Osobnostní rozklad aneb proč se Trump chová tak, jak se chová?

„Jsem mnohem hezčí, než Kamala“. Tato slova neprohlásil nikdo jiný než kandidát na amerického prezidenta Trump. Podobná slova zaznívají mezi dětmi na pískovištích, kde se vedou spory o to, kdo je hezčí, silnější, nebo větší. To je normální.

Toto vychloubání „nejsilnějšího muže planety“ ale zní docela šíleně. Proč to dělá? Nejen to, proč ponižuje ostatní, posmívá se jim, hodnotí jejich a své „nízké“ IQ, pohrdavě komentuje jejich rasový původ a barvu pleti? Proč se tak chová? Myslím, že existuje několik důvodů. Můžeme se domnívat, ale také trochu spekulovat.

• Má narcistické sklony oslavovat svou osobu na úkor jiných. To potvrzují jeho další projevy.

• Zůstal svým myšlením ve světě pohádek, kde se princezna ptá kouzelného zrcadla: „Pověz mi, kdo je nejkrásnější?“ Odpověď byla jasná. I když si už přesně nevzpomínám, jak to v pohádce dopadlo, v našem kontextu to víme – je to bezesporu Trump. Sám si o to řekl.

• Má strach, že ho žena může ve volbách opravdu porazit? Cítí se ohrožen? Má snad komplexy méněcennosti? Ještě nemá rozvinutou vlastní identitu?

• „Lze to nazvat veřejným nervovým zhroucením,“ komentoval podle webu Politico Trumpovo chování Matthew Bartlett, republikánský stratég a někdejší činitel Trumpovy administrativy.

To se jeví jako docela pochopitelný důvod. Dejme tomu, že na to má právo po takto napjaté, částečně nervózní a lživé kampani, jak tvrdí komentátoři, kteří jsou v centru dění. Zdá se, že lež, působící dlouhodobě v nitru člověka, opravdu časem vede ke zhroucení, kritizování, odsuzování a ponižování ostatních.

• Nebo je Trump opravdu pyšným člověkem, který musí zvítězit, jinak zešílí. Je pro něj nepředstavitelné, aby tento boj o moc nad světem prohrál podruhé. To může v delším horizontu vést k úplnému zhroucení.

• Možná by stálo za to pokračovat a hledat dále Trumpovy „trumfy“ z rozhovorů a projevů, které by více ukázaly na známky jeho narušené osobnosti, ale nejsem v této oblasti odborník.

Jsem přesvědčen, že už tento výčet vlastností, jednání a osobních střetů je důkazem, že není způsobilý vykonávat funkci prezidenta. Pokud by tomu bylo jinak, všechny knihy o vůdcovství, semináře a předměty na školách o vlastnostech vůdců by byly jen cáry popsaného papíru a výsměchem občanům USA. Vlastnosti jako pokora, úcta, schopnost unést porážku, docenění a poděkování soupeři, přijetí každého člověka bez ohledu na rasu, vyznání nebo sociální postavení, a beztrestnost před právem, jak se zdá, byly doménou Trumpových předchůdců, nikoli jeho. Posledních pár let jeho veřejného působení to plně potvrzuje.

Co mě však docela znepokojuje při sledování těchto volebních klání, je velká podpora tohoto muže od tzv. „biblických křesťanů“. Copak už neplatí biblická slova o vlastnostech vůdců, o jejich charakteru a úctě vůči všem? Nebo už opravdu žijeme v době, kdy se světlo stává tmou a tma dominuje nad světlem, dokonce i mezi křesťany? Biblické citáty uprostřed dohadování kandidátů, „kdo je hezčí než já“, působí opravdu jako „pěst na oko“, jak se říká. Je to zneužití Písma v této „paranoie“.

Taky se mi zdá, že podobné výlevy a „duch“ se objevují i na naší politické scéně (odsuzování, kritika, neúcta, posměch, pýcha a nepřijetí…). Je mi velmi líto, že to musím takto napsat.

Přesto všechno mám malou naději, že Bůh bude žehnat Americe, jak to vyjadřují všichni na obou stranách. A možná nebude, protože respektuje naše volby a dává nám svobodu. Má to velmi složité, ale věřím, že si s tím poradí, jako s mnoha jinými situacemi v našem životě. Má totiž tento svět velmi rád.

Zdroj: Blog Tadeáše Firly