Benjamin Franklin a další vtipkovali, že „nic není jisté, jen smrt a daně“. A přesto, i když víme, že obojí přichází – a smrt určitě – mnozí z nás tráví více času přemýšlením o daních než o smrti.
Většina lidí nebude číst knihu s názvem O smrti (On Death), dokud nebude čelit krizi. Ale nebylo by lepší být připraven na to, o čem víme, že přijde? Na zúčtování daně se připravujeme každý rok, ale připravili jsme se na moment, kdy náš blízký dostane zdrcující diagnózu, změny, které končí chaosem sirén a bílých plachet, nebo tragédií v domě našeho souseda?
Existuje jen málo témat, která jsou naléhavější, a kniha Tima Kellera On Death může být jen uvedením do tématu, kterým se potřebujeme zabývat. Kniha, za kterou stojí Kellerovy bohaté čtenářské a pastorační zkušenosti, je jemným úvodem o tématu smrti, který je zaměřen na křesťany i nevěřící. Je napsána způsobem, který může utěšit a usvědčit křesťany a také oslovit publikum, které ještě nenašlo naději v Kristu. Zejména křesťanům může Keller pomoci lépe žít jako „truchlící, ale stále se radující“ (2K 6:10).
Měli bychom truchlit, ale měli bychom mít naději; měli bychom se probrat ze svého popírání a objevit zdroj klidu, který nás neopustí; a nakonec bychom se měli smát a zpívat.
Strach z vlastní smrti
Rozsah této knihy, která má jen o něco více než 100 stran, z ní činí stravitelné uchopení složitého tématu. Je rozdělena na dvě části, přičemž se nejprve zaměřuje na to, čeho se bojíme v souvislosti se smrtí, a pak nás nasměruje k jedinečné naději, kterou nabízí Kristova porážka smrti. Nesmí chybět ani příloha. Tam Kellerovi (Tim připisuje zásluhu své manželce Kathy jako spoluautorovi) nabízejí dvě sedmidenní série zamyšlení – jednu pro umírající a jednu pro ty, kteří někoho ztratili.
Keller poukazuje na čtyři důvody, proč má naše společnost strach ze smrti. Oprávněně poukazuje na strach, který pramení z přílišné medikalizace smrti, z čehož vyplývá skrytost smrti v moderní společnosti. Zbývající důvody přinášejí užitečné zpytování srdce, a nutí nás klást si otázky: Jak jsou ovlivněny mé pocity ohledně smrti hodnotou, kterou naše kultura připisuje blahobytu a tomuto světu? Propadli jsme pokušením naší doby?
Snad nejdojímavěji Keller poukazuje na to, že mnozí se obávají smrti kvůli tomu, že západní kultura má ochuzený rámec k tomu, abychom se dokázali vypořádat s našimi poklesky. „Ve svých srdcích víme… že Bůh je náš Stvořitel a ten, kdo si zaslouží naše uctívání a poslušnost,“ píše, „ale toto poznání jsme potlačili (Řím 1:18)… Smrt však činí naši vinu a nespokojenost s sebou mnohem vědomější. (24) V mnoha ohledech nemá naše kultura prostor pro pokání a milost. Kde mohou lidé najít naději, že jejich křivdy nepovedou po smrti k utrpení?
Víra v Krista, víme, nabízí právě takovou naději. A to je místo, kde On Death vyniká tím, že přesahuje hranice křesťanského publika – ukazuje, že Ježíš je ještě lepší, a možná o to víc, když je konfrontován se smrtí.
Tam, kde sekularismus nebo jiná světová náboženství mohou nabízet věčné štěstí založené na dobrém chování, Keller trvá na tom, že křesťanství nabízí něco mnohem pravdivějšího a krásnějšího: „Nenechá tě, abys čelil smrti sám tak, že si uchováš záznam svého života a budeš doufat, že to bude stačit.“ Místo toho ti dává šampiona, který porazil smrt, který ti odpustí a zakryje tě svou láskou“ (31). Jaká dobrá zpráva — pro nás a naše bližní!
