Cílem ČteFesTu je skrze umění propojovat různorodé cesty i perspektivy

Myslím si, že dnešní doba je o hledání. Lidé hledají cesty nejen k duchovnu, ale i sami k sobě. Naším snem je, aby se na festivalu různé cesty propojovaly a současně nabízely prostor pro otevřenou diskuzi, aby každý mohl najít své místo a podněty k přemýšlení. Celkově vnímám, že propojení hudby, divadla a literatury je pro festival klíčové. Každá z těchto složek přináší něco unikátního a dohromady tvoří neopakovatelnou atmosféru, zmiňuje knihovnice, lektorka a skautka Marika Zadembská. 

Co vás inspirovalo k vytvoření ČteFesTu a jak se festival od svého vzniku vyvíjel?

Největší inspirací pro mě byl asi festival Tabook v Táboře, kam jezdím už dlouhé roky. Je pro mě osobní záležitostí díky místu, kde se koná, i lidem, kteří ho tvoří. Když jsme před pár lety v rámci naší čtenářské skupiny mluvili o vytvoření něčeho podobného, nevěřila jsem úplně, že by to šlo realizovat v Třinci. Ale díky lidem, kteří do toho šli s námi, se to povedlo. 

Vývoj festivalu ovlivnil i covid, který přinesl spoustu výzev. Museli jsme zahájení první ročníku festivalu dvakrát odložit, ale svým způsobem to bylo pro vývoj festivalu dobré. Překážky nám ukázaly, jak nacházet kreativní řešení. Nejvíce se ale festival vyvíjí díky týmu lidí, kteří do něj vstupují, a vnášejí do něj tak další dimenzi. Velkou pomocí je Veronika Ditrichová, která sestavuje dramaturgii pro dospělé a má neuvěřitelné kontakty na zajímavé lidi v oblasti kultury i literatury, a Veronika Chmelařová, která se zase postarala o linku uměleckou, galerijní a ilustrátorskou. Ale to jsem vyjmenovala jen dva lidi, v týmu je jich celá řada dalších, zajímavých, inspiriativních a neméně důležitých. 

ČteFesT se koná v Třinci, městě známém svou industriální poetikou i hokejovým nadšením. Jak se tato jedinečná atmosféra odráží v pojetí festivalu?

Třinec je specifický v tom, že zde kulturní život není tolik zakořeněn, takže musíme bojovat o publikum, aktivně lidi oslovovat, například skrze školy. Nicméně už jsme zjistili, že je potřeba být opatrní s přizpůsobováním se potenciálnímu publiku. Loňská akce s hokejisty se navzdory očekáváním nestala top událostí festivalu, ale nakonec byla prodělečná.  Uvědomili jsme si díky tomu, že není dobré se příliš podbízet něčemu, co není pro literaturu vhodné, ale raději se soustředit na to, co opravdu funguje. 

Podpora místních umělců je pro nás důležitá a navíc vzbuzuje zájem u lokálního publika. Snažíme se však hledat rovnováhu mezi tím, co je pro místní publikum zajímavé, a tím, co může být nové a obohacující. Jedinečnost našeho festivalu spočívá mimo jiné i v geografické poloze Třince nacházejícího se mezi vrcholky Beskyd. Umožňuje nám to pořádat akce na kopcích a neomezovat se pouze na prostory knihovny. To je koneckonců naší hlavní myšlenkou do budoucna – aby festival formoval třinecký veřejný prostor a přibližoval lidi nejen k literatuře, ale i k přírodě.

Jak tohle propojení literatury s přírodou vypadá?

Vychází to z toho, že všichni v týmu máme rádi hory, knihy a literaturu, a proto je pro nás tohle propojení přirozené. Připadá nám super přiblížit literaturu lidem, kteří rádi chodí po horách, ale do knihovny na autorské čtení by nepřišli. Třeba na kopci narazí na plakát a pak se na akci přijdou podívat. Znám dokonce pár literárních nadšenců, kteří objíždějí festivaly konané mimo budovy, třeba u řeky, v lese nebo na kopcích.

Jakou mají tato netradiční setkání odezvu?

