Nedávný ukrajinský zásah datových center ruského technologického gigantu Yandex vyvolal vlnu diskusí o tom, jak moc vlastně ruští boti ovlivňují náš online prostor. I když se nakonec nepotvrdilo, že by tyto údery přímo vedly k výraznějšímu oslabení aktivity profilů šířících ruskou propagandu na sociálních sítích, je to dobrá příležitost připomenout si, jak masivní informační válce dnes čelíme. Dokážeme se proti digitálním armádám vůbec bránit?
Když se dnes na sociálních sítích veřejně zastanete napadené Ukrajiny – ať už přímým vyjádřením postoje, sdílením sbírky na humanitární pomoc, nebo třeba příspěvku politika, který Ukrajinu podporuje –, většinou netrvá ani pár minut a pod vaším příspěvkem se sesype lavina. Záleží na počtu vašich přátel a sledujících, ale útočné komentáře, výsměch, zpochybňování i osobní urážky se objevují téměř vždy. Často však nepocházejí od skutečných uživatelů.
Před časem jsem si dělala malou soukromou rešerši přímo na svém Facebooku. Pod některými mými příspěvky o Ukrajině pocházelo padesát až šedesát procent všech reakcí z profilů, které nesly jasné znaky botů nebo placených trollů. Ostatně není úplně těžké je rozpoznat. Jde o prázdné účty bez historie, často založené v letech 2014 nebo 2022, či profily využívající fotografie vygenerované umělou inteligencí. Najdete u nich bizarně zkomolená jména jako „To Mas“ a především neustále se opakující narativy.
Pro vlastní potřebu jsem si tyto pokusy o ovlivňování uživatelů rozdělila do tří hlavních skupin. První z nich je obhajoba ruských zájmů a legitimizace agrese prostřednictvím otázek typu, co dělala Ukrajina od roku 2014, jestli známe Alej Andělů nebo proč se nezajímáme o Gazu. Druhým cílem je prohlubování příkopů ve společnosti a ničení důvěry v instituce, což v českém prostředí vidíme třeba na masivních kampaních proti českému prezidentovi Petru Pavlovi či vládě. Třetím pilířem je vyvolávání nenávisti šité na míru aktuálnímu dění podle toho, co se zrovna řeší – přínos Ukrajinců do státní kasy, volby nebo třeba epidemie černého kašle.
Ukrajinský portál United24 Media popisuje pět základních oblastí, podle nichž lze takového bota rozpoznat:
Boti používají profilové fotografie stažené z fotobank nebo vytvořené umělou inteligencí, což lze prověřovat zpětným vyhledáváním obrázků přes Google či TinEye. Jejich uživatelská jména bývají složena z náhodných shluků čísel a písmen, jako je například Fred123456, a datum založení účtu často připadá na období kolem února 2022 nebo na některý z posledních měsíců. Biografické údaje bývají minimální, neúplné nebo plné obecných frází.
Botí účty publikují nepřirozeně často, ve dne i v noci, a vyznačují se neustálým opakováním totožných zpráv či sdílením stejných příspěvků na různých platformách. Mohou mít vysoký počet lajků nebo sdílení, většina těchto interakcí však pochází od jiných botů a skutečná, smysluplná diskuse u nich zcela chybí.
Kvůli automatizovanému generování textů se v příspěvcích objevují gramatické chyby, krkolomná syntax a neobratné formulace připomínající strojový překlad. Pozor, s rozvojem umělé inteligence však tento rozpoznávací znak ztrácí na spolehlivosti.
Pro boty je také typický propastný nepoměr mezi počtem sledujících a sledovaných profilů. Sami masivně sledují účty ruských propagandistů, ale je samotné nesleduje téměř nikdo. Boti fungují v propojených sítích, v nichž vzájemně reagují na příspěvky dalších podezřelých profilů.
Jaké narativy a manipulace mezi křesťany rezonují nejčastěji?
Když si uděláte soukromou rešerši napříč profily některých věřících, zjistíte, že dezinformační scéna a botí farmy velice přesně cílí na témata, na která jsou konzervativní křesťané citliví. Jmenujme především strach z úpadku morálky, obavu ze ztráty tradic, obecný odpor k progresivismu či vědě a pocit, že se svět, jak ho známe, hroutí.
Tyto statusy obvykle začínají větou „Nejsem příznivcem konspiračních teorií, ale…“ a končí rezignovaným konstatováním, že se blíží „nový světový řád“ nebo že se člověk dnes vlastně cítí lépe mezi konspirátory než mezi běžnými lidmi.
Jedním z nejvýraznějších narativů, se kterými se můžeme setkat, je apokalyptické vykreslování Západu. Boti a manipulativní účty intenzivně šíří příspěvky o studentských protestech ve Francii či Německu a líčí je jako důkaz toho, že západní země dobrovolně přenechávají své území „cizáckým hordám“. V příspěvcích se objevují výrazy jako „Paristina“ či „Paristan“ (slovní hříčky odkazující na Paříž a Palestinu), obvinění ze zrady křesťanských hodnot ve prospěch „multikulturního neomilitantního řádu“ i tvrzení, že politické elity páchají národní sebevraždu.
