Chodit pravidelně v neděli na bohoslužby je pro mnohé křesťany normální. Nicméně… někdy tam nejdeme, někdy chodíme jen občas a může se stát, že přestaneme chodit úplně. Položila jsem na Facebooku otázku: „Proč (už) nechodím do kostela?“ a během několika dní se sešlo bezmála půl stovky odpovědí. Díky za ně.
Faktorů, které ovlivňují naše nedělní rozhodování, je mnoho. Pro ilustraci tématu a pro zamyšlení sdílím některé z odpovědí:
- Proč v neděli ráno?! Proč nejsou bohoslužby večer?
- Odjíždíme na víkendy mimo domov, na chaty a chalupy.
- Děti mají přes týden tréninky a o víkendech zápasy.
- Manžel je ateista a v neděli chce jiný program. Já jsem po celém pracovním týdnu unavena a potřebuji si odpočinout.
- Cítím v kostele rozpor ve slovech lidí, v tom, co je na odiv, a v jejich soukromém životě.
- Nemám v bohoslužbách prostor pro svoji zbožnost.
- Kázání mě neoslovuje, jsou to jen řeči.
- Menší nebo dospívající děti nechtějí jít, je to pro mě těžké je přemlouvat.
- Nechce se mi mezi lidi. Bojím se otázek na nemoc, rodinu, práci.
- Potřebuji mít svobodu prostě nejít.
- Líp se mi věří a modlí třeba na procházce v lese.
Evangelické bohoslužby mají obvykle jako své centrum kázání. Někdo ale potřebuje více ticha, hudby, času pro meditaci. „Bohoslužby jsou pro mne příliš rychlá jízda krajinou duchovního života.“ Některé důvody souvisejí s bolestnou zkušeností, s krizí víry. Farář Pavel Klinecký na moji otázku odpověděl vzpomínkou na jeden telefonický rozhovor z osmdesátých let: „Pane faráři, já vám to teda povím. Poznal jsem, že Bůh není nebo není spravedlivý. Měl jsem manželku, byli jsme spolu desítky let, měli se rádi. Byla milá, laskavá, k lidem se vždy chovala hezky. Pak onemocněla. Jako evangelík jsem se modlil, prosil Boha o její uzdravení. Přesto před měsícem umřela. Už chápete, proč už nepřijdu do kostela?“
Jaký vliv má a bude mít na naše chození do kostela pandemie covidu, ještě uvidíme. Možná zlenivíme a dál budeme sledovat internet, případně nic, leckdo se ale bude o to více těšit na opravdová setkání. I přesto nebo právě proto, že k „chození do kostela“ patří nastavit si v neděli budík, umýt se, ustrojit, připravit děti, vydat se na cestu a pak mluvit s lidmi… Bohoslužby přece nejsou jen program, který pro mě někdo chystá a je jedno, jestli zrovna přijdu, nebo ne.
V rodinách, kde jsou partneři různých vyznání, je někdy složité rozhodnutí, kam budou chodit. Střídavě do dvou kostelů, nebo všichni jen do jednoho, nebo každý do toho svého, nebo vlastně raději nikam? Ekumenické manželství může být velké obohacení, ale může být také zdrojem neshod nebo rozhodnutí, že kostel ze života raději vypustíme. Podobně to může být v případě, že je z církve jen jeden z partnerů. Zde je vzájemná tolerance a snaha druhého pochopit ještě důležitější. A je dobré o tom mluvit ještě před svatbou.
Vstát v neděli ráno a jít do kostela? Hodně z nás to tak dělá, protože „do kostela se chodí“, takoví lidé nepřemýšlejí každou neděli znovu, zda dnes ano, či ne. Pokud to ale pro člověka vedle nás tak samozřejmé není, je třeba o věci více přemýšlet, mluvit, snažit se o vzájemné porozumění, pokusit se za sebe jako věřícího pojmenovat, proč je chození do kostela (pro mě) důležité, proč bych tam s sebou rád bral i děti. A když děti už nebudou úplně malé, rozhovory o kostele a nedělním ránu by měly pokračovat s nimi.
Je dobře, když se v kostele „cítíme dobře“, je to „to naše“. Zároveň je ale třeba přemýšlet a mluvit o bohoslužbách s ohledem na lidi „zvenčí“. Jsou bohoslužby otevřeny i nově příchozím? Jsme srozumitelní? Mají naše kostely nějaká „nízkoprahová dvířka“? Mám odvahu sem pozvat nevěřící kamarádku nebo partnery svých dospělých dětí?
