Naše postoje a názory by nikdy neměl formovat strach. Tomu bychom se měli vždycky bránit. Kdo proti vlastnímu strachu neobstojí, dopadne nakonec zle. Je proto potřeba poctivě přemýšlet nad věrohodností našich informačních zdrojů. Na základě čeho jim důvěřuji? Nesnaží se mě zbytečně strašit?
Kamarád mi už zase poslal odkaz na videonahrávku jakési dámy, na Facebooku naléhavě mluvící o potřebě denacifikace Ukrajiny a všemožně obhajující ruskou agresi vůči suverénnímu sousedovi. Nahrávku jsem si prohlédl; video se pak během poměrně krátké doby stalo nedostupným, přinejmenším z mého počítače. S kamarádem jsme si o něm ale pár vět vyměnili. On moje názory zná, takže ho nepřekvapila nedůvěra, kterou jsem k jeho informačnímu zdroji vyjádřil. Zůstal ale na svém – názory té dámy přijímal a považoval za správné.
Proč věřil všemu, co ta dáma navykládala? Měla jeho důvěra nějaký rozumný důvod? Já mu vyprávěl o svých přátelích, ba i příbuzných, kteří na Ukrajinu jezdili a dodnes jezdí. Situaci tam dobře znají z vlastní zkušenosti, nejsou odkázaní na mediální zprávy. Já zase dobře znám je, vím, že mi nelžou, nikdy mi nelhali, důvěra mezi námi má své dobré důvody. Všichni dosvědčovali pravý opak toho, o čem vykládala ta dáma z internetu. Jejich zprávy se přitom velmi dobře shodovaly s informacemi podávanými našimi veřejnoprávními sdělovacími prostředky.
Kamarádovy argumenty se ale zdály pevné: „Ta paní tam byla taky! Ptám se lidí kolem sebe, i Ukrajinců, co tu bydlí, a všichni zastávají stejný názor, jako mám já.“ Co s tím? Když tam ta paní byla a když i Ukrajinci, kteří tu bydlí, mluví o potřebě denacifikace Ukrajiny, neměl bych jim věřit? Není nakonec pravda, že žijeme uprostřed velkého spiknutí mocenských elit?
Není. A i kdyby byla, přinejmenším jako křesťané se toho nemusíme bát. Jak připomíná epištola Židům: „Bůh řekl: `Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.´ Proto smíme říkat s důvěrou: `Pán při mně stojí, nebudu se bát. Co mi může udělat člověk?´ Naše postoje a názory by nikdy neměl formovat strach. Tomu bychom se měli vždycky bránit. Kdo proti vlastnímu strachu neobstojí, dopadne nakonec zle.
Dokážeme-li naslouchat zprávám beze strachu, můžeme o nich i trochu víc přemýšlet. Jak vím, že ona dáma na Ukrajině opravdu byla? Inu, říkala to. Ale říkali to i moji přátelé! Tady je třeba zpozornět: Odkud to vědí oni? Většinou také od té dámy, nebo možná od někoho jiného z internetu, jí podobného. To je ale trochu slabý důvod, abychom takovým zdrojům dali svou důvěru.
Média totiž mají velmi výraznou schopnost vytvářet v nás pocit blízkého vztahu. Své oblíbené herce, moderátory či youtubery máme sklon považovat za své přátele, jejich tváře a hlasy jsou přece součástí našich domovů! Ti lidé k nám ale ve skutečnosti žádný osobní vztah nemají, nejsou našimi přáteli. Jsou to cizí lidé, kteří na nás nemusejí brát vůbec žádný ohled. Naopak, internet více než jiné prostory vytváří prostředí neobyčejně vhodné k manipulaci a zneužívání.
Pokud se chceme v našem světě alespoň trochu zorientovat, potřebujeme velmi racionálně zvažovat, komu svoji důvěru věnujeme, nedat na pocity a emoce. Média zákonitě vytvářejí dojem, že pravdu mají ti, kteří mluví hlasitěji, kteří nás oslovují častěji, případně z většího počtu zdrojů. To je ovšem klam. Důvěru bychom měli dát až těm, které osobně známe, a i v jejich případě velmi zvažujme, z jakých zdrojů získali názory, které nám překládají. Možná své představy stavíme všichni společně na tomtéž neověřitelném videu.
A pokud jde o názory u nás žijících Ukrajinců – nejde alespoň v tomto případě o věrohodný zdroj? Nikoli, pokud jde jen o malý počet lidí z podobného prostředí. K získání objektivního názoru potřebujeme slyšet opravdu velký počet respondentů, ideálně z různých míst. U žádné informace nejde jen o pravdivost jejího obsahu, ale i o její zasazení do širšího, celkového kontextu dění. I to bychom měli u svých informačních zdrojů pečlivě zvažovat.
„Kdekdo chce svého druha přelstít a neřekne pravdu. Učí svůj jazyk mluvit jen klam, vyčerpávají se nepravostmi. Bydlíš uprostřed lsti,“ slyšel z Božích úst prorok Jeremjáš. Historie se opakuje. Kdo chce obstát, potřebuje o svých informačních zdrojích opravdu věcně a kriticky přemýšlet.
Autor: Petr Raus