Blíží se volby a s tím se stupňuje i napětí ve společnosti. Opět se do médií vrací témata jako boj s islamizací, záchrana “tradiční rodiny” a hrozba ztráty národní identity. Bohužel spousta z nás politikům skočí na lep… Jenže komu tím doopravdy prospějeme?
Úvodem bych rád podtrhnul, že mým záměrem není někoho přesvědčit k volbě konkrétní strany, ani shodit ty, kdo volí jinak než já. Nechci pohrdat lidmi, kteří mají odlišné politické názory, a věřím, že křesťan může s čistým svědomím volit různé politické strany.
Každý máme omezenou informovanost a omezené poznání. Čím ale zcela jistě pohrdám, jsou důvody a hodnoty, které se vydávají za křesťanské, ale jsou postavené na zlu, nenávisti a lži. Přál bych si, aby byl každý z nás schopen se podívat na své motivy, proč volíme danou stranu a co to o nás vypovídá.
Před několika dny mě vcelku šokoval rozhovor, který pro Parlamentní listy poskytl Josef Nerušil, pracovník pražského arcibiskupství, který kandiduje za SPD. Zejména na konci tohoto rozhovoru formuluje sled myšlenek, který se stává pastí pro řadu křesťanů, kteří chtějí volit stranu odrážející jejich hodnoty.
Pohrdám hodnotami, které se vydávají za křesťanské, ale ve skutečnosti jsou postavené na nenávisti a lži.
“Křesťané by neměli volit strany, které jsou v konfliktu s katolickou morálkou. To jsou především Piráti, usilující o eutanazii, implementaci genderové ideologie do našeho právního řádu, rozšíření práva na potrat, nebo islamizaci země,” prohlašuje Nerušil a pokračuje vysvětlením, že svou nominací za SPD chtěl dát křesťanům najevo, že “je to strana, která kope za jejich zájmy více, než kterákoliv jiná”.
Není hodnota jako hodnota
Ze zmíněného vyjádření vyplývá, že by křesťané neměli volit strany, které jsou v konfliktu s křesťanskou morálkou. Takže budeme volit vždy nejkonzervativnější stranu a tím nic nezkazíme. To zní logicky, ne? Bohužel až tak jednoduché to není. Za připomínku stojí, že ani Ježíš nebyl zrovna nejkonzervativnějším Židem své doby… Vždyť byl pravidelně duchovními kritizován za svou přílišnou otevřenost! A i mimo to se v logice pana Nerušila skrývá celá řada problémů.
On totiž každý člověk volí podle svých “dobrých hodnot”. Akorát výše vybrané morální hodnoty nejsou ty jediné a občas ani ty nejdůležitější. Co třeba hodnoty jako jsou pravda, rovnoprávnost všech lidí, finanční zajištění chudých, nesobeckost nebo solidarita? Jak často daný politik lže? Respektuje odlišné názory? Umí se omluvit? Budeme snad volit někoho, kdo lže, krade a chová se nenávistně, jen proto, že prosazuje “konzervativní” morální hodnoty? Slovy klasika: A komu tím prospějeme?
Ježíš nebyl zrovna nejkonzervativnějším Židem své doby…
Existují politici, kteří si spočítají, že zastávání tradičních hodnot jim získá statisíce hlasů (a miliony korun), aniž by sami s těmito hodnotami rezonovali. Zkrátka najdou téma, které lidé chtějí a pak ho jako zástupci lidu zastávají. Jedná se v podstatě o byznys, prostě reagují na poptávku.
Ano, existují křesťané přesvědčení o tom, že je dobré zvolit někoho, kdo bojuje za konzervativní hodnoty, přestože je vnitřně zkažený. Já ale k této skupině křesťanů nepatřím. Dobro vychází ze srdce člověka, a ne z programu, který napsal. Dlouhodobě nemůže obstát to, když někdo zastává hodnoty, ve které nevěří. Moc v kombinaci se slabým charakterem je recept na katastrofu.
Miluj bližního svého, ale vocaď pocaď
Další prvek, se kterým populisté rádi pracují, je ochrana “křesťanské” Evropy před cizáky z Afriky a Asie. Pomiňme teď absurdnost odvolávek sekulární společnosti na důležitost udržení evropských křesťanských hodnot a zůstaňme v našich řadách.
Křesťané byli v historii moc vděční za náboženskou svobodu. Pro sebe. Když ale mají najednou dostat náboženskou svobodu i jiná náboženství, jsme najednou pohoršeni. Samozřejmě, že moc rádi pošleme blahosklonně sto korun na misionáře v muslimských zemích, ale jakmile se muslimové objeví u nás, tak je konec světa.
Jako kdyby se průměrný muslim choval hůř než průměrný Čech. A to ani nemluvíme o tom, že i kdyby česká vláda islamizaci podporovala, tak těžko najdeme nějaké větší množství muslimů, kteří by k nám chtěli s tímto cílem imigrovat a islamizovat všechny „pokřešťanštělé“ Evropany.
Zahrát na správnou strunu
U řady křesťanů jsem si všiml, že jsou schopni hájit i očividné zlo, jakmile zahraje na jejich oblíbenou strunu. Pro některé je to podpora Izraele, pro jiné boj s islamizací Evropy, a pro další zase boj proti potratům nebo záchrana “tradiční” rodiny. Jakmile daný politik, lobbista, farář nebo aktivista danou hodnotu vysloví, má zaručený úspěch.
