Bůh stvořil člověka k obrazu svému. Někteří z lidí skutečně vypadají božsky, jiní se o to snaží a dalším se dokonce občas podaří vytvořit něco, co by se za božské dalo považovat. Záchranáři s nasazením vlastního života zachraňují děti z hořících domů, lékaři vrací zrak nevidomým a sluch neslyšícím. To už je od Boha jen na krok. Ovšem v jednom se člověk Bohu nikdy nevyrovná, a to v odolávání pokušení.
Kdysi jsme se bavili vtipem o Leninovi. Lenin byl totiž všude. V rozhlase, v televizi, dokonce i v Ječný (pamětníci vědí), takže jsme kolikrát bývali bez večeře, protože jsme se báli otevřít ledničku. Dnes Leninovo místo zabrala všudypřítomná reklama. A ne ledajaká, přímo božská! Nic totiž není nemožné! Se vším si poradíme, takže se nevažte, ale odvažte a dělejte si, co chcete. Proč? Protože chcete! Nevidíte se často se svými blízkými? Nevadí! Náš telefon přenese váš obraz, jako byste byli živí, takže si nemusíte lámat hlavu s lepší organizací svého života.
„Stylová“ je reklama na produkt, díky němuž se můžete dostat k datům kolegy. On je získal na základě své píle a usilovného studia, zatímco vy můžete během stahování výsledků jeho práce hrát počítačové hry nebo sledovat videa se zvířátky.
Pán Bůh se dřel šest dní, než stvořil svět, my vám ho nabízíme do tří dnů k vyzvednutí na jedné z našich poboček. Je to ideální svět. Nemusíte se v něm nic učit, nic si odpírat, nepotřebujete nic umět a i tak bude svět váš!
Nedávno jsem si vzpomněla na jednu svou žačku, Kristýnku. Při hodině občanské výchovy jsme tehdy probírali zdravý životní styl. Kristýnka řešila zásadní problém. Ptala se, co by měl dělat člověk, který má hroznou chuť na čokoládu, ale ví, že mu čokoláda nedělá dobře. Zvlášť, když si nedokáže po prvním kousku odepřít ten další, až to občas skončí snědením půlky tabulky. Jestli na to prý mám nějakou radu.
Řekla jsem, že mám. Celá třída na mě vytřeštila oči. Žáci nedoufali, že by zázračná odpověď na skutečně zapeklitou otázku mohla přijít tak rychle. Všichni očekávali, že se vytasím s nějakým nadpozemsky snadným řešením. V tu chvíli, jako by se třídou nerozlehl můj hlas, ale hlas starý jako sám svět. A deus ex machina pravil: „Prostě si tu čokoládu nedáš!“
A o tom to je. Svět se mění, vyvíjí, jde kupředu. Stará dobrá přikázání stále platí. Ale nezačíná být deset trochu málo? Navrhuji připojit ke stávajícím přikázáním malý, praktický dodatek. Možná by stálo za to projednat můj návrh na příslušných místech, nejlépe v nějaké komisi pro nové vydání Bible.
