Zdá se, že ústupem jedné z mnoha vln pandemie a s tím spojenými opatřeními, se daří společnost vracet do „normálu“. Přichází tak čas k návratu na pravidelné církevní bohoslužby. Opět přichází chvíle, kdy se v kostelích či modlitebnách setkáváme a můžeme tak svou víru prožívat komunitním způsobem. Rádi bychom vám, našim čtenářům, na pravidelné bázi přinesli pár tipů k četbě starších článků, které časem neztratily na hodnotě, spíše naopak. Do čtení se tak můžete pustit nejen ve chvílích, kdy máte v kostelní lavici tendenci sáhnout po mobilním telefonu a zkontrolovat novinky na sociálních sítích. Jelikož jsme se tematicky tento týden věnovali době covidové, vybral jsem pro vás v dnešním Čtení pod lavici následující text Marka Orko Váchy, rozhovor s Tomášem Samiecem a Kristýnu Pileckou.
Požehnanou neděli a obohacující čtení přeje šéfredaktor Vašek Radoš.
„Co dřív byla pro někoho legrace, pro někoho důvod psát rozhořčené sloupky a pro tři sta tisíc z nás důvodem se sejít na Letné, v době krize stojí lidské životy,“ píše kněz a vědec Marek Orko Vácha vyzývá k osobní zodpovědnosti a angažovanosti. Naděje nikdy nebylo mnoho, ale naštěstí umírá poslední.
Rozhovor s Tomášem Samiecem o sociálních sítích a virtuálním oceánu, do kterého jsme byli doslova vhozeni a museli jsme se v něm naučit plavat. „Já bych řekl, že v téhle době si lidé více kladou otázku po smyslu. Bohužel nám teď hodně lidí umírá. Docela dost rodin je zasaženo nečekaným odchodem blízkých. Spousta lidí se ptá naprosto legitimní, ale nezodpověditelnou otázkou proč? Pro zrovna já? A to jsou otázky, které bez zodpovězení nedají člověku pokoj.“
„V napětí mezi životem a smrtí může nemoc podněcovat k větší pozornosti a vnímavosti vztahu k sobě i k druhým,“ píše Kristýna Pilecká, umělkyně a teoložka. Článek mimo jiné rozebírá mezilidský dotyk, který se ve světle pandemie a aktuálních vědeckých poznatků jeví jako klíčová součást lidského vývoje a nezbytná podmínka naší spokojenosti. „V současné pandemické době se hmat stal prostředkem „nečistým“ a život téměř ohrožujícím. A přitom je zřejmé, že bez vědomého prožívání tělesnosti by bylo naše lidství necelé, frustrované, živořící.“
Autor: Václav Radoš
Foto: Václav Radoš