Před několika lety jsem shlédl jeden zajímavý dokument, který mě oslovil tak, že jsem o něm musel ještě mnoho dní poté přemýšlet. Byl to americký dokument ze současnosti: manželský psychoterapeutický pár vedl skupiny problémových dospívajících (z našeho pohledu bychom je mohli přiblížit jako klienty z nápravného zařízení nebo diagnostického ústavu pro mládež). Jako součást práce s těmito mladými lidmi pro ně pár uspořádal tzv. přechodový rituál k dospělosti. Probíhalo to tak, že každý z účastníků byl odveden na osamocené místo, kde měl bez možnosti kontaktu, bez jídla i pití strávit 24 hodin o samotě. Čas jim vymezený byl určen mj. k přemýšlení o sobě, svém životě, budoucnosti a hledání jakési vize nebo poslání pro svůj život. Po skončení sdíleli zážitky, události a zejména pocity, vnitřní prožitky a změny, vize a poslání.
Výsledky celého tohoto experimentu byly nad očekávání silné. Jejich reflexe vlastních životů a hledání vize pro sebe mělo silnou energii a potenciál ke změně. Po návratu z rituálu někteří dlouho plakali či plakali spolu v objetí se svými rodiči, se kterými byli několik let ve vážných rozepřích. Podobných situací tam proběhla spousta a pro mě to byl jeden z důkazů úspěšnosti akce. A zároveň potvrzení potřeby dnešních mladých dospívajících si takový podobný rituál zažít a zařadit jej do svého života jako formující součást osobnosti.
Rituály
Slovo rituál pochází z latinského ritualis, což znamená obřadný a znamená způsob chování založený na tradičních pravidlech. Rituál je obecně považován za souhrn chování a úkonů, které jsou prováděny pro jejich metaforickou či obraznou, přenesenou hodnotu. Z toho vyplývá, že jeho symbolický význam je důležitější než ten praktický. Přenáší nás do jiného stavu, jiné situace, jiného naladění, vytrhuje ze všednosti a každodennosti. Zároveň má i moc měnit naše vnímání reálného času. Rituální činnost je v podstatě ta činnost, u které si můžeme její rituálnost uvědomovat. Francouzský antropolog Gennep si povšiml, že především v před-industriálních společnostech jsou tyto rituály pro chod společnosti i pro duševní vývoj jednotlivce velice důležité.
V jistém smyslu nám také rituály pomáhají orientovat se v plynutí času. Každodenní rituály rozdělují jednotlivé fáze dne. Např. můj pravidelný rituál přípravy snídaně a čtení si Bible v průběhu snídaně mi pomáhá oddělit čas spánku a čas bdělosti a nastavit se na pracovní tempo. Zatímco rituál nedělního poobědového spánku mi dává uvědomit si konec týdne a přechod do nového týdne
Známý autor zabývající se tímto tématem Stephenson považuje rituál za jakési symbolické porozumění hybných sil utvářejících lidské životy. Rituály jsou podle něj„… výrazem víry v něco běžně nedosažitelného či nezachytitelného smysly.“
Přechodový rituál
Tento pojem je doménou zejména oboru antropologie a je popisován jako obřad umožňující účastníkům přechod z jedné sociální pozice do jiné. Tyto pozice pak obsahují jasně definovaný soubor práv a povinností jedince vůči ostatním členům. Podle Budila se známé mytologické tradice shodují v tom, že člověk, který se chce stát plnoprávným členem nějakého společenství, musí rituálně překročit omezení dané pomíjivými věcmi světa a dotknout se tzv. neměnných mimosvětských hodnot (což si plně uvědomujeme například u rituálu křtu ponořením v našich křesťanských společenstvích). Právě tato představa podle něj leží u základu rituálu iniciace, neboli zasvěcování jedince do kultury. V případě výše uvedeného příkladu z amerického dokumentu zkoušky dospělosti. Vybočení z běžného života tak může mít například podobu pouti, cesty do posvátného „středu světa“ a podobné formy.
Adolescence a chlapecké rituály
V rámci psychického vývoje chlapců a dívek v adolescenci se Janošová (2008) věnuje i konkrétně tendenci chlapců vyrovnat se s vlastními změnami, souvisejícími s dospíváním, a potřebě konstituovat novou identitu skrze chlapecké rituály. Na rozdíl od dívek, které se v tomto věku setkávají s poměrně jasnými společenskými představami o roli dospívající ženy, role dospívajících chlapců a mužů mnoho podobných podnětů nenabízí.