Nedávno se na pražské „všeliké mládeži“ (pravidelná setkání seniorátní mládeže) hrála „evangelická varianta hry země – město“. Jedna z otázek, na kterou měli účastníci co nejrychleji najít odpověď od daného písmene abecedy, byla „výmluva, proč nemůžu jít do kostela“. Zkuste si to probrat podle abecedy sami za sebe.
Autor: Lenka Ridzoňová
Zdroj: Český Bratr
Foto: unsplash/Thomas Vitali
Rodiče mi vyprávěli o náboženství a bohu samé krásné věci a život mě naučil,že to co říkali není pravda.Dám malý příklad přesvědčila jsem se , že bůh trestá dobré lidi a těm zlým nadržuje například proč spousta válečných zločinců se dožilo někte v Argentině spokojeného života a dožili se ve zdraví vysokého věku,např.Demjanuk na ukrajině vraždil matky s dětmi nad vykopanou jámou .Viděl to můj otec za války a pak se dozvěděl, že si žil spokojeně bez božího trestu a takových zločinců přežilo spouta,kde byl v té chvili bůh.Sám otec to nepochopil.Na to nexestuje odpověď byť sebelepší.
Podle Bible Bůh nebydlí v chrámech které lidé vystavěli, člověk měl by být chrámem.
Kostel,mše a především zpěv, zpívaná mše,to dalo neděli ten sváteční punc. Pan farář nikdy neměl kázání dlouhé,natož pak nudné. Jenž – bejvávalo.
Dnes? Zpěv omezen, zpěváci nejsou, zpívají jen lidé ze zpěvníků, navíc písně, které ani neznají a nejsou melodické. Namísto vahran se k tomu drncá na kytaru … to člověk opravdu nemusí.
Mimochodem, kytarovu mši jsem slyšela několikrát a mohu říct, že byla krásná.
Ale drncat na kytaru jak nakráječ na knedlíky a neobtěžovat se ani zazpívat odpovídky knězi…no…
časy se mění.
Kde jsou ty časy, kdy kostelem přímo burácel Svatováclavský chorál nebo jiné stejně známé písně…v tom kostele mito chybí. A nejen proto, že děda byl varhaník a zažila jsem ještě i vánoční mše s kapelou a celým sborem zpěváků, o velikonocích zpívané pašije…byl v tom kus kumštu a to vše dokázali jen prostí vesničtí lidé.
Ze které komunistické příručky jsi to opsal? Jsou to jen staré vyčpělé fráze. O skutečném křesťanství, víře, dějinách ani současnosti zřejmě nevíš vůbec nic.
Bůh není církev
Do kostelů chodím vždy rád. Ehmm,tedy,do těch starých,krásných a inspirujících mou duši.Netoužím po mši ani po kázání farářů.Jsem totiž velmi citlivý na diktát někoho někomu.Toužím po atmosféře,po duchovní rovnováze,po nádherném pocitu z lidského umu těch dávno zesnulých mistrů svých řemesel.Dle mého názoru kostel není vhodné místo pro komunikaci se Stvořitelem.Nebývá v něm totiž dostatek klidu.
Bohužel za dost dlouhý život jsem poznala i tzv.”modlářky”, které sice chodily do kostela pravidelně jako do školy, ale jejich chování (pomluvy, závist, pomstychtivost) rozhodně o víře nesvědčilo.
Osobně ráda zajdu na mši, ale odrazuje mě mnohdy nejapné didaktické kázání.
Pak je člověk Bohu opravdu blíž při rozjímání třeba v klidu v lese.
Proč Vám to všechno píšu. Jediným člověk na tomto světě který je schopen zastavit Covid je křesťan. Člověk křesťanské víry jako jediný je schopen zachránit svět. Nikdo jiný to nedokáže.
Křesťan/katolík má pod palcem celý svět. Všichni ostatní jsou jenom loutky v jeho rukách. Víra není jen nějaká dávná historie ve starých knihách, je stále velmi ale velmi živá a stále vládne světu.
Takhle to je. Pokud někdo přestal chodit do kostela, možná je čas zase začít.
A nechavat si vymyvat mozek pohadkami a dohmaty …
Nevím, co je “dohmat”, patrně jste mínil DOGMA, ne?
