Příspěvky podle tagů
456 příspěvků
Sen, který jsme si dlouho jen šeptem vyprávěli, jsme si konečně splnili. Nešlo o nic velkého – jen o jízdu na koloběžkách známou lesní cestou. A přece v tom bylo…
Sdílet
Neumím jen tak stát a nic nedělat. V předsíni jsem měla chvíli času, ale klid mi byl cizí. Jako bych musela každou volnou vteřinu zaplnit – činností, úkolem, „užitečností“. Až…
Sdílet
Boty mohou v životě hodně znamenat. Dědeček je během druhé světové války ztratil při útěku z bombardované továrny – a paradoxně mu to zachránilo život. Jeho příběh o odvaze, vnitřní…
Sdílet
Měl bych druhé povzbuzovat, ale sám sotva stojím. Poslední týdny byly náročné – fyzicky i duševně. Všechno se sešlo najednou a já najednou nemám z čeho brát. Přesto nechci ztratit…
Sdílet
Ne moc často, ale někdy přece se mi podaří zlákat mého muže k procházce do města. Nechodí tam rád. Dnes jsem ale potřebovala udělat pořádný nákup zeleniny na trhu a…
Sdílet
Jak poznáte, že přátelství je opravdové? Třeba tak, že po šesti letech stačí pár minut a konverzace plyne, jako byste se viděli včera. Autorka se v osobní reflexi vrací k…
Sdílet
Letos mě narozeniny nezaskočily. Místo rozpaků mám totiž připravený seznam roztomilostí, které vlastně vůbec nepotřebuju — ale přesně proto by mi udělaly radost. Od měděné konvičky po zlatou tašku. Jsou…
Sdílet
Byl to obyčejný letní den u vody, obloha plná mraků a vlaštovek. A mezi tím i čáry od letadel – které pro někoho znamenají nebe, pro jiného hrozbu. Co všechno…
Sdílet
Někdy stačí jediná věta, aby člověk začal snít. A někdy stačí jen tři dny čekání, aby se z obyčejného týdne stal malý svátek. V příběhu o překvapení, které skrývá víc…
Sdílet
Na jednom břehu stojí kamenný kostelík, který přežil staletí i stoletou vodu. Na druhém betonové bunkry, určené pro svět po katastrofě. Cestou mezi nimi přemýšlím, co vlastně chceme svým potomkům…
Sdílet









