Od „sametové totality“ k totalitě předsudků: Kritika nepochopení svobody

Článek evangelického pastora Marka Říčana Sametová totalita je pokusem o obhajobu svobody projevu, která však selhává ve chvíli, kdy autor zraňuje ty, o nichž píše – lidi s odlišnou sexuální orientací. Namísto teologické hloubky a etické reflexe přináší text moralistické soudy a neporozumění základním hodnotám křesťanské antropologie. Říčanova kritika není obranou svobody, ale spíše dokladem přetrvávajících předsudků a neschopnosti vést skutečný dialog.

Článek teologa a pastora Marka Říčana Sametová totalita, který vyšel v listopadovém čísle časopisu Přítel vydávaném Slezskou církví evangelickou a.v., je bohužel příkladem hlubokého neporozumění osudům lidí s odlišnou sexuální orientací. Autor se pokouší o teologickou reflexi svobody slova a vyjadřování, ale užívá nepřesné a zavádějící pojmy. Termín „homoerotika“, který Říčan zmiňuje, patří spíše do oblasti umění a lidských fantazií, nikoli do vážné debaty o homosexualitě, bisexualitě či transgenderových otázkách. Tím se autor od začátku diskvalifikuje z věcné a seriózní diskuse.

Svévolné zaměňování pojmů a útočný tón, s jakým Říčan na menšiny nahlíží, možná projdou u laického publika nebo v hospodské debatě, kde si podobné názory mohou získat potlesk. Avšak u křesťanského pastora, který by měl usilovat o porozumění, empatii a hlubší etickou reflexi, je takový přístup naprosto nepřijatelný.

Svoboda a “nebezpečí” extrémních názorů

Říčan ve svém textu staví státní svátek 17. listopadu – Den boje za svobodu a demokracii – do kontextu své domněnky, že svoboda projevu je dnes omezena. Tvrdí, že lidé nemohou svobodně vyjadřovat své názory, zejména ty, které jsou nepřátelské vůči menšinám nebo jinak odlišným lidem. Svůj pohled opírá o tvrzení, že takové názory mohou vést k profesním či společenským postihům.

Zmiňuje například případ Rocca Buttiglioneho, italského politika, který byl v roce 2004 odmítnut na pozici eurokomisaře kvůli svým konzervativním názorům na homosexualitu. Říčan tento příběh vykresluje jako příklad “nesvobody”, aniž by vzal v potaz, že Buttiglione byl odmítnut především kvůli své neschopnosti odlišit osobní náboženské přesvědčení od sekulárních požadavků na výkon veřejné funkce. Jeho přílišná fixace na morální odsuzování homosexuality zastiňovala klíčové problémy, které by měl eurokomisař řešit.

Tento případ, stejně jako Říčanovy argumenty, nevypovídá o nedostatku svobody, ale spíše o neochotě pochopit, že svoboda projevu není absolutní. Každá společnost staví hranice tam, kde názory poškozují druhé – ať už jde o zjevné útoky, nebo o neustálé marginalizování určitých skupin.

Redukování člověka na sexualitu

Říčanův pohled na homosexualitu je jednostranný a zjednodušující. Homosexuála prezentuje jako člověka posedlého sexem, jehož identita se točí výhradně kolem požadavků na sexuální práva. Takové redukování je nejen zraňující, ale zcela odporuje křesťanskému pohledu na člověka jako na bytost plnou duchovní a morální důstojnosti.

Říčan se soustředí na to, co vnímá jako „hřích“, a ignoruje mnohem naléhavější problémy, které například papež František označuje za „hříchy do nebe volající“. Patří mezi ně chudoba, násilí, ničení přírody a vylučování lidí, kteří se nevejdou do úzkých kategorií „správného“ života. Tím, že Říčan spojuje homosexualitu s „nestandardní erotickou orientací“ a zpochybňuje její morální legitimitu, staví tyto lidi mimo okruh Boží lásky – což je teologicky i eticky neobhajitelné.

„Nestandardní erotická orientace“ – co tím myslíte?

Hrubost některých výrazů v Říčanově textu je šokující. Když píše o lidech s „nestandardní erotickou orientací“, vzniká otázka: koho tím má na mysli? Jaký smysl má tento výraz kromě toho, že stigmatizuje a dehumanizuje? Spojovat sexuální menšiny s politickými a kulturními právy regionálních menšin, jako jsou Poláci na Těšínsku, je argumentačně i morálně pokřivené.

Jednou provždy je třeba říci: pohled na lidi „od pasu dolů“ – tedy redukce člověka na jeho sexualitu – je zlovolný, nebezpečný a hluboce neetický. Tento přístup nejenže neodráží křesťanské hodnoty, ale odporuje základním principům lidské důstojnosti.

Nejde o „sametovou totalitu“, ale o totalitu uvnitř člověka

Říčanova kritika nespočívá v obraně svobody, ale v obraně práva odsuzovat a marginalizovat. To, co označuje za „sametovou totalitu“, je ve skutečnosti hluboké nepochopení současného společenského uspořádání. Nežijeme v totalitě, ale ve svobodné společnosti, která se snaží hledat rovnováhu mezi svobodou projevu a ochranou důstojnosti druhých.

Fatální nedostatek jeho argumentace spočívá v tom, že nepochopil, že svoboda projevu není bezbřehým právem ubližovat druhým. Ten, kdo bude nadále šermovat pojmy jako „homoerotika“ nebo „nestandardní orientace“, se z diskuse vyloučí sám. Pokud Říčan skutečně chce být hlasem svobody a dialogu, měl by začít tím, že přestane používat řeč, která zraňuje a staví bariéry tam, kde by měl být most.

Co je vaším cílem, pane Říčane?

Pane Říčane, váš text neoslovuje ani odborníky, ani věřící, kteří hledají smysl v dnešním světě. Zraňuje lidi, aniž byste musel. Jaké jsou vaše motivy? Co vás nutí vybírat si lidi s jinou sexuální orientací za svůj terč? Je to opravdu otázka víry, nebo jen hlubokých předsudků, které nemají místo v otevřeném a soucitném křesťanství?