V díle Sørena Kierkegaarda najdeme pasáž, v níž nás všechny přirovnává k účastníkům maškarního bálu: „Nevíte snad, že nadejde půlnoční hodina, kdy bude každý muset odhodit masku?“1 Na takovýchto bálech mívali hosté v první části večera nasazenou masku. Tančilo se, jedlo, lidé se bavili. Nikdo však nevěděl, kdo je kdo. Úderem půlnoci ale musely všechny masky dolů a ukázala se pravá tvář všech zúčastněných.
Pohádka O Popelce v určitém ohledu rozvíjí právě tento námět, totiž že přijde chvíle, v níž se odstraní všechny blýskavé cetky a zůstane jen skutečné, nepřikrášlené já, které bude odhaleno před očima všech. Takový popis se hodí na soudný den, že? Hodí se však i na manželství. V něm se nikam neschováte. Jste na očích. Nakonec z vás každá maska i veškerá paráda spadnou. Jak to?
1 Celé znění citátu: „Nevíte snad, že nadejde půlnoční hodina, kdy bude každý muset odhodit masku? Domníváte se, že se budete moci životu stále vysmívat? Myslíte si, že se vám podaří vyklouznout krátce před půlnocí a vyhnout se tomu? Což vás to neděsí?“ Søren Kierkegaard, Either/Or, II (Princeton University Press, 1988), str. 160.
V manželství žijí dva lidé v těsnějším kontaktu, než je možné v jakémkoli jiném vztahu. Vztah mezi rodičem a dítětem bývá samozřejmě velmi těsný – žijí spolu a vidí, jak se kdo chová. Role tu jsou ale rozděleny úplně jinak. Dítě i rodič se nacházejí každý na zcela jiné rovině, takže rodič snadno přejde kritiku dítěte a dítě hodí za hlavu napomínání rodičů. Kromě toho se očekává, že dítě vyroste a odejde.
Vztah manželů je také těsnější než vztah lidí, kteří spolu žijí „na hromádce“. Hůře se z něj utíká. I v nesezdaném páru pochopitelně jeden druhého vidí „zblízka“. Obě strany ale vědí, že ten druhý na ně neklade stejné nároky, které by platily v případě manželství. Nespojili dohromady celý svůj život – tedy i po stránce sociální, ekonomické a právní. A tak pokud se jednomu z nich přestane líbit, co ten druhý říká, může se bez větších komplikací zvednout a odejít.
Manželství se od zmíněných vztahů liší. Život manželů je propojený po všech stránkách. Jedná se o nejtěsnější možný vztah s druhým člověkem a zároveň o vztah, který je vůbec nejtěžší opustit. Což znamená nejen to, že jeden druhého vidíte pěkně zblízka, ale i to, že jste oba nuceni se nedostatky a hříchy svého protějšku zabývat.
Jaké nedostatky na vás váš partner nebo partnerka uvidí? Možná jste ustaraný typ a máte sklony trpět velkou úzkostí. Nebo můžete mít problém s pýchou a sklony k neústupnosti a sobectví. Možná jste neústupná, máte tendenci si věci vynucovat, a když není po vašem, trucujete. Třeba jste typ, který druhé válcuje a jedná tvrdě, takže ho sice lidé respektují, ale nemívají ho rádi. Můžete být neukázněný člověk, na něhož není velké spolehnutí, a vytváříte kolem sebe chaos. Možná jste osoba roztržitá, snadno se necháte rozptýlit, nebo jste netaktní a neuvědomujete si, jak vás vnímají druzí.
Můžete být věčně nespokojený perfekcionista se sklonem soudit a kritizovat druhé i sebe. Možná jste netrpělivý a nerudný člověk se sklonem k zahořklosti a častým výbuchům hněvu. Nebo jste značně nezávislý tvor, který se nerad stará o potřeby druhých, nerad se podílí na společných rozhodnutích a naprosto nesnáší, když si musí říkat o pomoc. Možná, že příliš stojíte o to, aby vás druzí měli rádi, a tak máte sklon zastírat pravdu a pracujete do úpadu, abyste se všem zavděčil. Nebo můžete být šetrný skrblík, neochotný rozumně utrácet za vlastní potřeby, a tím méně být štědrý vůči druhým.