Proto jejich představy o tom, „jaký by měl být chlap“, můžeme odezírat – jak píše Janošová (2008), spíše z jejich společně sdílených aktivit a rituálů. Jak to v nich tedy vypadá? „Hry dospívajících chlapců jsou často provázeny demonstrací síly a tělesné zdatnosti – ve vyšších třídách základních škol se takřka pravidelně objevují hry s prvkem přetahování, typu ‚páka‘“. Dalším aspektem některých her je snášení bolesti. Jejich principem je působit si navzájem bolest a tuto bolest po určitou dobu snášet (například tzv. ‚maso‘ či ‚pupendo‘). Nepřipomíná nám to snad něco? Stejně jako fakt, že základním rysem mnohých chlapeckých činností je také překonávání strachu. Pro určité procento chlapců je dokonce potřeba naplnit toto očekávání ze strany vrstevnické skupiny silnější než výchovné vlivy citově blízkých.
Vojna jako přechodový rituál mé generace
Na tomto místě nemohu také nezmínit jeden důležitý moment v životě dospívajícího člověka v mé generaci. A tím byla povinná vojenská služba, která už dnes neexistuje. Že vojenská služba byla dlouho vnímána jako způsob, jak z někoho „udělat chlapa“, popisuje již Stephenson a dodává, že armáda (míněna tím US Army) při formování vojáků využívá ty nejzákladnější prvky přechodového rituálu.
obvyklý průměrný věk odchodu chlapců-branců na základní vojenskou službu byl v naší republice 19 let, lze podle mě úspěšně zařadit tento moment jako jeden z milníků přechodu chlapce k dospělosti. A v řadě případů tím také podle jejich vlastních svědectví byl. Obsahuje totiž všechny prvky původního přechodového rituálu k dospělosti: odloučení od komunity (někdy až dlouhodobé); prožití si velmi náročných a v řadě případů i zdraví či životu nebezpečných situací; a následný návrat domů, po němž nemohl být chlapec už nezměněn. Prožil často něco, co jiní ani nemohli pochopit a to ho vnitřně proměnilo v dospělejšího.
Biblické pojetí přechodových rituálů
Pokud vezmeme v úvahu Starý zákon a jeho popis nejstarších událostí historie, najdeme tam samozřejmě i zmínky o jednotlivých přechodových rituálech a etapách lidského života tak, jak byly představeny Starozákonním Bohem-Hospodinem svému vyvolenému národu – židům. Chápání času je v judaistickém náboženství individuální, ale i hluboce kolektivní. Bůh velmi zdůrazňoval prostřednictvím Mojžíše i jiných proroků, jak důležité je připomínat si skrze slavnosti a společenské oslavy historicky významné události pro židovský národ (např. Exodus, neboli vyjití z Egypta). také i pravidelné každoroční oslavy rituálního charakteru, související s ročními obdobími, ale i s určitými vývojovými fázemi jednotlivců.
K těmto jednotlivým životním cyklům patří postupně: narození a obřízka; dále uvedení k Tóře a dosažení dospělosti (což se rovná našemu přechodovému rituálu k dospělosti), dále např. zasnoubení a svatba; nakonec také smrt, pohřeb, truchlení.
Přechodové rituály dnes
Ponechme teď stranou formu rituálu – myslím, že se fantazii meze nekladou. Témata, která se v dnešním přechodovém rituálu podle mého názoru mají objevovat, a je třeba s nimi pracovat, jsou: sebepoznání a odhalení osobní síly, nalezení svých limitů a objevení, jak využít svých sil v rámci společnosti (např. křesťan a jeho povolání do služby); možnost nalézt zdroj své osobní síly a naučit se ji používat; učit se vyjadřovat vlastní emoce a zabývat se vnitřním světem; učit se vhodně používat symbolického jazyka (představy, obrazy atd.); dále pak vlastních hodnot a názorů (tzn. jak být například konzistentním a věrohodným svědectvím o Bohu lidem kolem sebe). Zároveň jim umožnit sdílet naše vlastní zkušenosti, hodnoty a názory; pracovat na introspekci, hlubším uvědomění.
Podle mého názoru i zkušeností z práce s dospívajícími je také důležité zapojení rodičů do přechodového rituálu svých dětí. Pokud rodina nepodpoří své dítě v tomto důležitém přechodovém okamžiku, může být samotná snaha o přechod do další životní etapy ztracena. Rodiče mohou rovněž poskytnout příklady svým dětem, jak zvládli své vlastní dospívání. Může to být zároveň i velmi dobrá příležitost poskytnout jim svůj vlastní příběh.
Přechodové rituály v životě člověka jsou i dnes důležité a mohou přispět k dozrávání mladého člověka v komplexní osobnost!
Autor: Martin Stavjaník