Účast nás překvapila. Například návštěvnost Slam poetry na Javorovém byla výborná, což jsme nečekali. Naplnila se i kapacita na Prašivé a na Ostrém.  Dělá nám radost, že účast na kopcích roste a lidé jsou ochotni přijít na akci konanou na louce, v horské chatě nebo kostelíku. V tomto duchu bychom tedy chtěli pokračovat i nadále. Festival trvá celý týden a víkendy jsou pro nás příležitostí vyrazit s lidmi ven, za město, do hor.

Daří se zapojovat děti a mladé čtenáře? A dá se podle vás zvrátit negativní trend toho, že mladá generace přestává číst? 

Festival se snaží oslovovat a zapojovat děti a mladé čtenáře různými způsoby. Osobní setkání s autory je jedním z nich. Vidět a slyšet autora naživo má pro děti velký význam. Věřím, že setkání s autory a účast na literárních akcích může děti motivovat k vytvoření či prohloubení vztahu k literatuře. Snažíme se také zprostředkovávat setkání s inspirativními mladými lidmi, kteří uskutečnili své projekty nebo změnili něco významného ve svém životě. Chceme tím děti povzbudit k tomu, aby se nebály realizovat své nápady. Právě to může být cesta, jak přivést mladou generaci zpět ke čtení a literatuře.

Festivalu se účastnily známé osobnosti české literatury jako Karin Lednická, Aleš Palán či ilustrátoři Petr Horáček a Magda Rutová. V čem vnímáte největší přínos těchto setkání? 

Osobně vidím jejich význam ve dvou rovinách. Jako členka týmu knihovny pro děti si všímám u  svých kolegů, že se jim po setkání s autorem  s knihami lépe pracuje, získávají na knihu novou perspektivu. To umožňuje knihu lépe představit a doporučit. Také vnímám, že to má velký význam pro učitele, kteří díky zážitku ze setkání s autorem mohou ve škole knihu zprostředkovávat novým způsobem. Pro děti je zase důležité vidět a slyšet živého autora. Často si neuvědomují, že za knihou stojí člověk, a je skvělé, když najednou uvidí, jak autor vypadá, jak mluví a jak vypráví svůj příběh. Tato setkání nám všem, ať už knihovníkům, učitelům nebo dětem, hodně pomáhají a mají hluboký význam.

V programu ČteFesTu jsou významně zastoupena autorská čtení. Jaký je proces výběru autorů a co pro vás znamená podpora živé literatury?

Výběr autorů na festival je živelný proces probíhající po celý rok. Už během festivalu tým sbírá tipy na autory pro další ročník, vycházíme samozřejmě i z toho, co právě čteme, nebo co zrovna rezonuje v literárním světě. Často se inspirujeme na jiných festivalech, jako je Slunovrat, Tabook nebo Knihex. Letos jsem také poprvé byla na Bologna Children’s Book Fair, největším mezinárodním veletrhu, který se věnuje dětské literatuře. Doufáme, že se nám časem podaří přivést i zahraniční hosty ať už naživo, nebo online. 

Vybíráme autory podle jejich knih, příběhů a témat, aby byly zastoupeny různé věkové skupiny a odlišné zájmy. Cílem je nabídnout různé obohacující perspektivy pro všechny účastníky. V neposlední řadě je pro nás důležitá podpora začínajících či neznámých autorů. Už na příští ročník plánujeme zahrnout také novinářskou linku. Zatím nebudu prozrazovat, ale máme přislíbenou účast velmi zajímavých hostů.

ČteFesT zahrnuje různé formy aktivit, od workshopů po koncerty. Jakým způsobem tyto různé aktivity přispívají k celkové atmosféře festivalu?

Různorodost programu považuji za nedílnou součást festivalu. Poezie, hudba a literatura se krásně vzájemně prolíná. Petr Váša o tom skvěle mluvil při své performance, když popisoval, jak on sám propojuje divadlo, hudbu a literaturu do jednoho celku ve fyzickém básnictví. Podobně to vnímám i pro ČteFesT. Představení zatím máme jen pro děti, například Terezka Sikorová, absolventka dramatického oboru na ZUŠ Třinec, přijela s Divadlem Mikro-teatro a naši stálí hosté jsou také Marek Toman a Edita Vaníčková Makosová jakožto Divadlo Čučka. 

