Od roku 1975 je Mezinárodní den žen uznán OSN jako den, kdy si připomínáme především sociální, politický a ekonomický přínos žen i jejich oběti pro lepší společnost, ať už se jedná o historické události nebo výzvy dnešní doby.
Symbolem MDŽ se u nás staly karafiáty, které ženy obdržely darem společně se sadou ručníků nebo skleniček. Na podnikových večírcích pro ně byla připravena kulturní vložka a velké množství alkoholu, kterého se však ve větší míře chápali spíš muži. Při zapíjení MDŽ se tak vytratil původní smysl tohoto významného dne. Nejde totiž o svátek komunistický, i když patří všem.
Kdysi se mi můj otčím snažil vysvětlit, že „dávat kytku ženský kvůli tomu, že je ženská“, je blbost. Jaký je tedy původ tohoto dne a z něj plynoucí poslání? Poprvé se Den žen slavil 28. února 1909 ve Spojených státech amerických jako připomínka pochodu patnácti tisíců dělnic z textilních továren, které 8. března 1908 protestovaly v New Yorku za lepší pracovní podmínky, zkrácení pracovní doby, volební právo pro ženy a zrušení dětské práce.
Ženy často pracovaly za velmi nízkou mzdu až 16 hodin denně v nevětraných místnostech, s vysoce hořlavým materiálem bez protipožárního zabezpečení nebo únikových cest o špatném hygienickém zázemí nemluvě. A protože mužská síla byla zapotřebí v těžkém průmyslu, byly ženy nasazovány na práci třebas i lehčí, ovšem o to nebezpečnější.
V roce 1888 protestovaly v Londýně tzv. Matchgirls. Tyto ženy pracovaly v továrně na sirky, jejichž součástí byl tehdy vysoce toxický bílý fosfor. Inhalace jeho výparů způsobovala nemoc Phossy jaw – fosforovou nekrózu čelisti, při níž se rozpadala a hnila dolní čelist plná abscesů a páchnoucího hnisu. Stávka žen vynesla tento problém na světlo, a to až na půdu britského parlamentu. Díky jejich úsilí došlo alespoň k dílčím úpravám chodu továrny ve prospěch dělníků a dělnic.
MDŽ však nepřipomíná jen bojovnice za lidská práva, ale i oběti nelidských podmínek, ve kterých byly ženy nuceny pracovat a žít. Velkou pozornost si vyžádalo jedno z největších průmyslových neštěstí ve státě New York, kdy při požáru špatně vybavené výškové budovy textilní továrny Triangle Shirtwaist uhořelo nebo zemřelo skokem z okna 146 obětí, převážně mladých žen. Výboru pro veřejnou bezpečnost, který vynikl hned poté a vedla jej žena, se podařilo prosadit několik zákonů ke zlepšení pracovních podmínek, bezpečnosti na pracovišti a omezení ženské a dětské práce.
Ženy se začaly ve svých protestech více prosazovat i jako politické aktivistky. 8. března 1913 propukly v celé Evropě pod taktovkou ženských organizací demonstrace na podporu a udržení míru. To se bohužel k jejich škodě nezdařilo, a tak je čekaly další těžké časy. Během první světové války se zapojily do boje proti nepříteli na všech frontách.
Známé jsou například tzv. kanárkové dívky, které plnily TNT do dělostřeleckých granátů. Trinitrotoluen je však vysoce jedovatý, barví položku na žluto a vlasy dozelena. To by se ještě dalo vydržet, a do určité míry by to mohlo být zábavná, ale už ne tak poškození jater, anémie nebo sterilita.
Další podobnou skupinou byly radiové dívky, které v továrně na hodinky používaly k jejich barvení světélkující látku s obsahem radia. Aby jejich milenci a muži měli na frontě přehled o čase i za tmy, nasazovaly nevědomky své životy tím, že pro přesnější nanesení látky formovaly štětec do špičky olizováním vlastním jazykem.
Podle vedení šlo o neškodnou látku, což se ukázalo jako velký omyl, když dívky začaly přicházet o čelisti, vlasy, kosti a umírat na rakovinu. Jedna z dívek se nedala, společnost zažalovala a soud vyhrála. Proces se stal ukázkovým v posuzování odpovědnosti zaměstnavatele za zdraví svých zaměstnanců. Došlo i na přiznání poměrně vysokého odškodného.
Není bez zajímavosti, že 23.2. 1917 demonstrovaly petrohradské ženy pod heslem Chléb a mír tak mocně, že týden poté byl donucen abdikovat ruský car a prozatímní vláda pro jistotu schválila i volební právo žen. Po první světové válce už bylo jasné, že s ženami je nutno počítat nejen jako s pracovní nýbrž také s politickou silou, která svým působením dokáže pohnout společnost o lidský krok dopředu. Nově vzniklé Československo šlo příkladem a dalo roku 1919 volební právo ženám jako jedna z prvních zemí.
Zdroj: www.internationalwomensday.com