Nenapadlo mne, že by Bůh mohl nadržovat mužům proti ženám. Nikdy bych do něj neřekla, že by chtěl, aby ženy posluhovaly mužům a považovaly to za plnění svých povinností. Znám ho jinak. Někdy však narazím na pojetí Boží osoby, které mne vytáčí.
Jelikož vlastním knihkupectví, občas dostávám mailem nabídky knih od různých vydavatelů. Nejčastěji mne jako svého odběratele informují o vydávaných novinkách, ale posílají i připomínky knih vydaných už před časem, na něž se možná trochu pozapomnělo. Pozorně si ty nabídky pročítám, protože správný knihkupec nemusí všechno mít skladem, ale měl by vědět, co vyšlo.
Když jsem včera pročítala maily, narazila jsem na nabídku od jednoho tradičního křesťanského vydavatele. Nabízel mi knihu, která u nás vyšla v roce 2009. Teď ji znovu uváděl. Zahraniční autorka v knize vysvětluje, co Bůh požaduje od manželek, které jsou křesťankami, a ukazuje, jak se řídit Božími přikázáními, aby se žena takovou manželkou skutečně stala. Na ochutnávku bylo uveřejněno několik praktických tipů, které ženě mají pomoci v případě, že ji postihne konflikt, hněv, osamělost, zármutek či strach. Výsledkem následování poučení v knize by měla být manželka, která je požehnáním pro svého muže. Z navrhovaných bodů uvedu jeden, konkrétně bod 4: „Zorganizujte si svůj úklid, nákupy, prádlo a vaření. Když si splníte své Bohem dané povinnosti, váš manžel bude mít dostatek času udělat svou práci.“
Musela jsem si to přečíst ještě dvakrát, abych se přesvědčila, že tam je opravdu napsáno to, co čtu. Říkala jsem si, že to je asi kniha z nějakého dávného století, ale nebyla. Nějak jsem to nemohla pochopit. Jaksi si neuvědomuju, že by mi Bůh dával za úkol úklid, nákupy, prádlo a vaření. Nepamatuju si, že by se mnou o tom jakkoli jednal, a ani si nevybavuju, že bych o takových povinnostech četla v Písmu.
To věřím, že zbavit manžela povinnosti podílet se na chodu domácnosti, pro něj může být vskutku požehnáním. Ale vůbec nechápu, jak s rozdělením práce v domácnosti souvisí mužův čas na jeho práci. Copak žena svou práci nemá? Tyhle středověké představy o ideální rodině jsou dnes směšné. A směšovat „tradiční“ rozdělení jednotlivých úkonů v péči o domácnost s Bohem danými povinnostmi se mi zdá být trestuhodně manipulativní. Dnes pracují v rodině oba, protože výdělek jednoho na fungování a zaopatření rodiny nestačí. Společenský vývoj dnes staví manželský pár před jiné výzvy a jiné možnosti.
Abychom si rozuměli, já jsem ráda zaměstnaná v domácnosti a všechny vyjmenované disciplíny vykonávám s potěšením. Jen je nepovažuju za povinnosti od Boha. Když někdo chce mít manželku jako služebnou a ona s tím souhlasí, ať si to tak mají, ale nepletla bych do toho Boha, protože ten nic takového nenařizuje. Hloupé je, že knihy, jako je tato, ukazují Boha jako konzervativního šovinistického chlápka, a to on rozhodně není. Nerozhoduje za nás v otázkách, v nichž můžeme rozhodnout sami.
Tuhle knižní nabídku opravdu nevyužiju.
Proč se pohoršovat? Nepsala autorka nedávno, že se křesťané nemají pohoršovat? Pak jsou takové výzvy nevěrohodné.