Druzí na vás tyto chyby vidí. Rozhodně o nich vědí vaši rodiče. Další lidé, kteří s vámi někdy žili, jako třeba sourozenci, spolubydlící nebo přátelé je také znají. Jenže když na ně někdy zavedli řeč, možná jste nad tím mávli rukou, protože jste si mysleli, že jsou zaujatí nebo se pletou. Nebo jste mohli tíži kritiky uniknout slibem, že se napříště polepšíte. Konfrontace ale dál nepokračovala, a tak jste si vlastně nikdy nemuseli připustit, jak je váš problém vážný. Vaše slabá stránka pro druhé nepředstavovala stejný problém, jaký bude představovat pro vašeho manžela nebo manželku.
Jenže zatímco vaše charakterové vady mohly působit druhým lidem mírné obtíže, vaší manželce či manželovi způsobí potíže značné. Například sklon k zahořklosti může v přátelských vztazích představovat problém, v případě manželství ale může vztah zabít. Nikoho jiného vaše chyby tak nezatíží a nezraní jako vašeho partnera. Proto si také váš manžel nebo manželka uvědomují vaše nedostatky ostřeji než kdokoli jiný.
Když připravuji snoubence ke svatbě, rád tento aspekt manželství vysvětluji pomocí přirovnání k mostu. Představte si starý most přes řeku. Most má stavební defekty, které jsou jen těžko rozeznatelné. Mohou to být vlasové praskliny, které se ukážou až při zevrubné prohlídce. Když se ale člověk dívá pouhým okem, nezdá se mu, že by něco nebylo v pořádku. A teď si představte, že na most vjede desetitunový kamion. Co se stane? V důsledku tlaku způsobeného váhou kamionu se tenké vlasové praskliny rozevřou, takže začnou být viditelné. Stavební vady jsou náhle všem zjevné, protože vozidlo most neúměrně zatíží. Najednou vidíte, kde všechny ty závady jsou. Kamion však závady nevytvořil. Pouze díky němu vyšly najevo.
Když vstoupíte do manželství, ukáže se, že váš protějšek je pořádný náklaďák, který vám projíždí přímo středem srdce. Manželství odhalí vaše nejhorší stránky. Nevytvoří je (i když ze svých selhání možná viníte partnera nebo partnerku) – jen je ukáže. To však vůbec není marné. Jak se můžete proměňovat ve své „nové já“, když žijete v domnění, že jste skoro dokonalí už teď?
V roce 2002 mi lékaři diagnostikovali rakovinu štítné žlázy. Stalo se to při běžné lékařské prohlídce. Lékař mi prostě náhodou nahmatal maličkou bulku na krku. I když operace a následná léčba byly bolestivé a naháněly mi strach, ani na chvíli mě nenapadlo: „Kéž by tu bulku doktor nikdy nenašel. Byla úplně nepatrná, to ji nemohl prostě přejít a všeho toho trápení mě ušetřit?“ Samozřejmě, důsledky onoho „ušetřeného trápení“ by nakonec byly mnohem bolestnější a nebezpečnější, než když se bulka našla ještě malá a rakovina se mohla začít léčit dříve, než se rozbujela.
Váš vztah se změní a začne vám pomáhat v růstu, jakmile přijmete tento zásadní rys manželského života. Manželství už ze své podstaty disponuje „mocí pravdy“. Má moc ukázat vám pravdu o tom, co jste zač. Lidi konsternuje, když je jejich partneři podrobují ostré, rozsáhlé kritice. Okamžitě si pomyslí, že si nevzali toho pravého. Musíme si ale uvědomit, že to konec konců není partner, kdo vynáší na světlo hříšnost vašeho srdce. Je to manželství samo. Manželství člověka nekonfrontuje ani tak s jeho partnerem jako se sebou samým. Manželství vám podává realistický, nelichotivý obraz toho, kdo jste, a pak vás popadne za límec a donutí vás něco s tím udělat.
Na první pohled to může být skličující, ale ve skutečnosti jde o cestu ke svobodě. Každý psychoterapeut vám řekne, že svazovat vás mohou právě jen ty vaše chyby, vůči nimž jste slepí. Pokud nějaký svůj charakterový rys popíráte, bude vás ovládat. Manželství vám ale strhne roušku a rozsvítí světla. Teď je tu naděje. Konečně můžete začít jednat se svým skutečným já. Nevzdorujte moci, kterou manželství má. Dejte partnerovi právo mluvit o tom, co s vámi není v pořádku. Apoštol Pavel hovoří o tom, jak nás Ježíš „koupe“ a „očišťuje“ – jak nás zbavuje všech poskvrn a vad. Dejte svému partnerovi právo dělat totéž.
Autor: Timothy a Kathy Kellerovi
Zdroj: biblion.cz