To jsme skutečně tak hloupí? Příkladem může být Donald Trump a další podobní státníci, kteří dobře věděli, že se mají před volbami pochvalně vyjádřit o Izraeli, protože jim to přinese spoustu křesťanských voličů. Ve skutečnosti jim je osobně toto téma nejspíš úplně ukradené. Přinejmenším jim na tom nezáleží více než jejich protikandidátům.
Dále, řada politiků horlivě brojí za tradiční rodinu, akorát že nikdy žádnou neměli a ani mít neplánují. Když už někomu například záleží na ochraně “tradiční” rodiny (nesmyslnost toho pojmu by bylo téma na jiný článek), tak ať volí toho, kdo tu hodnotu opravdu žije a něco pro ni obětuje. Ne toho, kdo o ní jen mluví.
Pokud občas čteme evangelia, tak vidíme, že Ježíš nikdy nemluvil o hodnotách, které by sám nežil. Nebyl to populista s hubou plnou keců a skutek utek. Právě naopak – nejdřív autenticky žil, pak o hodnotách mluvil a byl ochoten trpět pro pravdy, které hlásal.
Ježíšovy standardy jsou příliš vysoké na to, aby se vlezly do nějaké politické strany.
Za efektivitou výše zmíněných přístupů se často schovává prachobyčejný strach. Politické osobnosti ví, jak strachu lidí využít. Je to totiž skvělý krátkodobý motivátor. Ideálně vyvolaný pár měsíců před volbami.
Podle čeho tedy volit?
Kromě myšlenek výše, je zde je několik principů, podle kterých bych se rozhodoval při výběru:
- Dívat se na celé volební období. Dělat maximum pro to, aby moje volba nebyla nijak ovlivněná kvalitou předvolební kampaně. Samotnou kampaň při výběru kandidáta de facto ignorovat. Nevolíme PR agenturu, ale lidi, kteří kandidují.
- Snažme se taky dívat, jak se jednotliví politici i celé strany chovají ve vyhrocených situacích – k druhým stranám a taky jak reagují na urážky.
- Nevolit podle schopností, nýbrž podle charakteru vůdčích osobností. Lidé si rádi vybírají výrazné osobnosti, magory, psychopaty, anebo lidi jako jsou oni sami. Ale schopnosti bez charakteru mají vždy nakonec jen destruktivní účinek.
- Při rozhodování se dívat na statistiky, jak moc jsou poslanci dané strany přítomní ve sněmovně a jak často hlasují.
- Volit strany, které jsou opravdu demokratické, když už to o sobě tvrdí.
- Jako zástupce střední třídy opravdu nebudu volit stranu, která staví program na slibech, že budu mít více peněz a více prosperity. Nemůže být donekonečna pořád lépe – jsou období, kdy je potřeba utáhnout opasky a lidé musí být ochotni zvolit si i vládu, která bude šetřit. Více peněz po vládě nechci, a nechci vládu, která nezodpovědně rozdává z toho, co nemá.
- Nikdy nechci volit ze strachu. Jako křesťan nechci mít paralyzující strach z budoucnosti, z islamizace, z horší ekonomické situace, z očkování, ze ztráty “starých dobrých časů” ani z ničeho jiného, co život může přinést. Moje naděje nestojí na vládě, demokracii ani na materiálních jistotách. Nedělejme si iluze, politici nemají tak velký vliv na naše štěstí, jak si někdy myslíme.
Ježíš > politická strana
Křesťanství nemá za primární úkol bojovat kulturní války a přinést “křesťanskou morálku” do našich zákonů. Vyžadovat křesťanskou morálku po lidech, kteří v Boha nevěří, nakonec vždycky způsobilo, že jiné zásady naší křesťanské morálky kompromitujeme. Každému z nás totiž přirozeně záleží primárně na několika vybraných hodnotách, které považujeme za důležitější než ostatní.
Ježíšovy hodnoty a standardy jsou příliš vysoké na to, aby se vlezly do nějaké strany. Jeho cílem nikdy nebylo jaksi shora předělávat kulturu ve společnosti. Právě naopak. První církev to dělala zespoda. Pokojně, láskyplně a vytrvale.
Autor: Ondřej Szturc
Korektura: Sára Kolomazníková
Ježíš se do politiky vůbec nevměšoval.
Hlavním tématem jeho učení bylo Boží království- jediná skutečně spravedlivá vláda.
Proto by křesťané měli napodobovat jeho vzor a podporovat Boží království, ne lidské vlády.
Je Vám jedno, zda žijete v Severní Koreji nebo u zde? Ale důchodový systém, dobré zdravotnictví, klid bez pronásledování za své přesvědčení, svobodu cestovat, podnikat, vzdělání a budoucnost pro své děti křesťané asi chtějí že?
Pokud chtějí z liberální demokracie brát to dobré, musejí se alespoň minimálně snažit – to znamená sledovat politické dění, orientovat se, poznat populistické lháře, mafiány a proruské agenty s pusou plnou “ochrany rodiny a hodnot” od slušných politiků, které zvolí. A chránit pomlouvané menšiny, hendikepované, pomáhat jim. Kolik křesťanů je podporuje? Každý je zodpovědný, kdo se jen tak “veze”, napomáhá zlu.
Státu nestačí odvádět daně, nevládne nám císař, je to náš zatím svobodný stát. A nemusí to tak zůstat, stačí lenost těch, kdo se starají jen o to své zájmy (včetně víry).
Ježíše mnozí považovali za toho, kdo se zbraní v ruce porazí císaře – a on jen odpověděl, že toto není jeho úkol.
Pravda je taková, že první křesťané očekávali vládu Božího království a do politiky se vůbec nevměšovali.
A to byli lidé, vyučeni samotným Kristem a apoštoly.