Ahoj, při pandemii Covidu 19 spousta lidí odpadla/odešla od víry. Nedařilo se jim dobře, nevěděli proč a cítil se bezmocní a možná i zrazení. Mysleli, že Bůh je ochrání úplně před vším. Tak to ale není a ani to tak být nemá. Člověk se neustále učí a při tom učení dělá chyby ze kterých se poučí. Pokud by to tak nebylo nikam by se neposunul nic by se nenaučil, nic by nepochopil. Ale v některých případech došlo k pravému opaku a víra se naopak ještě posílila.
Je rozdíl jít do kostela a jít na bohoslužby,ste zranění lidé.
Kostel, mše, kázání, všechno mi to strašně chybí. Dávalo to řád mému životu. Ale od církevních restitucí do kostela v Čechách nemůžu. Zvedá se mi z pokrytectví církve žaludek.
Možná jsem pokrytec i já, protože kdykoli jsem pracovně v zahraničí (tak jednou ročně, obvykle v Rakousku), spěchám nejprve na mši a cítím tu doma neuvědomovanou žízeň, skoro bolest z postrádaného božího slova. Ale v ČR se už mše nikdy nezúčastním. Leda že by církev vrátila vše, co obdržela v rámci restitucí.
Jenže v Rakousky církvi majetky nebyly odebrány a tak mají prostředky na platy, údržbu i na charitativní činnost. Nedělní sbírky tam mají též
Kostel, mše ani kázání by Vám chybět nemuselo, kdybyste si uvědomil, že církev v restitucích dostala zpátky jen to, co jí bylo ukradeno komunistickým režimem. Nedostala zdaleka všechno a to, co získala, bylo zdevastované a často nepoužitelné pro setkávání věřících. Musela a dodnes musí investovat nemalé peníze do oprav všeho druhu.
Možná by se Vám ulevilo, kdybyste navštívil nějaký moderní kostel postavený v tomto století. Ten restituci zcela jistě nepodléhal, takže byste tam bez výčitek svědomí mohl uhasit svou žízeň po Božím slovu. Máte pravdu – jste pokrytec.
Přemýšlejte trochu, myslíte že církev získala veškerý majetek poctivě? Nebylo to spíše tak, že lidé byli nuceni odevzdávat tzv. desátky a ne vždy dobrovolně?
Když někoho z vás pozve na oslavu váš nejlepší přítel,určitě přijdete,i když je tam někdy někdo, koho příliš rádi nemáte.Ale z lásky a úcty k hostiteli pozváno přijměte,protože víte, žeu uděláte radost a i vy budete mít radost, protože ho máte rádi. Ježíš nás zve na nedělní slavnost. Půjdu, nepremyslim o tom. Tento čas mám vždy vyhrazený pro nejlepšího přítele. A vedu k tomu své děti. A pokud chci vice soukromi-vzdy s Ním můžu mluvit kdykoli jindy-rano, když vstávám ho prosím o Jeho ochranu,světlo při rozhodování, během dne, na procházce, když řídím auto i večer před usnutim-dekuji. Ježíš řekl Petrovi- “Ty jsi Petr, skála, a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocností ji nepřemohou.” Nehodnotte církev nebo souseda, co chodí či nechodí do kostela, ale sami sebe- Jak můžeš říct svému bratru: počkej, vytáhnu ti z oka třísku, když ve svém oku máš trám? První vytahni svůj tram a pak budeš dobře vidět, abys mohl svému bratru třísku vvytahnout.
Výborné sdílení, děkuji.
Začít u sebe, někdy je pro mě těžký tam být s jinými lidmi, plný kostel hřísniků, ale taky milovaných. A církev, když se nechá milovat, je jeden velký zázrak. Není bohatší parta.
Zkuste si představit, že vás na oslavu pozve váš nejlepší přítel a na pozvánku připíše: Moc se těším, až přijdeš na moji oslavu. Bude tam spousta skvělého jídla i pití, skvělá hudba a příjemná společnost. Ale jestli nepřijdeš, běda. Ztrácíš mé přátelství. A počítej s tím, že můj otec si to pak s tebou vyřídí. Považovali byste takového člověka za přítele? Přišli byste na jeho oslavu?