Plánujeme také větší akce. Vtipkovali jsme o vlastních Shakespearovských slavnostech, na což zatím nemáme rozpočet, ale kdo ví, co přinese budoucnost (smích). Celkově vnímám, že propojení hudby, divadla a literatury je pro festival klíčové. Každá z těchto složek přináší něco unikátního a dohromady tvoří neopakovatelnou atmosféru.

Jaký je váš osobní vztah k poezii a spiritualitě a jak se tyto prvky odrážejí v programu ČteFesTu?

Osobně jsem nikdy nevnímala spiritualitu a poezii jako oddělené prvky. Vyrůstala jsem v prostředí, kde víra hrála významnou roli. Babička mě vedla ke katolické víře, což mě částečně formovalo, ale dnes už nejsem aktivní věřící a pravidelně do kostela nechodím. Přesto jsem díky tomu zažila hezká období jako přijímání a biřmování, setkání s mládeží nebo skauty. Tyto zkušenosti ve mně zanechaly otevřenost k různým duchovním směrům.

Myslím, že i když jsme v Česku převážně sekulární společnost, spiritualita a duchovní témata lidi stále zajímají. Na ČteFesTu jsme se snažili, aby program zahrnoval různé duchovní perspektivy a témata. Bylo fascinující sledovat, jak se lidé s různými vyznáními setkávali a diskutovali o svých zkušenostech. Například setkání se sestrami na Prašivé bylo pro mě osobně velkým zážitkem. Jejich autentická vyprávění z každodenního života řeholnic byla nesmírně inspirativní.

Dnešní doba je o hledání. Lidé hledají cesty nejen k duchovnu, ale i sami k sobě. Naším snem je, aby se na festivalu různé cesty propojovaly a současně nabízely prostor pro otevřenou diskuzi. Je pro nás důležité, aby se nikdo necítil vyřazen nebo ohrožen, ale naopak, aby každý mohl najít své místo a podněty k přemýšlení. Třinec má svou specifickou podporu, která je možná menší, ale velmi osobní. Myslím, že i to má svou hodnotu a může být přínosné.

Jaké momenty pro vás byly na festivalu nejvýznamnější?

Jedním z nejvýznamnějších momentů bylo již zmíněné setkání se sestrami na Prašivé. Dalším silným momentem bylo posezení u večeře s Renátou Fučíkovou, Taťánou Rubášovou a Robinem Králem. Byly to neuvěřitelně inspirativní okamžiky, kdy se propojovaly různé osobnosti i nápady. Taťána měla na ČteFesTu svůj první program pro děti a odjížděla nadšená. Renáta Fučíková, velmi zkušená autorka i pedagožka v jedné osobě, s Robinem Králem hovořili o možné spolupráci mezi SUTNARKOU a Konzervatoří Jaroslava Ježka v Praze. Další významný moment byl na Zorymbku, kde se schází rodiny s dětmi i dospělí a čtou si nahlas. Je to pokaždé silným zážitkem, když si dospělí i děti čtou dětské knížky, poezii a povídky ve více jazycích – česky, ukrajinsky a polsky. Tyto autentické momenty se nedají se naplánovat, a přesto v konečném důsledku představují zásadní součást celého festivalu.

Už plánujete další ročník?

Poslední ročník festivalu se konal teprve před měsícem, takže zatím ještě všichni nabíráme síly k dalšímu plánování. Ale vlastně máte pravdu, ČteFesT nikdy nekončí. Po pár týdnech volna znovu svoláváme schůzky, uzavíráme projektově letošní ročník a plánujeme co připravíme pro návštěvníky v dalším roce. Obecně je mým velkým cílem a přáním, aby náš tým rostl, zejména pokud jde o mladé lidi. Ráda bych, aby se k nám připojovali zajímaví lidé zvenčí, třeba dobrovolníci. Další vizí je pořádat více akcí na netradičních místech, podporovat začínající autory a spolupracovat se zahraničím, například pozvat někoho ze Slovenska nebo Polska, případně další hosty z větších dálek. Ráda bych sem dostala i velká jména, například Olgu Tokarczuk. A i když to nemusí být vždy reálné, budeme se o to snažit. Dále je důležité udržet finanční stabilitu festivalu, který je dotován z projektů, grantů, darů a vstupného. Máme spoustu nápadů, a to mě na tom baví.