní.
Už nikoli krále, ale demokracie si považujte, s vděčností, i aktivní občanskou odpovědností. Zakladatel naší demokratické státnosti to vyjádřil stejně závazně svým krédem Ježíš, ne césar.
Autor: Tomáš Trusina
Zdroj: Protestant