Před začátkem postního období jsem chtěla nějak nově prozkoumat, jak tomu půstu vůbec rozumím. Tato náboženská disciplína měla u mne dost špatnou pověst. Tak, jak jsem ji sledovala v různých situacích lidí, kteří věřili Bohu, se mi zdálo, že jde o nátlakovou manipulativní metodu, jak přimět Nejvyššího, aby konal v našem zájmu a podle našich představ.
Já totiž nebudu nic mlsat, ani nebudu jíst maso, odepřu si každé potěšení, nebudu používat parfém ani rtěnku a nekoupím si květiny. Číst budu jen teologické spisy, odložím každou beletrii. Ten nový kabátek si schovám až na Velikonoce. Takhle strašně budu trpět, abys, Bože, viděl, jak mi záleží na tom, že jsem dobrá křesťanka. Místo oběda zůstanu v práci v šatně a budu se modlit, budu tě prosit, abys udělal to, po čem toužím. To přece musí zabrat.
Četla jsem si pořád dokola ten příběh, kde Ježíš sestupuje z hory, vrací se ke svým učedníkům. Ti se mezitím snažili vymýtit zlého ducha z posedlého člověka a nešlo jim to.
Ježíš přijde, zlého ducha vyžene jako nic a jeho chlapci se logicky ptají, jak to, že oni neuspěli. Prozradí jim, že takové případy se dají vyřešit pouze modlitbou s půstem.
Zkoumala jsem tedy, jak asi dlouho byl Ježíš na tom kopci, kde se nic o jídle nepíše, takže se tam asi postil. No, moc dlouho to nebylo – že by se byl postil už nějakou delší dobu před tím? Špekulovala jsem o technickém postupu, který se nasadí v podobné situaci a bude spolehlivě fungovat. Prostě jsem na to chtěla přijít. Mělo mi to dojít hned, že když v souvislosti s Božím jednáním použiju slova postup a fungovat, budu se mýlit. Taky že jo. Uvažovala jsem úplně špatně.
Půst není nátlaková metoda působení na Boha. Je to naopak. V půstu dáváme Bohu prostor, aby působil na nás. Otevírá nás jeho vlivu. To je to, co měl Ježíš na mysli, když řekl, že zlého ducha určité ráže můžeme vymést po půstu. Nenaznačoval tím, že bychom si snad měli nějakým odříkáním zasloužit Boží přízeň, která pak způsobí, že zlý duch poslechne, odejde a trápený člověk bude uzdraven. Půst, v němž si dáme čas a prostor být s Bohem, nám umožní líp ho poznat, slyšet jeho hlas. Nově porozumět jeho záměrům a cílům, jeho důvodům a motivům.
V důsledku bych řekla, že půst znamená nechat se naplnit Boží láskou. Ta pak způsobí další proměnu: Dokážu úžeji sladit svůj pohled s jeho. Budu vědět, jak a za co se modlit, protože situaci a člověka uvidím z Božího úhlu pohledu. Plná Boží lásky nebudu mít žádnou těžkost s odpuštěním nebo s omluvou. Řekla bych, že takhle to Ježíš myslel. A že jeho postní pobyt na tom kopci se netýkal toho, že tam nejedl, ale skutečnosti, že se tam setkal s Otcem. Do údolí k učedníkům sestoupil naplněn Otcovou láskou, tudíž plně vyzbrojen k čemukoli, co ho mohlo potkat.
Já vím, že ve Starém zákoně to dělali jinak, ale já jsem v Novém. Koukám na Ježíše, jak to dělal on, a to mi dává smysl. Nemusím si nic zasluhovat, nemusím trpět, aby se slitoval. Trpěl on.
