26. července se v mariánském poutním místě Medžugorje odehrál bezprecedentní útok na sochu Panny Marie a venkovní oltář. Jeden, možná však i více pachatelů, posprejovalo sochu černými znesvěcujícími nápisy a pokusilo se zapálit oltář. Fotografie následků tohoto náboženského znesvěcení a vandalismu musely otřást pravděpodobně nejen věřícími katolickými křesťany. Mně z nich bylo fyzicky doslova nevolno.
Myslím, že k mariánským zjevením v Medžugorji můžeme zaujímat různé postoje. Jedna věc je však nezpochybnitelná. Všechny dosavadní papežské vizitace, které prověřovaly okolnosti zjevení i soulad zdejšího kázání s naukou církve, došly ke stejnému závěru: podstatou Medžugorje je obnovená a rostoucí víra lidí, obrácení lidských srdcí a proměna jejich osudů.
Vybrat si za cíl Medžugorji nebyl dobrý nápad. Zdejší komunita se obratem pustila do vyčištění sochy a záchrany a úpravy okolí, a tak po práci více než stovky lidí bylo srdce tohoto místa znovu obnoveno a připraveno přijmout poutníky a návštěvníky z celého světa.
Ten samý den večer jsme se v našem malém katolickém společenství modlili jak za Medžugorji a lidi, kteří tam působí a putují, ale také za pachatele, který se k takovému činu odhodlal. Jen člověk absolutně vykořeněný z vlastní podstaty, který nemá žádnou představu o tom, co je to víra, náboženství a jakými způsoby se Bůh zjevuje lidem a činí je nástroji své vůle, si mohl představovat, že takovým činem něčeho dosáhne. Pokud vůbec, dosáhl pravého opaku. Místo, kde dochází k obrácení a dramatické proměně životů, nelze žádným způsobem znesvětit ani přerušit či přímo ukončit náboženské obřady, které se tu po tolik let konají.
Pachatel patrně netušil, že i takovou lidskou slabost a zlobu Bůh dokáže přetavit v dobro, které člověka – řečeno sportovní terminologií – hravě přečíslí a ukáže mu skutečný obsah i dno jeho vlastní duše. Tahle smrt hříchu, z níž nakonec může povstat velká milost pro pachatele i jeho okolí, bude dříve nebo později tím, co daného člověka dovede tam, kde se rozhodl spáchat svůj čin. O tom jsem přesvědčen.
Tak jako náš farář don Francesco se přimlouvám, abychom se nedali pohltit negativními aspekty takového činu a vyšli co nejdřív znovu na cestu. S Medžugorjí i s jakýmikoliv náboženskými symboly a stavbami celého světa mohou další a další pachatelé učinit ještě horší věci – analogie z posledních let by tu byly.
Na náboženské stavby nebraly ohled ve válce žádné strany sporu, ač se všichni označovali za křesťany. Popelem lehla celá řada nádherných staveb, obrazů, knih, soch a relikvií. Jenže tam, kde lidé přetavili zmar a chaos v nové dílo, se obvykle nakonec očistila tradice toho místa a vyrostlo tam něco ještě krásnějšího, hovořícího srozumitelným jazykem k člověku současnosti.
Jděme dopředu, dál, do budoucnosti. Nezaobírejme se tím, co bylo, motivy pachatele ani hrůzou, kterou způsobil. Chtěl nás paralyzovat a ponížit, ale podařil se mu pravý opak. Naši bratři a sestry věnovali Panně Marii péči, jíž jsme jí povinováni, a věřím, že si v srdci nenesou žádnou nenávist.
Ten, kdo si myslí, že posprejováním sochy, božích muk nebo fasády kostela něco získá, se zas až tak nemýlí. Projeví se na něm Boží vůle a jeho obrácení z temnoty ke světlu – věřme – bude veliké a krásné.