Ponechme stranou, že tyto výkřiky úplně ignorují kontext evropských protestů i to, že jejich drtivá většina je pokojná. Není nutné podporovat masivní migraci, abychom dospěli k závěru, že příspěvky masově šířené ruskými kanály mají jediný cíl – vyvolat v nás nenávist ke všemu okolo a hlavně k „prohnilému Západu“. Rusko se totiž v těchto příspěvcích představuje jako zachránce tradičních hodnot a bílé Evropy. To samozřejmě neznamená, že bychom měli schvalovat rabování. Svůj nesouhlas však můžeme vyjádřit i jinak než sdílením příspěvku ruského kanálu.
Dalším výrazným fenoménem v křesťanských kruzích je nekritické přebírání politických prohlášení ze zahraničí, zejména pokud zapadají do konzervativního pohledu na svět nebo rétoriky hnutí MAGA. Na profilech věřících se tak ve velkém sdílejí například dramatické projevy izraelského premiéra Benjamina Netanjahua o záchraně státu před vyhlazením, úryvky z vystoupení zavražděného konzervativního aktivisty Charlieho Kirka či vyjádření amerických politiků.
Takové příspěvky často provází zjednodušený, černobílý pohled na svět, v němž se diskuse označuje za zradu a geopolitické konflikty se okamžitě vykládají jako duchovní boj dobra se zlem.
Studie organizací American Enterprise Institute či Pew Research potvrzují, že křesťané mají větší sklon podléhat konspiračním teoriím a sdílet nepravdivé zprávy než zbytek populace. Důvodem bývá hluboká nedůvěra k sekulárním institucím a hlavním médiím.
Pokud křesťan vyroste s pocitem, že hlavní mediální proud podává o jeho víře nepravdivý obraz, může si vytvořit nebezpečný instinkt, který můžeme pozorovat i u sekulárních konspirátorů: cokoli z hlavního proudu je lež, zatímco cokoli z alternativních zdrojů, co zní pobožně nebo konzervativně, musí být pravda. Boti tuto zranitelnost zneužívají. Balí geopolitickou propagandu do náboženského jazyka a mění touhu po ochraně morálky v podporu agresora či šíření nenávisti.
Jak jinak máme poznávat a hlásat duchovní Pravdu, když se necháme obelhat už na Facebooku?
Dopady na naši mysl i skutky jsou zničující. Když běžný člověk otevře diskusi pod článkem a vidí tam stovky nenávistných a zpochybňujících komentářů, snadno propadne pocitům izolace, zmatku a frustrace. Nabude dojmu, že spravedlnost a pomoc napadené zemi už nikoho nezajímají, že všichni okolo podlehli skepsi a vyjadřovat se veřejně nemá žádný smysl.
Schválně si zkuste rozkliknout komentářovou sekci pod některým z facebookových příspěvků iDNES nebo jiného média. Právě ve chvíli, kdy člověk pod vlivem podobných komentářů začne pochybovat o vlastních hodnotách, dosahuje dezinformační kampaň svého největšího vítězství. Postupně, často podvědomě, pak může měnit i své chování – třeba přestat přispívat na sbírky a uzavřít se do sebe.
Není snad nutné zdlouhavě připomínat, že křesťanská víra stojí na hodnotách, které jsou v přímém protikladu k principům ruské manipulace prostřednictvím botích farem. Bible na mnoha místech důrazně varuje před lží a manipulací. V Janově evangeliu je ďábel nazván otcem lži, v němž není pravda, a Ježíš v témže evangeliu připomíná, že pravda nás vysvobodí. Šíření vědomých nepravd, vytváření falešných identit a překrucování reality jsou z biblického pohledu přímým útokem na Boží řád.
Jestliže bezmyšlenkovitě přebíráme a sdílíme manipulativní obsah generovaný boty jen proto, že potvrdil naše konzervativní předsudky, dobrovolně se stáváme nástrojem lži.
I křesťané se musí o současných hrozbách neustále vzdělávat, aby mohli být tím, co Bible nazývá solí země a světlem světa. Jak jinak máme poznávat a hlásat duchovní Pravdu, když se necháme obelhat už na Facebooku?
Efektivnější systémová řešení ze strany států a provozovatelů sociálních sítí vznikají jen pomalu. Největší díl odpovědnosti proto zatím leží na nás samotných, ať už jsme tvůrci obsahu, nebo běžní uživatelé. Pokud tvoříte obsah nebo spravujete stránky, vyplatí se věnovat čas aktivní moderaci. Můžete si upravit nastavení tak, aby komentáře mohly zanechávat pouze prověřené profily nebo lidé, kteří vás sledují dlouhodobě. Falešné účty je dobré postupně blokovat, nahlašovat a omezovat.
Zásadní bitva se však svádí o naše srdce a mysl. Cílem ruské hybridní války je mimo jiné oslabit naši schopnost konat dobro. Chce, abychom rezignovali na pomoc napadeným a uvěřili, že lež a nenávist už zvítězily. Proto až pod článkem o Ukrajině uvidíte pouze nenávist, zkuste si ověřit, kdo za komentáři ve skutečnosti stojí. Napovědět vám může rozkliknutí několika profilů. Trvat na pravdě, ověřovat si informace, nenechat se opít falešným „křesťanským konzervatismem“ z Moskvy a vytrvat v pomoci bližnímu – to je v dnešním online světě ta nejúčinnější forma odporu proti otci lži.
