Ve veřejném prostoru se čím dál častěji objevují případy, kdy jsou zneužívány intimní fotografie žen nebo je s nimi obchodováno. Model, kdy muž rozhoduje a má fakticky mocenské postavení, zatímco žena poslouchá, ale utvrzuje oběti v nejistotě, zda se mohou bránit a zda na těchto činech nemají svůj podíl viny. Církev by tak měla začít sama u sebe a důrazně říci, že takové jednání v ní nemá místo a že oběti neférového jednání v ní vždycky najdou zastání.
Novinářka Apolena Rychlíková si původně myslela, že pátrá po internetových komunitách plných nenávistných výroků na adresu žen. Jenže čím hlouběji se nořila do uzavřených skupin na Discordu (komunitní sociální síť), tím děsivější obraz se před ní rýsoval. Místo prosté misogynie narazila na rozsáhlou síť obchodující s ukradenými intimními fotkami a videi. A nejen to. Objevila i mnohem temnější kouty internetu, kde se šířila deepfake videa, zmanipulované snímky, a dokonce i dětská pornografie.
Šest týdnů sledovala, jak tento nelegální obchod funguje. Bývalí partneři obětí, anonymní hackeři i další uživatelé sem nahrávali fotky, které neměly nikdy opustit soukromé galerie. Přístup do těchto uzavřených skupin měli jen ti, kteří platili nebo sami přispívali vlastním obsahem. Desetitisíce souborů s tvářemi žen, které neměly tušení, že se jejich těla stala komoditou.
Největší šok ale přišel ve chvíli, kdy zjistila, že nejde jen o snímky sdílené bez souhlasu. Na některých videích bylo vidět znásilnění. Ženy tam byly natáčeny bez vědomí, někdy dokonce donuceny k sexu. A takový obsah se mezi uživateli šířil neuvěřitelnou rychlostí.
Své poznatky Rychlíková zveřejnila na platformě Page Not Found, kde popsala nejen to, jak tyto komunity fungují, ale i jaké devastující dopady to má na oběti. Ukázala, že internet, který mnozí vítají jako prostor svobody, může být pro někoho pastí bez úniku.
Fenomén IBSA
To, co objevila, bohužel není ojedinělý případ. Podobné příběhy se neustále opakují pod hlavičkou fenoménu nazývaného „image-based sexual abuse“ (IBSA) – sexuální zneužívání prostřednictvím vizuálního obsahu. Jde o zveřejňování intimních fotek bez souhlasu, jejich vynucování, manipulaci skrze vyhrožování nebo dokonce sdílení zmanipulovaných snímků.
Co naopak zůstává opomíjeno, je profil pachatelů. Většinou jde o mladší muže. Motivace jsou různorodé – někdo chce sociální uznání, moc, sexuální uspokojení nebo pomstu. Výzkumy ukazují souvislost mezi IBSA a dalšími formami násilí, včetně domácího násilí a psychické manipulace.
Obzvláště děsivé je, že někteří z těchto pachatelů mají rysy tzv. „temné tetrády“ – psychopatie, machiavelismu, narcismu a sadismu. Jinými slovy: vědí, co dělají, chápou následky, ale buď je to nezajímá, nebo si to dokonce užívají.
Podobnost s církví čistě náhodná
Podobně jako digitální zneužívání intimity existuje i jiný, hluboce zakořeněný mocenský model, který znevýhodňuje ženy – patriarchální struktury v církvi. Po staletí v ní dominovali muži a ženy byly vedeny k tomu, aby se podřizovaly. Vést a rozhodovat – to byla role mužů. Starat se, pečovat, poslouchat – to zůstávalo na ženách. Tento model se nepředává jen v církvi, ale i v rodinách a celé společnosti. A má své důsledky.
Mnoho žen si tak není jistých svým právem bránit se, když jsou vystaveny manipulaci nebo násilí – ať už psychickému, fyzickému nebo sexuálnímu. Církev navíc má sklon podobné problémy zametat pod koberec. A tak se zneužívání děje dál, v tichosti, beze změny.
Rozbití těchto mocenských nerovností není jen otázkou práv žen. Je to krok ke spravedlivější společnosti, kde si všichni budou rovni. A hlavně: kde bude míň těch, kteří trpí. Jedním z hlavních způsobů, jak se církev může bránit sexismu a zastaralým genderovým rolím, je přestat si hrát na to, že rovnost mužů a žen je jen „moderní výmysl“. Nestačí o tom jenom hezky mluvit – je potřeba to reálně změnit.
Konec adorace starých struktur
To znamená nejen dát ženám prostor v duchovním vedení, ale hlavně přestat omlouvat staré struktury, kde mají muži hlavní slovo a ženy se mají poslušně držet v pozadí. Církev by měla otevřeně říkat, že genderové stereotypy škodí všem, nejen ženám, a že udržovat mocenské nerovnosti fakt není Boží vůle, ale spíš dobře zavedený zvyk, který se hodí těm, co už tu moc mají.
Vzdělávání, diskuse a hlavně činy – to jsou věci, které mohou ukázat, že víra nemusí znamenat podřízenost, ale rovnost a spravedlnost pro všechny. Některé moderní sbory už to chápou a dokazují, že církev nemusí být automaticky chlapský klub.
Na vině je vždycky pachatel
A co dělat, když člověk zažije image-based sexual abuse? Nejdůležitější je si uvědomit, že za to nikdy nemůže oběť. Ať už někdo ukradl nebo sdílel vaše intimní fotky, je to jeho vina, ne vaše.
První krok? Zkusit nahlásit obsah tam, kde byl zveřejněn – sociální sítě a platformy už dnes mají nástroje na mazání takových materiálů. Pokud to nestačí, stojí za to se obrátit na policii nebo organizace jako český Konsent, které se zabývají digitálním násilím.
Nezůstávejte v tom sami – psychická podpora je stejně důležitá jako právní kroky. A hlavně: mluvte o tom. Čím víc lidí si uvědomí, že IBSA je obrovský problém, tím větší tlak bude na změny zákonů a chování celé společnosti.
