V nespočtu strategií aplikovaných v boji o zvládnutí nástupu a šíření COVIDU-19 nebyla rozhodně nouze o nedostatek nezamýšlených důsledků.
Opatření přijatá k „vyrovnání křivky“ a „porážce viru“ (od povinného lockdownu až po vynucenou distanční výuku) způsobila propad světových ekonomik, bankrot malých podniků, zdecimovala rodinné finance, izolovala seniory a překazila nespočet akademických, uměleckých a sportovních programů (a to je zmíněno jen pár příkladů).
Dopad pandemie na duševní zdraví lidí byl však ještě více devastující, škodlivý a akutní. Ve skutečnosti bylo nedávno uveřejněno, že v říjnu např. v Japonsku zemřelo na sebevraždu více lidí, než v roce 2020 na COVID-19.
Podle japonské národní policejní agentury zemřelo v roce 2020 na koronavirus 2087 lidí – přesto se jen minulý měsíc zabilo 2153 fyzicky zdravých lidí. Od loňského října vzrostly sebevraždy u žen o více než 80%. Samozřejmě, sebevražda a celková krize duševního zdraví nejsou jen problémy „Země vycházejícího slunce“. Od příchodu globální pandemie z minulé zimy hlásilo nárůst problémů v oblasti duševního zdraví celosvětově 27% žen a 10% mužů.
Naši poradci ze společnosti Focus on the Family, organizace, kterou vedu, čelili záplavě hovorů popisujících osobní úzkosti a zoufalství. Ale zmíním konkrétně Japonsko, protože mám ve svém srdci zvláštní místo pro jeho obyvatele, hlavně kvůli tomu, že jsem tam strávil formativní dobu svého života. Když jsem byl na univerzitě, rok jsem studoval na univerzitě Waseda v Tokiu a žil jsem ve městě s místní rodinou.
Od příchodu globální pandemie z minulé zimy hlásilo nárůst problémů v oblasti duševního zdraví celosvětově 27% žen a 10% mužů.
Dlouho před koronavirem bylo Japonsko pro mladé lidi kulturou vysokých očekávání. Viděl jsem to každý den. Začíná to na základní škole důkladným testováním a konkurenčním prostředím ve školách. Studenti často navštěvují školy i v soboty. Není času nazbyt.
Sociální tlak na konformitu spolu s očekáváním v oblasti chování je extrémně vysoký. Výkon je sledován a měřen. Důsledkem je, že student nebo zaměstnanec, který nedosáhne požadované kvality, je často ponižován nebo ostrakizován. V takové kultuře je sebehodnocení člověka často odvozeno od jeho úspěchů – známek, příjmu nebo společenského postavení. Pokud jedna, nebo více z těchto věcí člověka zasáhne – tak v oblasti sebeúcty a sebevědomí.
Navzdory japonské kultuře však lidé po celém světě dnes bojují se stejnými věcmi. Ve skutečnosti je sebevražda třetí hlavní příčinou úmrtí u amerických dospívajících. COVID-19 si po celém světě vyžádal příliš mnoho životů – ale také zvětšuje pokračující pandemii sebevražd a výzev duševního zdraví, které předcházely viru.
Co s tím můžeme dělat?
Právě tato krize přiměla můj tým k vytvoření nového zdroje sepsaného křesťanskými klinickými odborníky, který má pomoci rodičům, pracovníkům s mládeží, vedoucím neziskových organizací a učitelům pochopit, jak je sebevražda hluboce duchovní záležitostí. Program Alive to Thrive obsahuje videa pracovníků církví, poskytovatelů zdravotní péče a mladých lidí, kteří diskutují o svých vlastních bojích se sebevražednými myšlenkami a o tom, jak Bible poskytuje jasnost a útěchu v bouřlivém a matoucím světě.
Moje víra v Ježíše Krista mě nutí dělat vše, co je v mých silách, do čeho jsem zapojen – ale Jeho přijetí mě také dodává vakcínu proti viru nenávisti a zoufalství, kdybych v důsledku globální pandemie selhal, ztratil práci, nebo měl omezený přístup k přátelům. Ježíš přišel na Zemi, aby nám řekl, že nás miluje a přijímá – k tomu, abychom měli tuto jistotu, nepotřebujeme práci ani své zdraví.
Modlím se za všechny ty, na které má COVID-19 dopad, a věřte, že nějak a nějakým způsobem Bůh najde způsob, jak nás vysvobodit z těchto těžkých dnů.
Autor: Jim Daly
Zdroj: Christianpost.com
