Multikulturní svět? Křesťanství ho ztělesňuje víc než cokoli jiného

Jedno z PF, které na mě letos vyskočilo, zmiňovalo „vánoční stromečky, betlémy, tradice a pomatené ideology, kteří se snaží zlikvidovat vše, co odporuje vizi hyperkorektního multikulturního světa“. Není ale právě betlémský příběh samotný nejlepším odrazem spojení různých kultur?

Vánoce jsou svátky klidu a míru. Je to období, kdy spousta z nás žije v záplavě vánočních přáníček a péefek. Většinou lidé, kteří za přáníčky stojí, přejí to samé. Dostalo se ke mně ale jedno, u kterého mi ztuhl úsměv na rtech a donutil mě se zamyslet nad tím, jak vnímám tu všem známou betlémskou scenérii s narozeným Spasitelem a co je vlastně pro mě na ní tak kouzelného a nadějeplného.

Jako student médií a komunikace mám ve zvyku sledovat dění a názory ve společnosti prostřednictvím zpravodajských webů a sociálních sítí, což zahrnuje široké spektrum stránek a médií od konzervativních po liberální. A i tentokrát na mě na jedné ze stránek s konzervativnějším obsahem vyskočilo vánoční přání. To je milé, pomyslel jsem si s úsměvem na rtech. Úsměv mi ale pomalu začal na tváři tuhnout jako vosk z právě sfouknuté poslední svíčky na adventním věnci. Přání, které má být nositelem radosti a přinášet druhým naději a pokoj, zmiňovalo vánoční stromečky, betlémy, tradice a „pomatené ideology, kteří se snaží zlikvidovat vše, co odporuje vizi hyperkorektního multikulturního světa“. Další přilévání oleje do ohně kulturních válek? Na Vánoce? Jako vážně?

V mé fantazii se jako blesk z čistého nebe vynořila malá stáj. Jesličky plné sena a na nich leží malé nemluvně. Spasitel. Boží Syn. Okolo něj starostliví rodiče – Marie a Josef, kteří přišli do Betléma kvůli sčítání lidu a kteří jinde nenašli místo. Za nimi oslík a volek, kteří se snaží alespoň trochu zahřát svým vlastním teplem tyto unavené pocestné s malým dítětem. Kolem pobíhají se svými ovečkami pastýři, kteří dostali zprávu od andělů a přišli se poklonit malému Ježíškovi.

Nesmíme zapomenout ani na Tři krále, kteří putovali za betlémskou hvězdou, aby vzdali hold novorozenému Králi. Ať už pocházíme z jakékoliv země a kultury, nepochybně si každý tuto situaci představí plnou barev, vůní, chutí, pocitů... Pokud si mám představit nějakou multikulturní situaci v Bibli, bude to právě tento okamžik zrození Krále. Propojení lidství a božství, pozemství a duchovna, chudoby i bohatství, prolnutí několika kultur, bourání stereotypů.

A vlastně i samotná představa křesťanského nebe. Není křesťanské pojetí nebe také svým způsobem multikulturní? Když Bůh stvořil svět a každého člověka stvořil podle svého obrazu, znamená to, že každý jsme jen malý střípek obrovské mozaiky, která vytvoří jeden kompletní obraz až jednou na věčnosti. Věřím, že tento obraz nebude vytvořený jen z čistě jednobarevných sklíček, ale že tento obraz bude pestrý a každý člověk bude mít své specifické místo. Věřím, že tento obraz bude multikulturní a že bude nádherný a přesně takový, jaký si jej Bůh přál.