Situace se každých pár týdnů, ne-li dnů, mění, a pokud vám někdo tvrdí, že ví, jak současnou situaci zvládnout, tak lže. Mimo to vyčítat někomu jeho postoje před pár měsíci není docela fér, protože nikdo tehdy neměl přesnější představu o tom, jak to bude vypadat dnes.
Nejistota plodí nervozitu. Nejistota není příjemná nikomu, a nelze se divit ani tomu, že začínají být nervózní někteří lidé, kteří se až doposud jevili jako kliďasové. Teď se ale ukazuje, jakou máme vnitřní výbavu na cestu, která je před námi a která bude asi dosti trnitá. Dobrou výbavou je schopnost nést ovoce Ducha svatého. Mám na mysli zejména laskavost, mírnost a sebeovládání (Galatským 5,22-23).
V politice, ale i v diskusích na sociálních sítích, jsme často svědky zbytečných urážek, zbytečné tvrdosti a různých podpásovek. Křesťané by měli v této věci jít proti proudu. Jistě, laskavostí a mírností neodvrátíme recesi a nezastavíme ruské rakety pustošící Ukrajinu. Nicméně uprostřed hrubosti může laskavé slovo udělat divy.
Mírně se politicky angažuji v jednom z nejmenších okresních měst a mám trochu srovnání s Prahou, kde jsem bydlel dříve. Lidí, kteří se angažují v politice, tu není mnoho, a ačkoli neplatí tvrzení, že „všichni se mezi sebou znají“, přece jenom se znají mnohem lépe než v Praze. Zdá se mi, že na malém městě se někdy násobí jak věci dobré, tak věci zlé. Pokud se totiž dva lidé nesnášejí, nemohou si přijít na jméno, a přitom se téměř denně potkávají, může se averze změnit v nenávist.
Jeseník, město, v němž žiji, není pochopitelně městem andělů. Hořkosti a nenávisti mezi lidmi je tu dost, podobně jako všude jinde. Přesto se mi zdá, že jsme na tom relativně dobře. Jeseník je pohodové město. Před komunálními volbami jsme s kolegy stáli u stánku na náměstí. Rozdávali jsme programy, letáček s navrženými kandidáty, propisku nebo pastelky – jak kdo chtěl.
Šla kolem paní starostka, vlastně naše konkurence. Pozdravili jsme se, ona se u nás na chvilku zastavila, prohodili jsme pár slov, zavtipkovali jsme. Na druhé straně náměstí mělo svůj stánek jiné volební uskupení. Já tu ještě všechny neznám, ale moji kolegové je znali a rovněž tam zašli na kus řeči. Další dva vedoucí jiných kandidátek se u nás zastavili a opět jsme hovořili zcela klidně a přátelsky. A především bez urážek.
Jistě, i v Jeseníku jsou různí extrémisté, a není jich málo. Chvíli jsem diskutoval s jedním mužem, který mluvil o „naší rozkradené a spálené zemi“. Nechápu, jak může někdo něco takového říkat – zejména v Jeseníku. Ještě před deseti lety vypadal Jeseník dosti uboze, o stavu před třiceti lety ani nemluvím. Ne, Jeseník kvete. Jistě, lidé zde mají své problémy, jako všude jinde. Řešíme běžné problémy i problémy mimořádné.
Programy politických stran se příliš neliší a ani nemohou. Všem nám jde o to, aby se Jeseník nevylidňoval, aby zejména mladí lidé neodcházeli, případně aby se vraceli, aby zde bylo dost lékařů apod. Zázračný recept na řešení nikdo nemá, a kdo si myslí, že ho má, žije v sebeklamu, ne-li ve lži. Bude lepší dát hlavy dohromady a hledat společně řešení. To ale bude možné jen tehdy, pokud se nebudeme navzájem urážet. Snad se to novému zastupitelstvu podaří.
Domnívám se, že laskavosti a mírnosti se můžeme a máme učit především v rodině, a křesťané by se to měli učit především v církvi. V těchto společenstvích se učíme pravdivosti, smysluplnému kompromisu, vzájemné úctě. Také se učíme zbytečně se neurážet. Myslím, že by nikdo neměl vstupovat do politiky, nenaučí-li se umírněnosti.
V politice je pak třeba ještě notná dávka diplomacie. Je rozdíl, řeknete-li, „pane, Vy lžete“ nebo dokonce „pane, Vy jste lhář“, než když řeknete „vážený pane, o správnosti Vašich informací by se dalo s úspěchem pochybovat“. On tomu bude rozumět, ale nebude se cítit tolik uražen, což může znamenat, že mezi vámi nebudou zabouchnuté dveře.
Hrubost a urážky zavírají cestu. Někdo je hrubý a uráží druhé, protože to už má tak nějak v povaze. Jindy hrubost a urážky nastupují tam, kde chybí racionální argumenty. V každém případě hrubost a urážky snižují koaliční a vyjednávací potenciál. Toho, koho jsme zbytečně urazili, těžko přesvědčíme, aby přistoupil na naše stanovisko.
Ano, vím, že někteří lidé dokáží být uhlazení, nikdy vás otevřeně neurazí, ale přitom dokáží kout pikle. Vnější laskavost a sebeovládání nezaručuje, že daný člověk není podvraťák. Toto vědomí by nás ale nemělo vést k tomu, abychom polevili v úsilí o kultivovanost v životě, v diskusích na sociálních sítích a zejména v politice.
Zdroj: Blog Dana Drápala (redakčně upraveno)