Papež vybral nečekané kardinály, je mezi nimi zástupce Ukrajiny i zastánce migrantů

Když si Mykola Byčok, biskup eparchie sv. Petra a Pavla v Melbourne, po večeři konané při své návštěvě farnosti v Brisbane zapnul mobil, nestačil se divit. Myslel si, že si z něj někdo vystřelil. Pípala mu jedna zpráva za druhou. Všechny s gratulací ke jmenování kardinálem. 

Ve svých 44 letech je na církevní poměry ve funkci kardinála mladíkem, navíc spravujícím sice rozsáhlou diecézi zahrnující Austrálii, Nový Zéland a Oceánii, ale početně zastoupenou asi 36 tisíci katolíky. Když se s touto nominací začal sžívat, přiznal, že si uvědomuje, jak velkou zodpovědnost mu papež svěřil. Věří, že z pozice kardinála bude mít více příležitostí kontaktovat papeže a hovořit s ním o situaci na Ukrajině.

Byčok deklaruje, že hodlá i nadále informovat svět o utrpení ukrajinského lidu, stejně jako činil dosud. Byť nyní působí na obrácené straně Zeměkoule, velmi dobře zná situaci ve své domovině. Narodil se v Ternopilu, v západní části Ukrajiny. Po vypuknutí války nabízel svým rodičům odjezd, oni však odmítli, nechtěli opustit místa, kde prožili celý život a kde žijí i jejich blízcí. Naštěstí v této části Ukrajiny je situace přece jen o něco bezpečnější. 

Putin jako Herodes dneška

V minulosti Byčok hovořil velmi otevřeně o válce a ostře kritizoval ruského prezidenta. Před dvěma lety v dopise zaslaném duchovním a věřícím při příležitosti Dne Austrálie přirovnal Vladimira Putina k dnešnímu Herodovi, jehož touha po moci a hegemonii ohrožuje pouť Ukrajiny ze strachu z totalitní minulosti ke svobodě a k důstojnosti. Necelý měsíc před zahájením otevřené války Byčok pod vlivem stále rostoucích obav z ruských vojsk shromážděných u hranic s Ukrajinou psal sžíravě prorocká slova: „Objevuje se Herodes, vražedný tyran toužící po hegemonii... Svaté Dítě, které přináší spásu všem, bylo hrozbou pro tyrana pateticky lpícího na své vlastní důležitosti.“

Opakovaně také při různých příležitostech připomíná, že válka nezačala 24. února 2022, ale v roce 2014 s ruskou invazí na Donbas a okupací Krymu. Od té doby žije ukrajinská společnost v nejistotě a obavách z budoucnosti. V období od invaze na Donbas do začátku války zahynulo více než 14 tisíc lidí, včetně dětí, zhruba jeden a půl milionu obyvatel bylo vnitřně vysídleno a další sta tisíce strádaly poblíž tehdejší frontové linie. Byčok opakovaně upozorňuje také na vliv ruských dezinformací a propagandy pokřivujících společenskou debatu. Připomíná utrpení ukrajinského lidu a prosí o modlitby a také o humanitární pomoc.

Tři měsíce po ruském vpádu na Ukrajinu v rozhovoru pro časopis Crux vysvětloval, že papež František se snaží být poslem míru, a proto vyšel i za obvyklá diplomatická pravidla a osobně navštívil ruskou ambasádu. Neváhal však současně upozornit, jak obtížné a problematické poselství představovala pro Ukrajince velkopáteční křížová cesta, kdy kříž nesly společně Ukrajinka a Ruska. Byčok doslova prohlásil, že to bylo stupidní, byť si je vědom, že program byl možná připraven už před začátkem války. 

Být člověkem

Byčok rozpoznal své povolání k duchovní službě v 15 letech, v dalším rozlišování jeho duchovní cesty mu pomohli redemptoristé spravující farnost, kde se tehdy pravidelně zúčastňoval bohoslužeb. Později s nimi jezdil na misie a duchovní cvičení a stal se jedním z nich. Vzpomíná na výjimečnou osobnost kardinála Lubomyra Husara, jeho skromnost a přístupnost. Ve své kardinálské službě by se rád inspiroval slovy právě tohoto kardinála: „Mým životním snem je být člověkem, ale i když si nejsem stoprocentně jistý, co to znamená být člověkem, přesto stále zůstává mým snem a vroucím přáním být dobrým, normálním člověkem.“ 

Papež svou volbou opět ukázal, že nevybírá kardinály podle zažitých pravidel. Sice opakovaně zmiňuje trpící Ukrajinu, nepovolal však mezi kardinály arcibiskupa Svjatoslava Ševčuka, hlavu ukrajinské řeckokatolické církve, kterému je Byčok podřízený. Z tohoto důvodu se ozvaly hlasy poukazující na kontroverzi tohoto jmenování a na vznik možného napětí mezi Ševčukem a jeho podřízeným, který ale současně bude mít jako kardinál k papeži blíž. Byčok se však podle pozorovatelů těší pověsti pokorného, neambiciózního muže, teologicky blízkého Ševčukovi. V rozhovoru pro vatikánská média vysvětluje, že na Krista můžeme nejlépe ukázat tím, že v našem osobním životě jsme blízko k lidem, a to zvláště k těm, kteří jsou opuštěni a marginalizováni.

Překvapeni byli nejspíš i australští biskupové, protože v současnosti tento kontinent žádného kardinála nemá (Nový Zéland s kardinálem Dewem není geograficky součástí australského kontinentu). Spekulovalo se také o tom, že by se kardinálem mohl stát sydneyský arcibiskup Anthony Fisher. 

44 až 99

Slavnostní jmenování 21 nových kardinálů ve věkovém rozpětí od 44letého Byčoka po 99letého arcibiskupa Angela Archebiho proběhne 7. prosince, v den předcházející slavnosti Neposkvrněného početí Panny Marie. Mezi nimi stojí za povšimnutí i další evropský zástupce, a to etnický Maďar Ladislav Nemet, arcibiskup bělehradský, který je znám hájením práv migrantů, podobně jako teolog Fabio Baggio z Dikasteria pro službu integrálnímu lidskému rozvoji. Indonéský františkánský biskup Paskalis Bruno Syukur následně překvapivě oznámil, že jeho přáním je dále růst v kněžském životě, ve službě církvi a Božímu lidu, a z tohoto důvodů rezignuje na přijetí kardinálské hodnosti. 

Papež poté oznámil, že doplňuje sbor o neapolského arcibiskupa Domenica Battagliu, známého více jako „don Mimmo“ (neformální varianta jména Domenico), pro jeho blízkost zvláště lidem na okraji společnosti. V minulosti sloužil jako „pouliční kněz“ a věnoval se též drogově závislým. Po jmenování neapolským arcibiskupem se ve svém poselství představil „jako bratr, který jde mezi bratry“. Noví kardinálové pocházejí z 18 různých zemí, a reprezentují tak záměr papeže Františka, který zdůrazňuje univerzální povahu církve hlásající milosrdnou Boží lásku všem lidem na zemi.