Církve jsou přímo zločinné organizace skutečných lumpů. Jsou to politické strany minulosti. Zvěrsva, který napáchaly jsou důkazem, že to co hlásají není pravda a že s Bohem nemají nic společného. Církevní učení je od základu zlo, koncentrované, stále více přitahující. Momentální hlava církve František je jiný, dobrý člověk, ale s tou zrůdou církví nemůže nic udělat. Je to nereformovatelné. Hinduismus je strašný v samé podstatě, Islám byl mírumilovný a co z něj udělali šílenci? Lidstvo mělo asi 3500 větších zaručeně pravých náboženství, nesnášejících cokoli než sebe. Prvotní smrtelný hřích a ochota zabít syna protože miluji Boha je sama podstata zla takového, že ten, kdo jej učí by neměl vyjít na světlo a mezi lidi.
Bůh doufám existuje, ale neexistuje lidská organizace, která by jej vyznávala. Nejblíž je Budhovo učení. Žijeme ve světě ovládaném zločinci
Až půjde do tuhého (dřív nebo později k tomu dojde) rád se pomodlíš:-)
Ona víra má mnoho podob : v Boha, své rodiče, své schopnosti, ve všeobecné dobro, v lásku… Tak nebuďte dogmatik!
Nabozenstvi je jen prostredek k ovladani masy lidi, o nic jineho nejde… je postaveno na lzi a pohadkach. Zrudnosti, ktete se dodnes pro viru v Boha deji, je ” do nebe volajici”. Pokud je Buh milujici a vse objimajici, vsemohouci a vsevedouci, jak se tvrdi v Bibli, tak pak je to nejvetsi pokrytec v cele galaxii.
Církev -to jsou lidé nikoliv andělé.. (Pokud někteří pastoři nežijí dle desatera, tak je to o ničem,,)
Potřebujeme Krista nikoliv církev,.!!!
ad pan Jiří:
-vlastní zkušenost,že při vycházení z kostela a nedání peněz do košíku seniorovi,nepodá vám ani ruku,jen za vložené peníze.:-)
A k té víře?
V bibli je psáno (Ježíš i ap.Pavel)-že Bůh vyslyší vaše prosby!Chacha…
K tomu mi sdělil pastor CB-“..vy si myslíte,že Bůh je nějaký dobrý dědeček,co vám bude plnit všechna vaše přání? “….
Dvě protestantské církve mě po zkušenostech zbavily veškeré víry a učinily mě agnostikem….
A mám klid,jen vzpomínám s nechutí na svoji důvěřivost….
Ostatně stačí projít Grano salis….hodně se tam dá pochopit…
Do kostela nechodím od základní školy a to v podstatě kvůli tomu,že tehdejší kostelník u dětí stál tak dlouho,dokud mu něco nedaly do kasičky.A koruna mu byla málo.
Pro mě v 8-mi letech byla koruna hodně moc.Rohlík stál 20 haléřů.
A proč nechodím do kostela nyní?
Kázání mi připadá příliš staromódní a navíc si raději na víru vzpomenu kdy já chci a kdy to potřebuji.
A dost mi vadí,jak se řada služebníků božích chová k malým dětem (nebudu upřesňovat).
A hodně mi vydí,když se v nějakém městě chci podívat do kostela a ono je zamčeno!!
A vidět kostel mohu jen přes mříže!
Přitom církve od státu dostaly miliardy a mnohdy neoprávěně.
To by myslím stačilo.
Byly doby, kdy bývaly kostely přes den otevřené a přístupné. I přesto, že zde byly k vidění cenné a umělecky ztvárněné obrazy a sochy s náboženskou tématikou. Pak ale nastalo období, kdy se tyto umělecké předměty začaly nenávratně ztrácet. A to i přesto, že mnohá tato umělecká díla získala status státem chráněné památky. Takže nezbývalo, než kostely uzamknout na dobu, kdy se zde nekonaly bohoslužby. Neboť z jakých prostředků byste chtěl hradit ostrahu? O této problematice toho vím docela dost, od dob, kdy jsem se stal důchodcem, začal jsem působit jako kostelník. Jenže člověk má i svůj soukromý život a své blízké, které by neměl zanedbávat a proto jsem této nové funkci nemohl věn ovat všechen svůj čas. Ale nabídl jsem možnost návštěvy a prohlídky kostela i s případným výkladem jeho historie.Kontakty jsou na webových stránkách farnosti Kunhuta nmnm.
třeba proto že nevěřím ve falešné bohy, a nepotřebuji nikam chodit. takže za mě je normální do kostela nechodit, a všem mají být mé důvody ukradené – nikdo nemá právo se mě ptát proč do kostela nechodím
víra je vysoce intimní věc a nikdo nemá právo ji u ostatních zjišťovat…