Jak čelit smrti druhých
Kristova porážka smrti ovlivňuje nejen to, jak umíráme, ale také to, jak čelíme ztrátě jiných. Keller, který nás v epigrafu připravuje na scénu, používá slova Pavla z 1. Tesalonickým 4:13, aby povzbudil čtenáře, aby reagovali na smrt žalem i nadějí. Mnozí z nás citují tento verš, ale často je naší touhou minimalizovat smutek a snažit se rychle přejít od smutku k oslavě Kristova vítězství – dokonce i pohřby se stávají jednoduše „oslavami života“.
Mimo křesťanství jsou hnutí, která nabádají lidi, aby považovali smrt za neutrální, či dokonce za šanci stát se součástí něčeho většího, než jsme my (viz hnutí pozitivity smrti a trend eko-smrti). Kellerova otázka je ve světle těchto trendů výstižná: „Odpovídá takový pohled na smrt našim nejhlubším intuicím? (41). Pravdou je, že ne. Smrt není taková, jaká by měla být. Namísto povzbuzování ke stoicismu Keller správně uvádí, že „máme před sebou hodně pláče“ (43).
Zde je další otázka na zpytování srdce věřícího - nakolik dobře truchlíme? Jak dobře dovolujeme svým přátelům a bližním truchlit? Pro nevěřícího může být úlevou vědět, že lidská smrt není jen součástí koloběhu života, pohlcením vesmírem nebo kolektivní bytostí.
Ale ani Pavel, ani Keller neobhajují zoufalství. První Tesaloničanům nás vede k tomu, abychom měli naději; Keller vysvětluje, že naše křesťanská naděje je mezi jinými světonázory a náboženstvími „jedinečně mocná“ (50). Jaká to útěcha, kterou mohou tyto skutečnosti nabídnout věřícím i nevěřícím!
- Za prvé, křesťanská naděje je osobní. Smrt nás nezbaví naší individuality. Nejen to, ale naše vztahy s jinými Božími dětmi budou pokračovat i po naší smrti, nezkažené hříchem. Dovedete si představit krásu těchto vztahů?
- Za druhé, křesťanská naděje není jen duchovní, ale zahrnuje skutečné lidi, místa a věci. Dokonalá realita. Je úžasné, že „budeme jíst a pít se Synem člověka“ (55).
- Za třetí, křesťanská naděje maximalizuje radost, protože „budeme s ním v dokonalém společenství“ (57). Keller píše: „Když konečně uvidíte Boha vesmíru, jak se na vás s láskou dívá, způsobí vám to radost, která rozehraje všechny možnosti vaší duše a zažijete slavnou svobodu Božích dětí“ (65). Naše naděje je v radosti, která přesahuje naše představy.
- Konečně, křesťanská naděje je jistá. Na rozdíl od jiných náboženství se „nestaráme o to, zda jsme byli dost dobří na to, abychom šli k Bohu, když zemřeme“ (67). Když nás smrt zbaví všeho ostatního, není větší naděje.
Vonné soli
Keller povzbuzuje své čtenáře tím, že smrt by měla fungovat jako vonné soli, když „vám říká, že vše v životě je dočasné kromě jeho lásky“. Ať už s vírou v Krista nebo bez ní, všichni budeme čelit smrti. Ale chvála Bohu, nad křesťanem nemá konečnou moc. „Měli bychom truchlit, ale měli bychom mít naději; měli bychom se probrat ze svého popírání a objevit zdroj klidu, který nás neopustí; a nakonec bychom se měli smát a zpívat“ (71).
On Death je úžasný zdroj, který pomáhá věřícím – i nevěřícím – udělat právě toto: přejít přes strach, vstoupit do smutku a najít na konci hlubokou radost.
Timothy Keller (1950-2023), zvaný také Tim Keller byl známý evangelikální pastor Presbyterian Church of America v USA, řečník a spisovatel. Narodil se a vyrostl v Pensylvánii, magisterská studia teologie absolvoval na Gordon-Conwell Seminary v Bostonu a dva doktoráty získal na Westminster Theological Seminary ve Filadelfii.
Zdroj: On Death, Timothy Keller
Autorka: Jamie Carlson
Články o Kellerovi: Timothy Keller a jeho odkaz, 50 citátov Tima Kellera (1950-2023)
Další recenze na knihy Kellera na našem webu: Skrytý význam Vianoc, Modlitba
